Preferencialismus a čas I.

By | 12/12/2016

Preferencialismus či teorie splněné touhy je poměrně jednoduchou a intuitivně přijatelnou teorií dobrého života či welfare. Tvrdí, že pokud má nějaký subjekt S určitou touhu (preferenci) a tato touha se splní, přináší to pozitivní příspěvek k welfare S. Navzdory své intuitivní přijatelnosti je však preferencialismus zatížený celou řadou problémů, z nichž nejzajímavější, v literatuře poměrně opomíjený, a přesto zřejmě nejzávažnější se týká vztahu welfare a času.

Když budujeme teorii welfare, ptáme se, co konstituuje niternou (na rozdíl od instrumentální či relační) hodnotu pro S. Nositeli této niterné hodnoty jsou věcné stavy, které lze ztotožnit s propozicemi. Věcné stavy, jež jsou nositeli niterné hodnoty pro S, můžeme označit za hodnotové atomy. Právě proto, že se jedná o atomy, musí splňovat dvě podmínky:

i) Jsou jednoduché, což znamená, že jejich hodnota není určena hodnotou nějakých částí. Věcný stav „S získá auto v sobotu a S dostane zmrzlinu v neděli“ (za předpokladu, že S chce auto a chce zmrzlinu) není hodnotovým atomem.

ii) Hodnotové atomy „vyčerpávají“ vše, co je pro S hodnotné, tj. jsou instanciací všech vlastností, díky kterým život S obsahuje nějakou prudenciální hodnotu.

Pojem hodnotových atomů umožňuje definovat preferencialismus (a samozřejmě i další teorie welfare, jako je hédonismus) následujícím způsobem:

Preferencialismus: Dobré (špatné) hodnotové atomy spočívají z naplnění (nenaplnění) preferencí. Naplnění (nenaplnění) preference je věcný stav sestávající z osoby S toužící v čase t a v míře D po tom, aby P, a P nastává (nenastává).

Preferencialismus můžeme označit za korespondenční teorii welfare. Hodnotové atomy se totiž skládají ze svou složek: na jedné straně je zde preference S v určitém čase t, na straně druhé je zde nastávání či nenastávání propozičního objektu této preference, tj. pravdivost či nepravdivost příslušné propozice. Jednoduše řečeno, hodnotové atomy pro S sestávají z věcného stavu, který zahrnuje S mající preferenci, aby P, a z toho, zda je či není P pravdivá. Pokud si Adam přeje, aby dostal nové autíčko pod stromeček, a autíčko skutečně dostane, je jeho život lepší, neboť obsahuje pozitivní hodnotový atom sestávající z Adama toužícím po autíčku, který autíčko skutečně dostane.

Preferencialismus, právě proto, že se jedná o korespondenční teorii welfare, je však velmi problematický, když zvažujeme welfare S v čase. Namísto „welfare S v čase t“ či „hodnota života S v čase t“ můžeme hovořit o hodnotě času t. Následující princip je poměrně intuitivní a lze ho podpořit i racionálními argumenty:

Internalismus. Niterná hodnota času t pro S je plně určena pouze hodnotovými atomy v čase t.

Internalismus vyplývá z obecnějšího principu supervenience (PS), který tvrdí:

Princip supervenience: Niterná hodnota X je určena pouze niternými (nerelačními) vlastnostmi X.

Platnost PS v teorii welfare se zakládá na skutečnosti, že hodnotové atomy inkorporují všechny vlastnosti, které vnášejí do života S nějakou prudenciální hodnotu. Představme si, že PS neplatí. Potom mohou existovat vlastnosti F a G takové, že hodnotové atomy jsou instancemi F, ale nikoli G, přesto však na instanciaci G závisí. Z toho by ale plynulo, že F nemůže být základní, neodvozená, niterná „hodnotu-udělující-vlastnost“ (HDV), což je v rozporu s povahou hodnotových atomů. Pokud tomuto argumentu Bena Bradleyho rozumím správně (a přiznávám, že se mi zdá poněkud nejasný), říká asi toto: v teorii welfare hledáme HDV, které určují niterné hodnoty pro S a které nacházíme v hodnotových atomech. Pokud by HDV nesplňovaly PS, potom bychom v atomech nenašli niterné hodnoty, nýbrž pouze hodnoty relační či instrumentální, které jednoduše nehledáme a nepovažujeme je za komponenty welfare.

Všimněme si, že internalismus není v rozporu s následující situací: Adam v sobotu omylem vypije mírný jed, který mu v neděli způsobí silné bolesti břicha. Zdálo by se, že hodnota času (neděle) pro Adama je určena tím, že Adam v sobotu vypil jed. Ve skutečnosti tomu tak není, neboť musíme rozlišit dvě roviny: kauzální a konstitutivní. Z kauzálního hlediska je Adamova bolest břicha v neděli způsobena jeho jednáním v sobotu, nicméně toto jednání neurčuje (nekonstituuje) jeho welfare v neděli. Jeho welfare v neděli je plně určeno pouze a jen hodnotovými atomy v neděli.

V čem je preferencialismus jako korespondenční teorie welfare problematický? Právě v tom, že hodnotové atomy se skládají ze dvou částí: S má preferenci, aby P, v čase t1, P nastává v čase t2. Kdy tedy hodnotové atomy pozitivně (či negativně, v případě, že P nenastává) ovlivňují Adamův život? V čase t1 to být nemůže, neboť není splněná podmínka, že P nastává. A v čase t2 to také být nemůže, neboť preference, aby P, pochází z času t1. V jakém čase t je tedy konjunkce obou částí preferencialistického hodnotového atomu splněna? Odpověď zní, že zřejmě v žádném z nich, což je pro preferencialismus poměrně zničující odpověď. Nabízejí se pouze dvě možnosti, jak na tento problém reagovat, o nich ale příště.

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.