Vyberme si geneticky nejúspěšnějšího potomka!

By | 09/08/2013

Moderní medicína nabízí s využitím svých technologií zejména v oblasti genetiky zcela nečekané možnosti, které dříve byly nemyslitelné. Jednou z těchto možností je i genetické testování za účelem určení možnosti genetických vad u dítěte před početím, v rané fázi těhotenství a následně i v prenatální fázi či těsně po porodu. Na základě tohoto testování se může vyskytnout řada kontroverzních otázek, např. zda pokračovat v rizikovém těhotenství, včetně možnosti potratu u těžce postižených dětí, u kterých je zřejmé, že budou žít jen krátký časový interval po porodu.

Kontroverzní oxfordský profesor aplikované etiky Julian Savulescu, významný zastánce utilitaristické koncepce, přichází z další kontroverzní otázkou týkající se této problematiky. Podle jeho názoru je totiž naší morální povinností, v případě, že se rozhodneme stát se rodiči, získat veškeré dostupné genetické informace a na základě nich si vybrat potomka, který bude mít geneticky nejvyšší šanci prožít šťastný život (Principle of Procreative Beneficence). Savulescu argumentuje, že takové jednání není v rozporu s naším intuitivním morálním přesvědčením, naopak je s ním v souladu a jedná se o morálně validní argument.

Podle Savulesca je morálně správné a zřejmé, že

1: rodič by měl chtít pro svého potomka nejlepší možný život

2: pokud může rodič ovlivnit, že dítě bude geneticky vybavenější pro úspěšný život, pak by neměl ponechávat volbu na „přírodě“, ale rozhodovat sám

Z těchto důvodů pak vyplývá morální povinnost rozhodnout se pro volbu geneticky adaptabilního dítěte. Savulescu ovšem mírní svou tezi tím, že říká, že tato povinnost nemá absolutní charakter, jedná se spíše o morální odůvodnění. Upozorňuje také na jiné hodnoty, které vstupují do celkového rozhodování, jako je například štěstí a blahobyt rodičů, jiných existujících bytostí apod. Tato povinnost navíc v systému morálky podle Savulesca neobsahuje sankci za porušení.

Jako problematické body v jeho koncepci je možné spatřovat následující

1: neurčitost utilitaristická koncepce při hodnocení potenciálního dobra, někteří utilitarističtí myslitelé tuto potencialitu ze svých výpočtů vynechávají, Savulescu ji ale zjevně ve své koncepci připouští

2: problematika kvantifikace štěstí a dobra – podle mého názoru nelze jednoduše kvantifikovat štěstí ani dobro. Maximalizace očekávaného štěstí je ještě problematičtější než v klasickém Benthamově pojetí, který se o matematický výpočet slasti a strasti pokoušel, ovšem neúspěšně. Obdobný neúspěch lze očekávat i v případě maximalizace potenciálního štěstí budoucího potomka. Pokud má být naše jednání ovlivněno mravním principem, měl by být takový princip určitý a jasný.

3: Savilescu počítá jakoby s deterministickým světem, kdy budoucí štěstí je ovlivněno v závislosti na genetických predispozicích dítěte. Takováto rovnice ovšem neplatí.

4: I kdyby totiž svět byl deterministický, neexistuje lidský pozorovatel (potenciální rodič), který by dokázal odhadnout veškerý budoucí vývoj. I méně geneticky vybavený potomek (zjednodušme příklad na dva jedince s rozdílným IQ) může být zcela jistě šťastnější a vést šťastnější život než potomek s vyšším IQ.

Ze Savulescova příkladu také trochu mrazí a navozuje, byť se tomu autor celkem úspěšně brání, ideu světa, kde v občanském průkazu budou od narození vypsány genetické informace a partneři si je budou vzájemně prohlížet. Nebo dokonce případ, kdy centrální mozek na základě genetického vyhodnocení materiálu určí partnera jen podle genetického kódu. Vzhledem k maximalizačnímu principu blahobytu pro celé lidstvo pak budou mít lidé povinnost mít potomky s předem určenou osobou tak, aby budoucnost lidstva vzkvétala.

 

Další internetová literatura k problematice:

 

Savulescu J (October 2001). „Procreative beneficence: why we should select the best children“. Bioethics 15 (5-6): 413–26. PMID 12058767.

Julian Savulescu, Guy Kahane The Moral Obligation To Create Children With The Best Chance Of The Best Life; Bioethics vol. 23,  n. 5, 2009 http://www.bep.ox.ac.uk/__data/assets/pdf_file/0004/14692/moralobligtion.pdf

de Melo-Martin I (2004). „On our obligation to select the best children: a reply to Savulescu“. Bioethics 18 (1): 72–83. PMID 15168699.

Hens, K.; Dondorp, W.; Handyside, A. H.; Harper, J.; Newson, A. J.; Pennings, G.; Rehmann-Sutter, C.; De Wert, G. (2013). „Dynamics and ethics of comprehensive preimplantation genetic testing: A review of the challenges“. Human Reproduction Update 19 (4): 366. doi:10.1093/humupd/dmt009edit

Birch K (February 2005). „Beneficence, determinism and justice: an engagement with the argument for the genetic selection of intelligence“. Bioethics 19 (1): 12–28. PMID 15812970.

Herissone-Kelly P (March 2006). „Procreative beneficence and the prospective parent“. J Med Ethics 32 (3): 166–9. doi:10.1136/jme.2005.012369. PMC 2564476. PMID 16507665.

Thomas Douglas* and Katrien Devolder, J Med Philos (2013)38 (4):347351,http://jmp.oxfordjournals.org/content/38/4/400.full

 

One thought on “Vyberme si geneticky nejúspěšnějšího potomka!

  1. Pingback: Zdokonalení člověka je možné. Staňme se supermanem!!!? | Zdravotnické právo a bioetika

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.