Odpovědnost lékařů začátečníků

By | 19.11.2017

Velmi zajímavou, avšak dovolím si tvrdit, že v České republice upozaděnou problematikou, je odpovědnost lékařů začátečníků za újmu na zdraví způsobenou pacientům. Na aktuálnosti toto téma nabylo v současné době (nejen) kvůli mediálně velmi známé kauze dvou lékařek, jedné začátečnice a druhé atestované. Obě lékařky byly shledány odpovědnými v trestním řízení za smrt pacienta, kdy lékařka začátečnice správně nerozpoznala pacientovy obtíže, přičemž druhá lékařka, atestovaná, nad lékařkou začátečnicí nekonala náležitý dohled. Anonymizovaný rozsudek naleznete zde: 9To_80_2017_511

Tématem tohoto příspěvku ovšem není trestní odpovědnost lékařů začátečníků, nýbrž odpovědnost civilní. Odpověď na ústřední otázku této problematiky může být na první pohled určitým dilematem. Je zjevné, že pacient očekává, že mu bude zdravotní péče poskytnuta řádně, a to nehledě na skutečnost, zda tuto péči poskytuje lékař začátečník či lékař zkušený (atestovaný). Na druhou stranu je zjevné, že lékař čerstvě po absolvování lékařské fakulty nemá a ani nemůže mít takové zkušenosti jako lékař s dvacetiletou praxí, jinak řečeno, lékař po absolvování lékařské fakulty musí mít prostor dále rozvíjet své schopnosti a znalosti. V českém právu k tomu viz rozlišování odborné způsobilosti lékaře před získáním certifikátu o absolvování základního kmene (po absolvování lékařské fakulty), odborné způsobilosti lékaře po získání certifikátu o absolvování základního kmene a specializované způsobilosti lékaře.

Právo na nastíněnou otázku odpovídá následovně: pacient má bez dalšího právo na poskytnutí zdravotní péče na náležité odborné úrovni, přičemž současně musí mít lékař prostor své dovednosti dále rozvíjet. Poskytovatel zdravotních služeb tudíž musí v rámci vnitřní organizace zajistit, aby na lékaře začátečníka dohlížel lékař zkušený. Dodržení náležité úrovně péče se posuzuje z hlediska objektivního, zohledňování skutečných schopností lékaře začátečníka se neprovádí.

Za jakých okolností tedy lékař začátečník civilně právně odpovídá za újmu způsobenou pacientovi? Z výše uvedeného plyne, že neposkytne-li lékař začátečník zdravotní péči na náležité odborné úrovni, jedná protiprávně. Zdali bude lékař začátečník odpovědný, bude záviset na posledním prvku povinnosti k náhradě újmy, a to zavinění (nedbalosti). Nedbalost tkví ve skutečnosti, že lékař začátečník má rozpoznat, zda je schopen pacienta řádně léčit, a to s ohledem na úroveň svých schopností a znalostí. Poskytuje-li začátečník zdravotní péči i přes to, že rozpoznal, či rozpoznat měl, že zdravotní stav pacienta vyžaduje poskytnutí zdravotní péče zkušenějším lékařem, jedná nedbale. V takové situaci má lékař začátečník upozornit lékaře, jenž na něho dohlíží, aby např. převzal poskytování zdravotní péče, či mu dal instrukce, jak dále správně postupovat.

Při pohledu do českého práva je zřejmé, že lékař začátečník bude pravidelně zaměstnancem poskytovatele zdravotních služeb, přičemž ve smluvním vztahu bude pacient právě s poskytovatelem zdravotních služeb a nikoliv s lékařem začátečníkem. Povinnost k náhradě újmy nebude v tomto případě závislá na zavinění (viz § 2913 občanského zákoníku). Zavinění lékaře začátečníka bude hrát roli ve vnitřním vztahu mezi ním a jeho zaměstnavatelem (poskytovatelem zdravotních služeb) podle zákoníku práce (viz § 250 a násl.). Vhodné je připomenout, že odpovědnost zaměstnance za újmu způsobenou z nedbalosti je omezena do výše čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

19 − one =