1.listopadu vstoupila v účinnost novela zákona č.373/2011 Sb., která poněkud mění pravidla poskytování pracovnělékařské péče. Týká se nejen poskytovatelů, kteří jí na základě smlouvy se zaměstnavatelem poskytují, ale i registrujících praktických lékařů. Nejasností a chyb v úpravě je celá řada, já ovšem vybírám tu nejzajímavější a nejproblematičtější – a to změnu v posudkových závěrech.
Nově platí to, co bylo doporučováno, ale nikoli stanoveno zákonem, totiž kdy má být jaký posudkový závěr používán. Jde tedy o ustanovení § 43 odst. 4 zákona o specifických zdravotních službách, který stanoví: „(4) Jde-li o lékařský posudek o zdravotní způsobilosti k práci, lze posudkový závěr, že je posuzovaná osoba zdravotně nezpůsobilá, uvést v lékařském posudku pouze v případě vstupní lékařské prohlídky; v ostatních případech se uvede závěr, že posuzovaná osoba pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost vykonávat dosavadní práci. Dlouhodobým pozbytím zdravotní způsobilosti vykonávat dosavadní práci se rozumí stabilizovaný zdravotní stav, který omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti zaměstnance významné pro jeho schopnost vykonávat dosavadní práci, pokud tento zdravotní stav trvá déle než 180 dnů nebo lze předpokládat, že tento zdravotní stav bude trvat déle než 180 dnů, a výkon této práce by vážně ohrozil jeho zdraví. Tím není dotčeno vymezení dlouhodobého pozbytí způsobilosti vykonávat dosavadní službu podle zákona o státní službě.“
Od 1.11.2017 lze tedy použít závěr zdravotně nezpůsobilý pouze u vstupní prohlídky. Naopak u prohlídek mimořádných či periodických lze nadále používat pouze závěr dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilosti. A samozřejmě u všech prohlídek lze učinit závěr zdravotně způsobilý, případně s podmínkou.
Přitom je třeba upozornit na to, že zákon nově obsahuje definici co se rozumí dlouhodobým pozbytím zdravotní způsobilosti vykonávat dosavadní práci. Je to stabilizovaný zdravotní stav, který omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti zaměstnance významné pro jeho schopnost vykonávat dosavadní práci, pokud tento zdravotní stav trvá déle než 180 dnů nebo lze předpokládat, že tento zdravotní stav bude trvat déle než 180 dnů, a výkon této práce by vážně ohrozil jeho zdraví. Podotýkám, že pro učinění závěru o dlouhodobém pozbytí zdravotní způsobilosti je potřeba kumulativní naplnění všech podmínek – včetně vážného ohrožení vlastního zdraví.
A zde se dostáváme do problémů – jednak si lze představit situace, kdy pro osobu nebude výkon práce představovat ohrožení vlastního zdraví, ale zdraví a života jiných a dále situace, které jsou podle vyhlášky č. 79/2013 Sb. sice kontraindikací k výkonu určité práce, ale nelze učinit závěr, že by výkon této práce vážně ohrozil zdraví posuzovaného.
K první situaci uvádí Jakub Uher trefně příklad školníka: “ U pracovníků ve školství (a to nejsou prosím pouze pedagogičtí pracovníci) platí tyto kontraindikace : prognosticky závažné duševní poruchy a poruchy chování, prokázaná současná alkoholová nebo drogová závislost. Takže dejme tomu máme školníka, u kterého v rámci periodické prohlídky zjistím prognosticky závažnou poruchu chování, psycholog mi potvrdí, že je to stabilizovaný stav, a že mu tato porucha určitě vydrží déle než 180 dnů. Tedy (zřejmě) nemohu dát posudek zdravotně způsobilý. Ale mohu dát posudek zdravotně nezpůsobilý? Opravdu je to tak, že výkon práce školníka vážně ohrozí jeho zdraví ? Podle mne nikoli, dejme tomu si pro jistotu vyžádám stanovisko odborníka a ten mi napíše, že práce školníka osobě s touto poruchou chování jeho zdraví neohrozí, natož pak vážně.“. Takže jaký posudkový závěr lékař uvede? O o dlouhodobém pozbytí zdravotní způsobilosti nejde /nenaplňuje kumulativní výčet podmínek/, ale způsobilý zcela zjevně tato osoba také není…
Druhý příklad je spíše otázkou interpretace, co je vlastně vážným ohrožením zdraví.
Na závěr tedy lze konstatovat, že úprava, která nabyla účinnosti před několika málo dni již volá po změně, protože bez ní nepůjde řada zdravotních stavů hodnotit v souladu se zákonem.