Hlediska ovlivňující právo komplementární a alternativní medicíny

By | 17/11/2017

     I. Úvodem

Součástí zdravotnického práva a lékařské etiky jsou též otázky komplementární a alternativní medicíny. Věnovali jsem se tomuto tématu již dříve: Bulletin advokacie: Komplementární a alternativní medicína pohledem zdravotnického práva a též tu: Zahraniční právnická literatura o léčitelství nebo komplementární a alternativní medicíně. Dále si můžeme připomenout příspěvek s názvem Svoboda volby péče o vlastní zdraví.

Nyní se zaměřme na navazující širší společenské pozadí, které má význam spíše sociomedicínský, nežli právní. Nicméně právě tyto a podobné otázky ve svém důsledku ovlivňují úroveň a stav zákonodárství jednotlivých zemí, který se liší i v rámci EU. Nemluvě o „zbytku“ světa.

      II. Přehled hledisek

Mluvíme-li o pluralitě v medicíně, nemůžeme pominout západní otázku komplementární a alternativní medicíny, resp. trendu k integrativní medicíně.

Úroveň a kvalita právního řádu, včetně zdravotnického práva, pokud jde o komplementární a alternativní medicínu, bývá různou měrou ovlivněna zhruba třiadvaceti společenskými činiteli, které často pronikají do zákonodárné politiky. Uvádíme je bez pořadí důležitosti, které se může zem od země, čas od času, měnit. Důraz klademe na západní pojetí, kam patří česká společnost. Některé ukazatele se prolínají. První činitel ale mívá zásadní význam. Úroveň a kvalita právního řádu tak bývá v našem ohledu ovlivněna mnoha společenskými činiteli, tzv. materiálními podmínkami normotvorby, a to zejména:

  1. mírou svobody společnosti, uznávání názorové plurality, snášenlivosti a otevřenosti, mírou svobody vědeckého bádání, včetně různých filozofií a metodologií vědy, obrazů světa a vědy, tudíž i včetně metodologického pluralismu; dále mírou svobody hlásání výsledků bádání, jakož i úrovní akademické svobody, a to i při volbě tématu a metody výuky či výzkumu, kupříkladu volby metod kvalitativního zdravotního výzkumu. Příkladem může posloužit dílem vysmívaný výzkum vědomí nebo výzkum hypotetického bioenergetického pole člověka a jiných organismů včetně potenciálního využití k péči o zdraví, jakož i ke klinické praxi,
  2. mírou úcty k právům bližního, včetně pacienta a jeho svobody, a uznávání přirozených lidských práv spjatých s jedinečnou osobností každé lidské bytosti,
  3. schopností sociální elity zabývat se při politické správě veřejných věcí otázkami potenciálně kontroverzními, včetně zdatnosti a společenské odvahy přijímat a prosazovat bezpředsudečná a zároveň morální nové řešení v objektivním veřejném zájmu,
  4. mírou kulturní a náboženské rozmanitosti, která souvisí se snášenlivostí. Spadá sem, nikoli na posledním místě, též míra společenského rozšíření ateismu, resp. bezvěrectví a jednoduchého až naivního materialismu,
  5. významem a rozsahem tradice lidového léčitelství a její živoucností,
  6. významem a rozsahem světonázorových tradicí a jejich živoucností, včetně role menšinových proudů, jakož i tzv. kacířství v církvích,
  7. rozmanitostí školních vzdělávacích programů, jakož i odborných kurzů a pomaturitních specializačních kurzů, zohledňujících duchovní hodnoty nebo tradici,
  8. významem a rozsahem ekologického zemědělství a biodynamického zemědělství zvlášť,
  9. úrovní zdravého životního stylu, včetně zdravé výživy, dobré pohody a pobytů v přírodě; srov. též „ekoženy“, aniž by se ale jednalo o hanlivý výraz, apod.,
  10. dostupností léčiv v podobě tradičních přírodních léčivých přípravků nebo homeopatických přípravků, včetně spagyrik a antroposofik vyrobených po homeopaticku, na trhu, resp. poptávkou veřejnosti,
  11. dostupností jiných výrobků se zdravotními účinky, nežli léčiv, na trhu, a to výrobků přírodního nebo tradičního původu; např. doplňků stravy nebo některých potravin nového typu či kosmetických prostředků, resp. poptávkou veřejnosti,
  12. mírou zdravotní osvěty obyvatelstva v komplementární a alternativní medicíně, resp. v lékařství přírodním nebo tradičním, včetně tradiční čínské medicíny, jakož i v přírodním léčitelství,
  13. zájmem pacientských a pojištěneckých spolků nebo občanských iniciativ či petičních výborů,
  14. úrovní a obsahem, stavem, veřejného mínění; srov. „pro, proti, nebo nezájem“,
  15. úrovní a obsahem školské nebo profesní vzdělanosti, včetně zdravotnického vzdělávání a tzv. dalšího vzdělávání mimo školy v podobě odborných zkoušek,
  16. přírodovědeckým zájmem o badatelský a užitý výzkum vědomí, teoretický i empirický, zejména pokusný a pozorovací, včetně diagnosticky, léčebně nebo preventivně užitého zdravotního výzkumu některých přírodních, resp. duševních jevů, a vůbec mírou uznávání tohoto či podobného výzkumného oboru přírodovědeckou a psychologickou obcí, jakož i mírou veřejné podpory tohoto výzkumu a významem i rozsahem hlásání jeho výsledků,
  17. stavovským a hospodářským zájmem lékařským, popř. jiným zdravotnickým, včetně míry nebo zákazu politického korporativismu, resp. jeho přímého či nepřímého vlivu na stát,
  18. mírou zdravotnické poměrnosti mezi epidemiologickým univerzalismem pro účely zdravotního výzkumu a biostatistiky nebo veřejnoprávní ochrany veřejného zdraví a individualismem zdravotní péče v poměru ke konkrétnímu pacientovi a jeho jedinečnosti; patří sem i míra uznávání klinické zkušenosti jako konvenčního důkazu v lékařské vědě,
  19. ideologickým vlivem vědeckého světového názoru, například vědeckého naturalismu, materialistické filozofie života a zdraví, zejména ze strany přírodovědeckých institucí, resp. mírou scientismu,
  20. nábožensko-ideologickým vlivem určitých církví či náboženských společností, kupříkladu Církve římskokatolické, kdy se zásadně (až na bylinářskou výjimku, popř. i některé jiné věcné anebo osobní případy) jedná o konkurenci ideovou, a to při shodě v uznávání působení jemnohmotných jevů, například homeopatických účinků, avšak s kategoricky odlišným nábožensko-morálním, resp. církevním hodnocením jejich povahy a původu, resp. duchovní nebezpečnosti,
  21. mírou nebo zákazem vázanosti státu výlučnou ideologií nebo náboženstvím,
  22. mírou odluky vědy od státu a náboženství od státu ve smyslu svobody bádání a hlásání jeho výsledků nebo svobody vyznání apod., což má vazbu i na veřejné financování,
  23. státním bojem s čarodějnictvím, například v některých afrických, ale i jiných, státech, v nichž čarodějnictví patří mezi trestné činy, neboť některé státy vycházejí z účinnosti a zároveň společenské škodlivosti určitých jemnohmotných jevů kvalitativního rázu, které mohou být spojeny se zvláštními osobními schopnostmi pachatelů.

Význam a role těchto činitelů se mohou v místě a čase lišit. Například v průběhu let, kdy může docházet k různým proměnám nebo i zásadním změnám. Vzpomeňme například Československo v roce 1989. Celková situace komplementární a alternativní medicíny, která nám slouží jako pars pro toto, má ovšem nezanedbatelný vliv na úroveň svobody a odpovědnosti v jednotlivých státních či nadstátních společenstvích (EU apod.).

     III. Činitelé proti komplementární a alternativní medicíně

Vedle výše uvedených hledisek si můžeme úvodem zmínit dva ukazatele v českém prostředí, ale zřejmě i jinde na Západě, které zásadně působí proti komplementární a alternativní medicíně, popř. alespoň proti jejím některým částem či oborům, což se podobně týká i přírodního léčitelství. V obojím případě s výjimkou bylinářství, popř. některých dalších dílčích jevů či metod. Půjde o odmítavá jednání, někdy aktivisticky veřejně vyjadřovaná ve stylu contra, zejména z řad:

  1. části členů akademických obcí, resp. části akademických pracovníků v lékařské vědě, resp. biofyzice nebo biochemii, a to z důvodu tvrzené vlastní neúčinnosti příslušných diagnostických, léčebných nebo preventivních postupů, léčiv, jiných látek nebo prostředků, popř. jen malé účinnosti anebo účinnosti z jiné příčiny, jako je například léčebný obřad či podmanivé chování lékaře, zvěrolékaře nebo rostlinolékaře, a to například pro tvrzenou neexistenci hypotetického bioenergetického pole živých organismů nebo hypotetické tzv. volné energie (všudypřítomného fyzikálního éteru) anebo podobných přírodních, léčebně využitelných, jevů, resp. při pouhé fyzikální teorii éteru. Srov. též kejkle, klamy nebo podvody, resp. šarlatánství, anebo víru v neskutečno jako blud,
  2. části věřících některých křesťanských církví nebo náboženských společností, a to naopak z důvodu tvrzené vlastní účinnosti příslušných diagnostických, léčebných nebo preventivních postupů, léčiv, jiných látek nebo prostředků, zejména pro tvrzenou existenci skrytých sil, působících ovšem mocí zlého, čímž mohou být tvrzené účinky duchovně, duševně nebo tělesně nebezpečné. Srov. též čarodějnictví, šarlatánství anebo jinověrství.

Každé schéma může být oproti skutečnosti nepřesné, a proto je berme pouze jako pracovní pomůcku k pochopení pohnutek ideových odpůrců komplementární a alternativní medicíny, resp. přírodního léčitelství nebo někdy i tradičního a přírodního lékařství. Mezi oběma třídami se v Česku setkáváme s jedinci nebo skupinami odlišnými, „nepatřičnými“. Srov. např. různé menšinové proudy křesťanského náboženství apod., anebo naopak vysokoškolskou zdravotnickou klinickou výuku předmětu „Komplementární medicína“ na Fakultě zdravotnických věd Univerzity Palackého v Olomouci či výuku tradiční čínské medicíny na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze apod. Z blízkého Slovenska si můžeme připomenout Ústav tradiční čínské medicíny Lékařské fakulty Slovenské zdravotnické univerzity v Bratislavě, státní vysoké školy.

Stává se, že oba odpůrčí ideové proudy se někdy účelově spojí proti třetímu, „společnému ideovému nepříteli“, a dovolávají se sebe navzájem. Přírodní vědy pak odkazují na náboženství, a náboženství se dovolává přírodních věd. Někdy se přitom jedná pouze o subjektivní činitele osobního rázu, event. i podle odlišné zkušenosti. Stát ovšem není a ústavně ani nesmí být arbitrem v ideových sporech. Musí však organizovat veřejné poměry v duchu obecného dobra snášenlivosti bez újmy odpovědné svobodě.

Zároveň stát musí chránit přirozená práva všech lidí na vážnost. Absolutní právo na vážnost v očích veřejnosti patří mezi přirozená práva spjatá s lidskou osobností, která jsou chráněna občanským zákoníkem. Protiprávním skutkem by proto bylo například znevažování osoby nebo úsilí určitého výzkumníka proto, že se věnuje výzkumu některých přírodovědecky nevysvětlených jevů odehrávajících se pravděpodobně mimo konvenčně uznaná energetická působení, jako jsou některé poznávací schopnosti psů a jiných zvířat apod., včetně jevů přírodovědecky skrytých. Gnoseologicky řečeno, v přírodě a světě neexistuje nic „tajemného“. Jen se liší úroveň a míra stavu poznání působení přírodních zákonů a povahy a vlastností hmoty samé, zvláště v její „jemné“ podobě. Srov. např. otevřené výzkumné otázky vlastností vody za určitých okolností, skryté hmoty ve vesmíru, kvantového vakua apod. Stačí si vzpomenout jen na medicínsky nevysvětlitelné chorobné příznaky, na které je každá konvenční lékařská věda krátká, ač tyto příznaky očividně existují a pacienty trápí.

      IV. Teorie, hypotézy, doktríny či výmysly

Právník zabývající se v praxi zdravotnickým právem nemůže plně odmyslet odborné či vědecké otázky stojící ve věcném pozadí komplementární a alternativní medicíny. Podobně to je ostatně v jiných oborech práva. V námi sledovaném právním případě nalezneme zpravidla následující společenské jevy, které se někdy mohou vzájemně prolínat:

  1. přírodovědecké teorie prokázané teoretickými vědeckými důkazy, kterých může obstát více vedle sebe a mohou působit i proti sobě,
  2. přírodovědecké teorie prokázané empirickými vědeckými důkazy, například pokusem, měřením nebo pozorováním, popř. vedle toho i důkazy teoretickými,
  3. přírodovědecké hypotézy, které nebyly přírodovědecky potvrzeny, aby se staly teoriemi, anebo jen nespolehlivě či nedostatečně; přičemž takovýchto hypotéz může být více a mohou působit souběžně vedle sebe anebo proti sobě. Patří sem i přírodovědecké hypotézy, které byly prokázány empiricky, avšak nemají teorii anebo chybí teoretické důkazy či nejsou dostatečné,
  4. náboženské nebo kulturní doktríny, včetně církevních dogmat,
  5. soběvemlouvání (autosugesce) nebo cizí podmanivá vemlouvání (sugesce) apod., včetně (alespoň tvrzeného) soběvemlouvání nebo podmanivého vemlouvání u nemluvňat, zvířat a rostlin,
  6. kejkle, srov. varietní kouzelníky (iluzionisty),
  7. výmysly, např. kvůli přitažení pozornosti nebo k sebeprosazení,
  8. tranzy nebo posedlosti z různých příčin; srov. např. lékařsky diagnostikovaný stav tranzu a posedlosti,
  9. představy nebo jiné jevy odpovídající změněnému, mimořádnému, stavu vědomí, kdy se jedná o změnu kvality vědomí z různých příčin, včetně fyziologických změn vědomí ve spánku nebo při klinické hypnóze; též srov. náměsíčnost jako změnu stavu vědomí při spánkové poruše,
  10. stihomamy nebo jiné bludy, například náchylnosti k určitému způsobu myšlení neodpovídajícímu skutečnosti, tj. náchylnosti k bludům (bludnému myšlení), a svědčící až o duševní poruše,
  11. podvody, zejména za účelem zisku při zneužití například důvěřivosti, závislosti, věku, nemoci anebo oklamáním apod.

Jak této mnohosti rozličných jevů čelit? Zásadně tak lze činit dvěma způsoby, které jsou člověku jako druhu vlastní, a to bez pořadí důležitosti:

  1. rozumem projevujícím se nejen zdravým rozumem, někdy jako selským rozumem, (common sense), bez teoretických znalostí, ale i vědeckým rozumem spjatým s bezpředsudečným vědeckým, například fyzikálním, výzkumem přírodních jevů i za cenu dosažení překvapivých nových vědeckých poznatků zásadně přesahujících nebo měnících stav dosavadního přírodovědeckého poznání a event. vyvracejících některé dosavadní přírodovědné teorie, včetně možného vlivu nových vědeckých poznatků na osobní změnu přesvědčení, resp. světonázor nebo náboženství, a to i bez zřetele na veřejnou nebo soukromou moc ve vědě a mocenské zájmy s ní spojené,
  2. citem při použití schopnosti intuice a při vnitřním prožitím dějů vedoucím k získání osobní zkušenosti s „jemným“ rozlišováním různých jevů a jejich kvalit.

V této souvislosti nelze oslyšet ustanovení § 19 odst. 1 o. z., podle kterého má každý člověk „vrozená, již samotným rozumem a citem poznatelná přirozená práva,“ jak pravil český stát. Mezi přirozené práva spjatá s lidskou osobností patří i přirozené právo na zdraví.

U přírodovědeckého pozadí, zahrnujícího i poznatky lékařské vědy, se ale navíc setkáváme s poznatky, metodami, látkami nebo přístroji z hlediska podstatné části vědecké obce v místě a čase:

  1. obecně uznávanými, tzn. konvenčními,
  2. obecně neuznávanými, tzn. nekonvenčními, kdy může jít o přírodovědecky menšinové proudy, s nimiž se v západním pohledu někdy setkáváme v komplementární a alternativní medicíně, tradičních lékařstvích či v přírodním léčitelství. Poukázat si můžeme na rozmanitý věcný rozsah německého oboru zdravotní péče Naturheilverfahren pro smluvní účely zdravotního připojištění; kupř. podle německé zdravotní pojišťovny Barmenia Krankenversicherung, jejíž pojistná nabídka v této oblasti obsahuje i takové postupy, které by například v Česku nemusely patřit mezi obecně uznávané medicínské postupy z hlediska české lékařské obce. Srov. též např. zdravotní výkony některých oborů komplementární medicíny, včetně tradiční čínské medicíny, které jsou ve Švýcarsku trvale hrazeny z veřejného zdravotního pojištění.

Vyloučit nelze situace, kdy se náhledy přírodovědecké a tradičně náboženské mohou sbližovat, aniž by snad muselo dojít ke „zrušení“ přírodních zákonů v materiální části světa.

Právní a biomedicínský i obecně lidský význam má princip nadřazenosti lidské bytosti, a to nadřazenosti jejích zájmů a blaha podřazeným pouhým zájmům společnosti, tj. i pouhým zájmům zdravotnictví nebo lékařského stavu, a podřazeným pouhým zájmům vědy, tj. i lékařské vědy jako aplikované biologie, včetně podřazeného pouhého vědeckého zájmu na některé vědecké či lékařské doktríně.

      V. Závěr

Globalizace světa se v současné době „světověku“ projevuje mnohostranně. Jeden z jejích nepochybných projevů spočívá v již nastalém průniku a převzetí orientálního lékařství, zejména tradičního indického a čínského, do západního biomedicínského prostoru. Proměňují se tak i některé sociokulturní vzorce.

Činitelů, které v současnosti vedou ke změně přírodovědeckého paradigmatu je ovšem mnoho. Opírají se též o samotné vědecké poznatky přírodních věd, zejména kvantové fyziky. Faktem je, že existují kolem nás náznaky „jiného“ pojetí vědomí a hmoty tak, že lze konstruovat vědecké hypotézy nebo odůvodňovat vědecké teorie. A to i takové, které se mohou jevit jako překvapivé, totiž kategorické jiné, nežli by vyplývalo z dosavadního stavu poznání. Právě v tom ale spočívá vědecký pokrok a přínos výzkumné práce k obecnému prospěchu.

Zároveň si nelze nepovšimnout, že některé nové přírodovědecké myšlenky se mohou, přes veškerá zkreslení, až nápadně shodovat se starými pravdami náboženskými a kulturními, včetně prastarých léčebných tradic. A zde právě spočívá kámen úrazu. Opřen je totiž ve své podstatě o subjektivní střet ideologií a systémů. Do jisté míry se proto nelze divit někdy až emočně vyhraněným osobním odmítáním nových (či spíše staronových) úhlů pohledu na svět a místo člověka v něm. Anebo snahám o zesměšňování či alespoň o zlehčování některých témat a postupů, pokud spadají do odlišného referenčního rámce, nežli je konvenční přírodověda.

Současně můžeme v praxi spatřovat „zostřený ideologický boj“ mezi proniklým novým a odlišným myšlením, na jedné straně, a zastánci „starých pořádků“ na straně druhé. Značnou roli přitom sehrává subjektivní naladění různých lidí, včetně některých lékařských funkcionářů dočasně držících moc nad lidmi.

Role státu ovšem spočívá v zajištění a ochraně veřejného blaha snášenlivosti. Stát proto nesmí jakkoli, přímo ani nepřímo, bránit svobodě vědeckého bádání a hlásání jeho výsledků, a to ani tam, kde bychom se snad pouštěli na zatím tenký led výzkumných otázek povahy „jemné“ hmoty a jejího léčebného využití. Zdá se totiž, po řadě zkušeností, že někdy až naivně chápaný materialismus může být ve své jednoduché podobě poznatkově překonán. A to i ku blahu nemocných lidí.

 

Souvisící informace: Brněnský seminář Komplementární a alternativní medicína a právo