Pod číslem 50/2019 bylo publikováno rozhodnutí Nejvyššího soudu zabývající se opět problematikou dědění nároku na náhradu nemajetkové újmy při ublížení na zdraví či usmrcení, konkrétně nároku na náhradu za duševní útrapy spojené s usmrcením osoby blízké dle ustanovení § 2959 občanského zákoníku 89/2012 Sb. Spisová značka tohoto rozhodnutí je 25 Cdo 293/2018.
Problematika přechodu práva na bolestné a ztížení společenského uplatnění na dědice byla řešena již v jedné z minulých aktualit dostupné zde: https://zdravotnickepravo.info/pravo-na-bolestne-a-ztizeni-spolecenskeho-uplatneni-jako-soucast-pozustalosti-dle-soucasne-pravni-upravy/.
V nyní posuzovaném případě však Nejvyšší soud řešil otázku přechodu nikoliv práva na bolestné a ztížení společenského uplatnění na dědice ve smyslu ustanovení § 1475 odst. 2 občanského zákoníku, nýbrž přechod práva na náhradu za duševní útrapy spojené s usmrcením osoby blízké dle ustanovení § 2959 občanského zákoníku.
Ve své argumentaci Nejvyšší soud potvrdil a navázal na svoji předchozí rozhodovací praxi (NS 25 Cdo 3556/2016), přičemž dospěl k závěru, že byl-li nárok na náhradu nemajetkové újmy ve smyslu § 2959 občanského zákoníku uplatněn poškozeným za života u soudu, přechází jeho smrtí uplatněné právo na dědice, a to dle § 1475 odst. 2 občanského zákoníku.
Právní věta rozhodnutí Nejvyššího soudu zní takto: „Nárok na náhradu za duševní útrapy spojené s usmrcením osoby blízké (§ 2959 o. z.), který byl za života oprávněné osoby uplatněn u soudu, tvoří po její smrti součást pozůstalosti a přechází na dědice bez ohledu na to, zda jim samotným jako osobám blízkým usmrcenému vznikl nárok na jednorázovou náhradu a zda jej uplatnili.“
Plné znění rozhodnutí je dostupné zde: www.nsoud.cz.