Vztah NOZ a zdravotnických zákonů – základní pravidla pro určení vztahu

By | 8.1.2014

Základním právním předpisem pro poskytování zdravotní péče i po 1.1. 2014samozřejmě i nadále zůstává zákon č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách (dále jen „zákon o zdravotních službách“ nebo „ZZS“). Tvůrci  NOZ vycházeli při jeho tvorbě ze skutečnosti, že poskytování zdravotních služeb je upraveno v ZZS a proto by NOZ měl tuto problematiku upravovat pouze okrajově.

Z důvodové zprávy ke vztahu NOZ a ZZS:

„Respektuje se, že otázky z tohoto okruhu upravují nebo mohou upravit zvláštní zákony (např. zákon o zdravotních službách), které mají před zde navrženou obecnou úpravou přednost. „

Přesto v některých případech nelze z takto paušalizujícího tvrzení důvodové zprávy vycházet a vztah těchto dvou předpisů se komplikuje a v praxi bude způsobovat řadu výkladových problémů. Tato nejasnost ve vztahu těchto dvou právních předpisů může paradoxně vést k tomu, že ve výjimečných případech budou v konkrétních případech používána ustanovení občanského zákoníku.  S ohledem na uvedené nejasnosti jsem se rozhodl vytvořit základní pravidla pro určení vztahu NOZ a ZZS. Samozřejmě je nutno používat standardních metod vypracovaných doktrínou a judikaturou pro určení vztahu zákona obecného (lex generalis) vůči zákonu zvláštnímu (lex specialis). V konkrétní situaci ale lze vycházet z těchto principů:

Základní pravidla pro určení vztahu NOZ a ZZS:

  • Základním předpisem pro poskytování zdravotních služeb je zákon o zdravotních službách
  • Poměr obecného ke zvláštnímu nelze posuzovat jako poměr právního předpisu (NOZ) vůči právnímu předpisu (ZZS), ale spíše v rovině konkrétních pravidel (ustanovení)

a dále

  • Pravidla NOZ se uplatní zejména v rámci posuzování vztahu lékaře a pacienta jako celku (např. v rámci posuzování smluvního vztahu nebo režimu odpovědnosti za pochybení)
  • V konkrétních situacích se pravidla NOZ použijí pouze výjimečně a to tam, kde ZZS nebo jiné zdravotnické zákony danou věc vůbec neupravují (příklad 1) nebo v případech, kdy ZZS odkazuje na pravidla obsažená v NOZ (příklad 2)
  • Ve výjimečné situaci se mohou pravidla NOZ uplatnit i tam, kde danou problematiku upravují oba předpisy, ale NOZ poskytuje pacientovi podstatně vyšší standard ochrany jeho práv (příklad 3).

 

Příklad 1:

a)      Použití ustanovení § 97 odst. 2 NOZ na poskytování zdravotních služeb

„ Nevyžaduje-li se pro souhlas písemná forma, má se za to, že byl udělen.“ – použití tohoto pravidla ale není dostatečně ilustrativní, neboť jeho dopady se projeví zejména v procesní sféře

b)     Aplikace § 2648 NOZ do sféry poskytování zdravotních služeb – tj. ochrana údajů o třetích osobách vedených v dokumentaci

Ochrana údajů o třetích osobách vedených v dokumentaci není v ZZS výslovně upravena (na rozdíl od předchozího zákona o péči o zdraví lidu), v NOZ je v § 2648 odst. 2 stanoveno: „Obsahují-li záznamy rovněž údaje o třetí osobě, nelze je zpřístupnit bez jejího souhlasu.“

Vzhledem k tomu, že ZZS takové ustanovení neobsahuje je NOZ zákonem zvláštním (a současně je tímto ustanovením zvyšován standard ochrany práv třetích osob).

 

Příklad 2 :

Ustanovení § 34 odst. 2 ZZS stanoví, že „písemná forma souhlasu se vyžaduje, pokud tak stanoví jiný právní předpis nebo pokud tak s ohledem na charakter poskytovaných zdravotních služeb určí poskytovatel. Souhlas s hospitalizací musí být vždy v písemné formě. Na vyžádání je pacientovi poskytnuta kopie písemné formy souhlasu.

Ačkoliv se standardně vycházelo z toho, že tím to jiným předpisem je nějaký jiný „zdravotnický“ zákona (např. transplantační zákon), je jiným předpisem i NOZ.

NOZ pak v  ustanovení § 96 odst. 1 stanoví, že „souhlas k zásahu do integrity člověka vyžaduje písemnou formu, má-li být oddělena část těla, která se již neobnoví.“

S ohledem na shora uvedené si představme zubaře, který v rámci poskytování péče vytrhne pacientovi zub. Přestože podle ZZS by písemný informovaný souhlas nebyl vyžadován, přesmyčkou na NOZ dospějeme k závěru, že zubař v této situaci bude písemný informovaný souhlas potřebovat (zub je část těla, která se již neobnoví).

Příklad 3

V tomto případě se jedná zejména o práva upravení v ustanoveních § 106,107 a 108 NOZ. Ačkoliv ZZS ustanovení o nucené hospitalizaci a právech nuceně hospitalizovaného obsahuje, ustanovení NOZ výrazně rozšiřují katalog práv nuceně hospitalizovaného. Z tohoto důvodu jsou ustanovení NOZ aplikovatelná. (také je možno tyto příklady zařadit sub. 1 a vycházet z toho, že v obecné rovině pravidla nucené hospitalizace v ZZS obsažena jsou, ovšem nejsou tak konkrétní jako pravidla v NOZ a proto tato konkrétní  ustanovení NOZ jsou vůči ZZS speciální)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

6 + five =