Jedním z témat, se kterými se na těchto stránkách čtenář může setkat, je problematika tzv. lidského zdokonalování. Tato problematika je v současnosti natolik dynamická, že Kabinet zdravotnického práva a bioetiky bude pořádat dne 15. května v Praze mezinárodní konferenci na toto téma. Bližší informace a pozvánku přineseme v některých z příštích příspěvků.
Této problematice se z důvodu její aktuálnosti zabývaly i některé minulé odkazy. V jednom z nich se mluvilo obecně o problematice zdokonalování
http://zdravotnickepravo.info/zdokonaleni-cloveka-je-mozne-stanme-se-supermanem/
a dále pak o specifické problematice výběru vlastního potomka, http://zdravotnickepravo.info/vyberme-si-geneticky-nejuspesnejsiho-potomka/
http://zdravotnickepravo.info/pravo-na-nemanipulovane-geneticke-dedictvi/
tento příspěvek poukazuje na konkrétní úskalí etické problematiky tzv. in vitro eugeniky. O co se jedná? Podle australského filosofa Roberta Sparrowa
http://jme.bmj.com/content/early/2013/02/13/medethics-2012-101200.full
se na základě vědeckých studií a jejich výsledků v oblasti umělé lidské reprodukce a výzkumu na kmenových buňkách dá předpokládat, že již v blízké budoucnosti bude možné vytvořit životaschopné gamety z lidských kmenových buněk a jejich sloučením pak vyprodukovat embryo. Z kmenových buněk takto laboratorně vytvořeného embrya by bylo možné vytvořit další gamety a jejich sloučením další embryo. Výzkum na takto vzniklých embryích by pak umožnil objasnit povahu některých genetických poruch a předcházet jim na základě úpravy genetického kódu při další reprodukci. Jako ještě více kontroverzní se ovšem jeví situace, kdy by se na základě této „umělé selekce“ genotypů vybíral zdokonalený člověk.
Etických problémů je zde hned několik, stručně se pokusím nastínit některé z nich:
1. výzkum na embryonálních kmenových buňkách /více k tomu viz publikace DOLEŽAL, Adam, ČERNÝ, David a DOLEŽAL, Tomáš. Kmenové buňky: etické a právní aspekty výzkumu. Praha: Ústav státu a práva AV ČR, 2013. 128 s. Edice Kabinetu zdravotnického práva a bioetiky. ISBN 978-80-87439-13-5/
Sparrow tuto otázku úmyslně nezahrnuje do své úvahy, přičemž vychází z toho, že hypoteticky bude v budoucnu možné provádět výzkum a tvorbu kmenových buněk bez zničení embrya
2. umělá tvorba nové lidské bytosti
Ze strany některých bioetiků je již samotný proces tvoření lidské bytosti umělým způsobem eticky nepřípustné, protože se jedná o zásah do přirozeného řádu světa.
3. selekce lidské přirozenosti a umělé zdokonalování
V tomto případě je problematické určit, jakým způsobem určit, jaké genetické vlastnosti lze považovat za zdokonalení a v jaké kombinaci je vhodné určit jejich kombinatoriku tak, aby vedla skutečně ke zdokonalení. Argumentace k úskalím určení toho, co má být pozitivní vlastností jsem se již zabýval v souvislosti s výběrem vlastností u vlastního potomka.
4. umělá produkce lidských dětí – tvorba dětí v Petriho miskách se stále zdá tak v rozporu se současným etickým poznáním a naším mravním předporozuměním, že se mu budeme zřejmě bránit. Není možné určit, zda by takto vzniklí jedinci byli dokonalejší či nikoliv a předpokládat jednoznačné výsledky nelze. Chov a šlechtění lidského druhu se tak, na rozdíl například od psích mazlíčků, zatím nedočkáme.
Jak poukazuje Sparrow, zatím ve vědě existují významné nedostatky při zkoumání všech interakcí v určitém prostředí. Pokud ovšem definitivně nevíme, jakým způsobem „programovat“ člověka, tj. nelze předem určit, jaké vstupy by zaručily určitý, vyžadovaný výsledek, nemáme hodnotící kritérium toho, co je jednoznačně pozitivní částí výsledku, neboť ten lze hodnotit jen v souhrnu, je takový postup zcela nevhodný.