Výrobky se zdravotními účinky

By | 07/12/2016

     I. Úvodem

Nejen ve zdravotních službách, ale i v přírodním léčitelství či výživovém poradenství se setkáváme s celou řadů právních druhů výrobků se zdravotními účinky. Rozhodné bývá, zda a jak je u nich prokazována preventivní a léčebná, popř. diagnostická účinnost, resp. účinnost fyziologická nebo výživová, a to vedle bezpečnosti.

Kupříkladu největší český lékárenský obchodní řetězec Dr. Max nabízí na trhu některé látky z tradiční čínské medicíny, např. z pivoňky čínské aj., ve veřejnoprávní podobě doplňků stravy podle potravinového práva. Poukažme si například na mezinárodní ochranné známky ve známkové řadě Tong Ren Tang s účinky v Česku nebo celé EU; kupř. zde:

Reprodukce 

Podle českého práva se jedná o jedny z výrobků se zdravotními účinky, které stojí mimo lékové právo, resp. o jejich výsadní označení.

„Zdravotními účinky“ výrobků rozumíme jejich účinky nejen léčebné (a preventivní nebo diagnostické), ale též účinky fyziologické nebo výživové. Proto sem zahrnujeme i některé potraviny (nutraceutika) a některé kosmetické přípravky (kosmeceutika), vedle léčiv a zdravotnických prostředků. Předmět Nutraceutika a funkční potraviny je vyučován např. na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze a na Vysokém učení technickém v Brně. Univerzita Karlova, Farmaceutická fakulta v Hradci Králové, má akreditován doktorský studijní program Farmakognosie a nutraceutika.

Předesíláme však, že hranice mezi „běžnými“ fyziologickými nebo výživovými účinky výrobků a jejich účinky léčebnými (terapeutickými) nebývá v obchodní praxi u nás i v celé EU (ale i mnohde jinde ve světe) pokaždé úplně přehledná. A to zejména z právně laického nebo spotřebitelského hlediska, jak běžně nahlížíme na herbální medicínu.

Na mysli máme například některé bylinné čaje jako potraviny v potravinové formě čaje a na druhé straně tradiční rostlinné léčivé přípravky s léčebnými indikacemi jako léčiva v lékové formě čaje.  Rozlišující veřejnoprávní hledisko vyplývá z účelových úředních (vyhláškových) seznamů rostlin pro potravinové (ovocné a bylinné) čaje, anebo pro čaje léčivé. Na prvním místě, tj. u potravin, máme na mysli příl. 2 vyhl. č. 330/1997 Sb., kterou se provádí § 18 písm. a), d), j) a k) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, pro čaj, kávu a kávoviny, ve znění pozdějších předpisů, zatímco u léčiv odkazujeme na příl. vyhl. č. 85/2008 Sb., o stanovení seznamu léčivých látek a pomocných látek, které lze použít pro přípravu léčivých přípravků, ve znění pozdějších předpisů. Kupříkladu nať jmelí lze do výše 5 % hmotnosti použít pro výrobu bylinného čaje. Bez takového omezení lze pak nať jmelí použít jako rostlinnou drogu pro přípravu léčivých přípravků.

V pohledu herbální medicíny veřejnoprávně výrobkově nebo spotřebitelsky informačně rozlišujeme kategorie rostlinných:

1. léčivých přípravků s léčivými (terapeutickými) účinky a s léčebnými indikacemi včetně těchto přípravků tradičních, a to podle lékového práva,

2. doplňků stravy s fyziologickými nebo výživovými účinky a se stanovenými zdravotními tvrzeními (nutraceutik) bez léčebných indikací,  včetně některých rostlinných nových potravin, a to podle potravinového práva,

3. kosmetických přípravků s fyziologickými účinky (kosmeceutik) bez  léčebných indikací a bez zdravotních tvrzení, a to podle kosmetického práva,

přičemž ale ve všech třech případech výrobků je jejich zdravotní využití založeno na používání chemicky účinných látek (přírodních chemikálií), resp. na jejich získání, spojení s jinými látkami a výrobě, resp. na celé technologii výroby a skladování, jakož i na množství a dávkování; srov.  chemii rostlin. A to při vyloučení zdravotních nebezpečí jedovatých rostlinných látek; např. alkaloidu koniinu, jehož zdrojem je bolehlav plamatý.

     II. Veřejnoprávní třídění

Výrobky se zdravotními účinky mají, zjednodušeně a schematicky řečeno, osmeru veřejnoprávní kvalifikaci, v níž se ještě objevují různé právní podkategorie. Jedná se o:

1. léčiva v různých lékových formách podle lékového práva, např. tradiční rostlinné léčivé přípravy s léčebnými indikacemi v lékové formě léčivého čaje nebo léčivé čajové směsi, z nichž některé obsahují silně nebo velmi silně účinnou látku, a tudíž nepatří mezi humánní léčivé přípravky, které by byly vyhrazeny k mimolékárenskému prodeji. Patří sem též homeopatické přípravky, které se právně smyšleně považují za léčivé přípravky podle lékového práva,

2. zdravotnické prostředky podle zdravotnického práva, např. rašelina pro účely léčebného zábalu nebo ušní svíčky či akupunkturní jehly,

3. potraviny pro zvláštní lékařské účely podle potravinového práva, které souvisí se zdravotnickým právem, neboť jsou určené pro řízenou dietní výživu pacientů pod lékařským dohledem, popř. též jiné potraviny určené pro zvláštní výživu,

4. doplňky stravy podle potravinového práva, např. doplňky stravy, které jsou coby přírodniny koncentrovaným zdrojem určitých přírodních (rostlinných, řasových houbových nebo živočišných) látek s fyziologickými účinky v lidském ústrojenství; nejedná se nutně jen o výživové účinky.  Používá se zde výraz nutraceutika. Patří sem i nerosty (minerály) jakožto přírodniny s těmito účinky,

5. potraviny nového typu (nové potraviny) podle potravinového práva, např. potraviny z hub, řas nebo částí těl živočichů, které se ve významné míře nepoužívaly k lidské spotřebě v EU před 15. květnem 1997 (proto evropsko unijně „nové“), přičemž některé potraviny nového typu mohou mít zdravotní účinky; včetně takovýchto tradičních potravin ze třetích zemí (mimo EU),

6. jiné potraviny, které mohou mít zdravotní účinky, jako jsou například medicinální vína, kupř. žaludeční nebo železitá, či jiné medicinální nápoje podle potravinového práva. Patří sem i bylinné čaje, nálevy nebo odvary, pro které platí úřední seznam rostlin a jejich částí pro výrobu ovocných a bylinných čajů podle potravinového práva; viz příl. 2 vyhl. č. 330/1997 Sb., kterou se provádí § 18 písm. a), d), j) a k) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, pro čaj, kávu a kávoviny, ve znění pozdějších předpisů; např. kořen a plod anděliky lékařské nebo květ levandule lékařské, plod rakytníku či kořen ženšenu. – Otázkou zůstává, zda věcný okruh rostlin, resp. jejich částí, které jsou z hlediska potravinového práva u nás použitelné k výrobě bylinných čajů, je dostatečný,

7. balené přírodní minerální vody podle lázeňského práva,

8. kosmetické přípravky podle kosmetického práva, např. ke zlepšení zdravotního stavu kůže; kupř. lékařská vazelína nebo koloidní stříbro. Vzhledem k fyziologickým účinkům některých kosmetických přípravků se u nich používá výraz kosmeceutika; srov. nutraceutika u doplňků stravy s fyziologickými nebo výživovými účinky (výše). 

Doplnit bychom mohli ještě 9. skupinu tvořenou jakýmikoli jinými, tj. obecnými, výrobky, které by nespadaly do žádné z výše uvedených veřejnoprávně vymezených kategorií. Příkladem slouží aromaterapeutické výrobky či Bachovy květové esence.

Na mysli zde máme i výrobky, které jsou – výrobně vzato – hlavní zamýšlenou funkcí určeny mimozdravotně. Nicméně je však lze druhotně či mimoděk použít i zdravotně, aniž by se jednalo o jejich hlavní určení. Příkladem slouží některé ozdobné výrobky, zejména ozdoby z drahých kamenů. Odnepaměti bývají používány v přírodním léčitelství jako metafyzicky „energetické“ nosiče, a to k příznivým účinkům například na duševní zdraví či dobrou pohodu.  

Zastavme se krátce u potravin v podobě doplňků stravy spojených se zdravotními nebo výživovými tvrzeními. Nikoli však s léčebnými indikacemi, neboť se jedná „jen“ o potraviny.

Připomeňme si nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 ze dne 20. 12. 2006, o výživových a zdravotních tvrzeních při označování potravin, resp. veřejnoprávní rejstřík Společenství pro výživová a zdravotní tvrzení při označování potravin; viz např. zdravotní tvrzení o tom, že se jedná o potravinu, která je zdrojem vlákniny nebo bílkovin. K tomu se druží nařízení Komise č. 432/2012 ze dne 16. 5. 2012, kterým se zřizuje seznam schválených zdravotních tvrzení při označování potravin jiných než tvrzení o snížení rizika onemocnění a o vývoji a zdraví dětí, ve znění nařízení Komise č. 536/2013 ze dne 11. 6. 2013. Blíže viz též Evropský úřad pro bezpečnost potravin: EFTA. Poukažme si také na českou vyhl. č. 58/2018 Sb., o doplňcích stravy a složení potravin. Dále k tomu viz Vodítka k problematice zdravotních a výživových tvrzení.

Dlužno právně účelově dodat, že „doplňkem stravy“ (se rozumí) „potravina, jejímž účelem je doplňovat běžnou stravu“ (nikoli tedy léčit diagnostikovanou chorobu) „a která je koncentrovaným zdrojem vitaminů a minerálních látek nebo dalších látek“ (např. rostlinných, houbových, řasových nebo živočišných) „s nutričním nebo fyziologickým účinkem, obsažených v potravině samostatně nebo v kombinaci, určená k přímé spotřebě v malých odměřených množstvích.“ [§ 2 odst. 1 písm. g) zák. o potravinách a tabákových výrobcích č. 110/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z tohoto pojetí potravinového práva racionálně systematicky vyplývají jen omezená výživová nebo zdravotní tvrzení u potravin tohoto doplňkového druhu. Ovšem i jejich medicínské využití při podpoře zdraví a v prevenci konkrétních onemocnění.

Do společenské hry však vstupuje i reálně či alespoň potenciálně možné léčebné použití například doplňku stravy, který je koncentrovaným zdrojem určitých bylin. Zejména u zjištěných méně závažných onemocnění může být samotné zdravotní tvrzení u doplňku stravy dostatečně informativní pro spotřebitele, aby jej použil například ke zlepšení svého zdravotního stavu v podobě zmírnění svých potíží, popř. i ve spojení s odbornou radou bylináře či poskytovatele lékárenské zdravotní péče. Do jisté míry to může připomínat racionální používání léčiv off-label, tedy mimo jejich léčebnou indikaci, popř. jinak, jestliže je odborně opřeno o výzkumné poznatky či o dlouhodobou dobrou zkušenost s určitou účinností mimo léčebnou indikaci, popř. při jiném dávkování či způsob podání apod. Znale tak lze zaplňovat terapeutické nebo obchodní mezery či výpadky v zájmu nemocného a s jeho souhlasem. Tak, jak neexistuje zákaz používání léčiv off-label, neexistuje ani zákaz používání doplňků stravy jako léčiv (off-label svého druhu). Jestliže se tak ovšem obojí děje s vysvětlením a souhlasem a jiné použití je zároveň poznatkově podloženo anebo alespoň dává rozumný smysl. 

     III. K výrobkům vyrobeným homeopatickým ředěním

Již jsme si řekli, že homeopatické přípravky se veřejnoprávně považují za léčivé přípravky podle unijně sladěného lékového práva členských zemí EU. Rozhodná je přitom ta vlastnost výrobku, která spočívá ve způsobu výroby; tzn., jde-li o homeopatický výrobní postup neboli o homeopaticky ředěný výrobek. Určující tak nejsou léčebné vlastnosti výrobku či mechanismus účinku, nýbrž jeho vlastnost výrobní čili technologie.

Právně to znamená, že mezi homeopatické přípravky podle lékového práva patří nejen „homeopatika“ v užším slova smyslu, ale též antroposofika nebo tkáňové (buněčné) soli, pakliže byly vyrobeny homeopatickým ředěním. A to bez ohledu na medikaci, resp. terapeutické použití či mechanismus účinku. Právně určující je pouze výrobní vlastnost. Poukažme si například na předmět Technologie výroby homeopatických přípravků na Farmaceutické fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové.

      IV. Shrnutí

Celkově můžeme říci, že veřejnoprávní třídění výrobků se zdravotními účinky je dosti podrobné a zároveň rozmanité tak, jak tyto výrobky samy. V případě pochyb o správném zatřídění rozhoduje příslušný správní úřad, tj. zejména Státní ústav pro kontrolu léčiv. Liší se i právní předpoklady hodnocení účinnosti a bezpečnosti těchto výrobků. Nejpřísnější jsou u nových chemicky uměle syntetizovaných léčivých látek s potenciálně zdravotně nebezpečnými, a přitom neznámými, vedlejšími účinky.

Někteří výrobci a distributoři výrobků se zdravotními účinky někdy do jisté míry na trhu taktizují, pokud se má jednat o veřejnoprávní zařazení určitého výrobku; a to v pohledu lékového, potravinového nebo kosmetického práva. Těžko v tom ale pokaždé hledat pokoutnost, protože sama veřejnoprávní soustava kategorizace výrobků se zdravotními účinky je poměrně složitá. Někdy může být i pro odborníka náročné se v ní přesně právně vyznat. Nemluvě o věcném, obsahovém, rozlišování. Svou roli sehrává nejen evropská léková politika, ale i zvláštnosti v některých členských zemích EU.

V praxi se tak můžeme setkávat se snahami o zařazení určitého výrobku mezi léčiva, tzn. s potenciální dostupností z veřejného zdravotního pojištění, ovšem i se státem regulovanou nejvyšší cenou a zároveň s omezeným prodejem, anebo naopak nikoli. Obojí totiž může za určitých okolností přinášet výrobci obchodní výhody i nevýhody.

Zdá se, že žádné podstatné veřejnoprávní zjednodušení v tomto směru není v dohlednu. Nutno také dodat, že každé budoucí zjednodušení vysoce racionalizované soustavy by bylo nutno pojmout též s ohledem na ochranu slabší zákaznické strany. Nemluvě o ochraně veřejného zdraví.

Faktem zůstává, že do zdravotních služeb zavedeně pronikla nejen léčiva a potraviny pro zvláštní lékařské účely, ale též doplňky stravy s fyziologickými účinky a zdravotními nebo výživovými tvrzeními podle potravinového práva. Zda se tak stalo pod vlivem obchodním (rozmanitost sortimentu apod.) či jiným, je další věcí. Nicméně dosavadní stav českého zdravotnického vzdělávání tomu ale zásadně neodpovídá. Důvodem může být stále chybějící právní a zdravotně politická koncepce přírodní a tradiční medicíny. Podobná pojetí jsou přitom dlouhodobě známa z kulturně srovnatelných zemí; například z Německa (Naturheilkunde) či Maďarska. V tomto ohledu je u nás rozvinutější farmaceutické vzdělávání, nežli lékařské, což se pak projevuje ve zdravotních službách. Lékárenská zdravotní péče totiž bývá více zaměřena například na herbální medicínu, nežli tomu bývá v primární ambulantní péči. Význam to může mít z hlediska splnění závazkové povinnosti poskytovatele zdravotní péče dbát na takové používání antibiotik u konkrétního pacienta, aby došlo k omezování rizika vzestupu antibiotické rezistence.

Co se týče tradičních léčivých bylin neboli léčivek, můžeme uzavřít, že z hlediska ochrany zájmu pacientské veřejnosti včetně vlastní medikace, resp. spotřebitelské informovanosti, může být vhodnější, jestliže mají veřejnoprávní povahu tradičních rostlinných léčivých přípravků s léčebnými indikacemi podle lékového práva. Přisuzují se jim tak vlastnosti týkající se jakýchkoli jiných léčiv, tedy prevence nebo léčba konkrétních onemocnění. Předchází tomu, ovšem jen podpůrně použitelný, zjednodušený veřejnoprávní registrační režim podle lékového práva s jednodušším prokazováním účinnosti poznatkově opřeným o dlouhodobé používání a zkušenost. Výhoda pro pacienty spočívá právě v léčebné indikaci, která je u nich uváděna; tzn. výrobkové určení k léčbě, popř. prevenci určité choroby. – Otázkou ovšem je, zda úřední seznam tzv. rostlinných drog použitelných u nás k výrobě rostlinných léčivých přípravků (vedle Českého lékopisu nebo povolení Ministerstva zdravotnictví) je svým věcným rozsahem dostatečný; viz příl. vyhl. č. 85/2008 Sb., o stanovení seznamu léčivých látek a pomocných látek, které lze použít pro přípravu léčivých přípravků, v pozdějším znění. Patří sem například květ konopí indického a květ konopí setého či silice skořicovníku čínského nebo šalvějová tinktura aj. 

Oproti tomu u rostlinných (a dalších) „pouhých“ doplňků stravy smí být s ohledem na jejich odlišný veřejnoprávní režim týkající se „pouze“ potravinové bezpečnosti a ve shodě s opatrností uváděno jen úředně schválené zdravotní nebo výživové tvrzení (nikoli léčebná indikace). A to právě proto, že se jedná o „pouhé“ potraviny bez prokazování léčebné účinnosti; tzn. půjde o výrobky bez uváděné léčebné indikacePříkladem slouží stopové, chemické, prvky jako hořčík, měď, mangan aj., které jsou obsaženy v doplňcích stravy podle potravinového práva. 

Mezi evropsky úředně schválená zdravotní tvrzení při označování doplňků stravy podle potravinového práva tak patří například tvrzení, že „Zinek přispívá k udržení normální hladiny testosteronu v krvi“ anebo tvrzení, že „Vlašské ořechy přispívají k lepší pružnosti krevních cév“, viz příl. cit. nař. Komise č. 432/2012. 

Zůstává obchodní otázkou, jak, kdy a kde se střetávají, doplňují anebo vůbec uplatňují zájmy farmaceutických podniků anebo naopak podniků potravinářských, popř. též výrobců kosmetiky nebo zdravotnických prostředků.

Uveďme si příklad z českého trhu. Týká se dvou výrobků s vlivem na trávení.

Na jedné straně můžeme poukázat na rostlinný léčivý přípravek německého výrobce pod obrazovou ochrannou známkou EU ve znění Iberogast:

Reprodukce

Léčebná indikace podle lékového práva se vztahuje na poruchy zažívacího traktu, především na poruchy funkce a pohybu žaludku a střev, které se projevují určitými příznaky. Léčivý přípravek s příbalovou informací je složen z výtažků z devatera bylin, resp. jejich částí. Lékovou formou jsou perorální kapky a roztok. Jelikož se jedná o fytofarmakum, není léčivý přípravek hrazen z veřejného zdravotního pojištění. Léčivý přípravek není vázán na lékařský předpis. Není však vyhrazen k mimolékárenskému prodeji.

Na druhou stranu můžeme zmínit například mátové žaludeční bylinné kapky českého výrobce, obsahující směs dvou bylin. Výrobek je opatřen českou kombinovanou ochrannou známkou ve znění GREŠÍK VALDEMAR:

Reprodukce

Jelikož se jedná o doplněk stravy podle potravinového práva, je u něho uváděno zdravotní tvrzení, že byliny obsažené v kapkách podporují dobré trávení a funkci žaludku. A to bez příbalové informace, která by jinak byla součástí léčivého přípravku, pokud by se o něj jednalo. Dávkování se liší podle nechutenství nebo špatného zažívání. Protože se jedná o doplněk stravy (nikoli o potravinu pro zvláštní lékařské účely), není tato potravina hrazena z veřejného zdravotního pojištění. Výrobek je volně prodejný bez jakéhokoli omezení, protože se nejedná o léčivý přípravek.

Léčivý potenciál různých výrobků se zdravotními účinky včetně přírodních může být u výrobků mimo zdravotnické právo, co se týče indikací nebo tvrzení při jejich prodeji, spíše jen pootevřen. Jedná se o důsledek platnosti specifických veřejnoprávních předpisů, které si ve veřejném zájmu na ochraně zdraví hledí opatrnosti ohledně účinnosti a bezpečnosti příslušných látek. Svou roli sehrává i obchodní taktika některých výrobců, zda jít cestou výroby léčiv včetně tradičních rostlinných léčivých přípravků s léčebnými indikacemi anebo potravin či kosmetiky. V některých případech, ovšem mimo fytofarmaka, homeopatika, vitaminy a minerály, má význam možnost úhrady léčivých přípravků z veřejného zdravotního pojištění. Zohledňována bývá i nákladnost nebo časovost jednotlivých cest. Někteří výrobci zohledňují i možnost mimolékárenského prodeje. Ta je u léčivých přípravků totiž omezena jen na ty z nich, které jsou vyhrazeny k mimolékárenskému prodeji. 

O to větší roli pak musí sehrávat individuální poradenské služby bylinářské, resp. přírodně léčitelské anebo lékárenská zdravotní péče.

Samotným závěrem si řekněme, že v případech pochybností, zda se jedná o léčivý přípravek nebo o léčivou látku, resp. o léčivý přípravek podléhající správní registraci podle lékového práva, anebo o jiný výrobek, či zda se jedná o homeopatický přípravek, rozhoduje u humánních léčiv Státní ústav pro kontrolu léčiv sídlem v Praze; viz § 24a zák. o léčivech (zák. č. 378/2007 Sb.), resp. Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv sídlem v Brně. Děje se tak na žádost, např. na žádost výrobce, anebo z vlastního podnětu těchto správních úřadů. Kupříkladu, aniž by tak ale úřad rozhodl, tkáňové soli vyráběné homeopatickým ředěním jsou homeopatickými přípravky podle lékového práva. Nikoli snad doplňky stravy podle potravinového práva (anebo jinými výrobky), čemuž by bránil právě homeopatický způsob výroby, jakož i jejich jiné vlastnosti.

Vhodné je, aby výrobce pro případ pochybností sám požádal příslušný správní úřad o rozhodnutí o právní povaze výrobku. Sledovat by tím měl ochranu slabšího, tj. zákaznické (pacientské) veřejnosti včetně její správné informovanosti o nabízeném výrobku a jeho vlastnostech.

Pakliže by nebylo možno po posouzení všech vlastností výrobku jednoznačně určit, zda je léčivým přípravkem nebo jiným výrobkem, platí na základě zákona o léčivech právní domněnka, že se jedná o léčivý přípravek

Příkladem možných pochybností, zda se jedná o homeopatický přípravek považovaný za léčivý přípravek, mohou sloužit spagyrika. Zdá se však, že se u nich, přes vší jemnohmotnou povahu, nejedná o výrobu homeopatickým ředěním, nýbrž o technologii založenou na máčení (maceraci). O homeopatické ředění technologicky nejde ani u výroby Bachových květových esencí či aromaterapeutických výrobků. Technologie, jimiž se tyto výroby vyznačují, se totiž liší. Z tohoto důvodu je také dán veřejnoprávní (výrobkový) rozdíl například Reprodukcemezi Schüsslerovými soli, které jsou technologicky (a právně) vzato homeopatickými přípravky, a Bachovými květovými esencemi, které jimi technologicky (a právně) nejsou. Uvádíme si zde kombinovanou mezinárodní ochrannou známku ve znění „Dr. Schüßler Salze“, která má účinky i v Česku. Veřejnoprávně nahlíženo musíme technologicky rozlišovat i uvnitř samotné skupiny výrobků tzv. bioinformační medicíny, a to i bez ohledu na mechanismus účinku nebo určení k působení na zdraví. 

Vedle toho, zda se jedná o zdravotnický prostředek, např. přírodní, a o jeho zatřídění rozhoduje Ústav pro kontrolu léčiv. Děje se tak na žádost nebo z moci úřední podle zákona o zdravotnických prostředcích (zák. č. 268/2014 Sb.). I v této oblasti je vhodné, aby výrobce, má-li pochybnosti o tom, zda se jedná o zdravotnický prostředek nebo o jeho zatřídění, požádal o rozhodnutí tento správní úřad. Důvod i tady spočívá v ochraně slabší strany, zákaznické veřejnosti.

Zůstává však skutečností, že celá veřejnoprávní (racionální) soustava výrobků se zdravotními účinky je v EU poměrně složitá a zejména různorodá. Hlediskem bývá bezpečnost a účinnost, jakož i jakost jednotlivých druhů výroků, a tím i různá míra veřejnoprávní regulace služeb, povolání a zboží.

Navíc se nám tu na trhu protínají hospodářské zájmy podniků potravinářských, farmaceutických a kosmetických, jakož i zájmy poskytovatelů zdravotních služeb či služeb přírodních léčitelů. Na druhé straně pak stojí osobní zájmy pacientské (zákaznické) veřejnosti.

 

     Z literatury:

Vavrečka, J.: Výrobky se zdravotními účinky a jejich rozlišování. Praha: Troas 2015.

    Autorovy souvisící příspěvky:

Zdravotnické prostředky komplementární a alternativní medicíny

Lékárenská zdravotní péče v komplementární a alternativní medicíně

     Edit: 30. 11. 2019

Napsat komentář