Na stránkách Zdravotnického práva a bioetiky jsme se již dříve zabývali tématem „nelékařské homeopatie před soudem“:
Nelékařská homeopatie před soudem a Další dějství Nelékařské homeopatie před soudem.
Dne 19. září 2019 rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v Brně vydal rozsudek ve věci čj. 2 As 122/2017-73, ve kterém shledal, že nelékařská homeopatie je legální. Kasační stížnost Ministerstva zdravotnictví byla zamítnuta.
Celý rozsudek obsahuje 96 bodů odůvodnění, které se dotýkají veřejnoprávních a soukromoprávních otázek i přírodního léčitelství, komplementární a alternativní medicíny, jakož i konvenční medicíny. Rozsudek je veřejně dostupný zde: Rozsudek. Rozsudek byl plénem Nejvyššího správního soudu vybrán ke zveřejnění v úřední Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3936/2019, částka 11/2019.
Rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu utvrdil hospodářské právo podnikat či jinak hospodařit. Utvrzena byla i svoboda volby péče o zdraví. „Každý svého štěstí strůjce!“ Zároveň ale rozsudek vyvolal otázky oslabení sociálního práva na bezplatnou zdravotní péči z veřejného zdravotního pojištění a rozsahu jeho zákonného omezení. Opakem je v tomto směru například Německo, nemluvě o Švýcarsku.
Po letech se státu podařilo, byť jen judikaturně, právně vyřešit nelékařskou homeopatii. Zůstává však neodbytná otázka postavení lékařské homeopatie a jejího praktikování ve zdravotních službách. K tomu si můžeme blíže poukázat na lékařský profesní standard: ČSN EN 16872 Služby lékařů s doplňující odbornou kvalifikací v homeopatii (MDQH) – Požadavky na lékaře s doplňující odbornou kvalifikací v homeopatii.
Homeopatická lékařská asociace, z. s., záhy vydala tiskovou zprávu: Tisková zpráva HLA.
Z hlediska českého zdravotnického práva homeopatie představuje svébytnou diagnostickou a léčebnou oblast, která se vyznačuje klinicky zavedenými specifickými zdravotnickými postupy, jež jsou součástí tradiční evropské medicíny.
Pokud by homeopatické medicínské postupy snad nepatřily mezi v místě a času uznávané medicínské postupy, a to z hlediska jejich uznávanosti podstatnou částí lékařské či jiné zdravotnické obce v příslušném oboru zdravotní služby, mohl by je poskytovatel zdravotní služby používat jen v dohodě s pacientem. Poskytovatel by ovšem musel učinit odůvodněný záznam ve zdravotnické dokumentaci, proč se odchýlil od uznávaného medicínského postupu směrem k homeopatii; např. z důvodu přání pacienta. Obsahem závazku péče o zdraví v podobě zdravotní služby je totiž pohledávka pacienta na medicínský postup, který je v místě a času uznávaný. Jedná se ovšem o dispozitivní ustanovení závazkového práva.
K tomu, aby poskytovatel zdravotní služby postupoval homeopaticky odborně správně, musel by postupovat podle pravidel homeopatie. A to za takového zdravotního stavu konkrétního pacienta, který by takový postup umožňoval. To se ovšem týká jakéhokoli postupu zdravotní péče podle příslušných pravidel.
Provedené homeopatické postupy jsou jakožto zdravotní výkony u nás hrazeny z veřejného zdravotního pojištění při splnění obecných legálních požadavků podle zákona o veřejném zdravotním pojištění; tzn. mj. soulad se „současnými dostupnými poznatky lékařské vědy“ a „existence důkazů o jejich účinnosti vzhledem k účelu jejich poskytování“ [§ 13 odst. 1 písm. b) a c) zák. č. 48/1997 Sb.]. Případné spory o úhradu nebo o vydání bezdůvodného obohacení na úkor pojištěnce řeší soudy, které se musí řídit procesní zásadou volného hodnocení důkazů.
Jelikož ale homeopatické zdravotní výkony nejsou po právní stránce speciálně výkaznicky zohledněny, v klinické praxi půjde spíše jen o klinická vyšetření, pakliže by byla provedena po homeopaticku. (Podobně by se jednalo například o klinická vyšetření podle pravidel antroposofické medicíny.) – Ledaže by ale byla mezi poskytovatelem zdravotní služby a zdravotní pojišťovnou sjednána jiná úprava vykazování zdravotních výkonů, nežli podle tzv. výkaznické ministerské vyhlášky.
Nicméně homeopatické zdravotní služby jsou u nás hraditelné z fondů prevence zdravotních pojišťoven; tj. nad rámec hrazených zdravotních služeb. Opět při splnění obecných legálních předpokladů těchto úhrad podle práva veřejného zdravotního pojištění. Závisí to však na jednotlivých zdravotních pojišťovnách a na jejích preventivně zdravotních programech.
Homeopatické přípravky se právně smyšleně považují za léčiva podle lékového práva. Homeopatické přípravky (podobně jako fytofarmaka a vitamíny) nejsou u nás hrazeny z veřejného zdravotního pojištění. Důvod spočívá v tom, že homeopatika jsou pro účely veřejného zdravotního pojištění zařazena mezi přípravky určené k „podpůrné“ nebo „doplňkové“ léčbě (vyhl. č. 385/2007 Sb.).
Zato některá homeopatika jsou u nás ale prodejná jen na lékařský předpis.
Žádná homeopatika u nás nejsou vyhrazena k mimolékárenskému prodeji.
Možným řešením lékařské homeopatie, a to i s ohledem na platné lékové právo, se jeví návrat k někdejšímu vládnímu návrhu zákona o zdravotní péči z roku 2005, sněmovní tisk 1151, pokud se jednalo o výslovnou možnost zdravotnických pracovníků používat metody nekonvenční medicíny při zdravotní péči.
Dnes by to ale představovalo dílčí změnu zákona o zdravotních službách anebo alespoň uplatnění doslovného výkladu pojmu „pravidel vědy“, tj. v obecném významu „vědy“, jakožto poslanecky prosazeného prvku náležité odborné úrovně zdravotních služeb; viz: Zdravotní služby podle pravidel vědy a Zdravotní služby podle pravidel vědy podruhé.
Co je vědou, je věcí argumentace filozofie vědy a záležitostí jejích hledisek. Kupříkladu antroposofická medicína byla úspěšně podrobena hodnotícím hlediskům vědeckého statusu podle filozofie vědy: An assessment of the scientific status of anthroposophic medicine, applying criteria from the philosophy of science.
Příklad s antroposofickou medicínou, ve Švýcarsku hrazenou z veřejného zdravotního pojištění, není od věci. Některá antroposofika jsou totiž vyráběna ředěním jako homeopatické přípravky. Z hlediska českého lékového práva se proto u nich jedná o homeopatické přípravky, a to na základě veřejnoprávního hlediska technologie výroby spočívající v homeopatickém ředění.
Bez ohledu na „nekončící“ spory o vědeckost, ideál vědeckosti, konvence, doktríny a o změnu přírodovědeckého paradigmatu, neměl by pohasnout výzkum povahy hmoty, jejího záření a vibrací. A to nejen v rovině teoretické fyziky. Podle některých poznatků homeopatické přípravky obsahují nanočástice původní látky. Vědecké obzory tak zůstávají stále otevřeny.
Souvisící autorovy příspěvky:
Homeopatie, antroposofie a veřejné zdravotní pojištění
Homeopatie pohledem objevitelského práva
Seminář antroposofická medicína a právo
Edit: 30. 11. 2019