Letos v říjnu vyšla třetí kniha autora této aktuality, která se zaobírá tématem Právo a zdraví. Jmenuje se Kontroverze práva, zdraví a rodiny a opět ji vydalo pražské právnické nakladatelství Leges. Rozsah knihy činí 268 stran.
Nová kniha volně tematicky navazuje na předchozí monografie Právo přírodního léčitelství z roku 2018 a Právo komplementární a alternativní medicíny z roku 2020. Všechny tři práce čítají dohromady 1052 tiskových stran. Vznikaly postupně od sběru podkladů v druhé polovině roku 2015, přes první časopisecké publikace o rok později, až k dnešnímu knižnímu završení. Jednotlivá témata a jejich vypracovávání se někdy prolínala. I třetí kniha obsahuje právní „zmapování terénu“ a podává řešení zjištěných právních otázek. Může sloužit jako podklad pro neklinickou část multidisciplinárního hodnocení zdravotnických technologií (HTA), tedy přípravků, prostředků a postupů, a to v oblasti právních aspektů, jež souvisí s používáním zdravotnické technologie v některých případech.
Uvádíme zde redakční anotaci poslední práce:
„Kniha představuje první českou monografii, která se uceleně zabývá současnými kontroverzními otázkami práva, zdraví a rodiny.
Autor vychází z ústavně zaručené svobody včetně svobody žít podle svého s ohledem na bližního.
Tři části knihy jsou věnovány právním otázkám bytí a zdraví, duševnímu zdraví a různostem s právním vlivem na zdraví.
Dílčí kapitoly jsou zaměřeny na náhradní mateřství, postavení dul, porody ve vlastním sociálním prostředí, kritiku nálezu Ústavního soudu o uznání rodičovského statusu stejnopohlavního manžela, zákaz eugenických praktik a zákaz klonování lidských bytostí. Dále se autor věnuje náhradě újmy při povinném očkování a kultuře pohřbívání, rodinnému životu a pietě.
Podstatná část obsahuje právní otázky psychoterapie a psychosomatiky. Mezi právními různostmi může čtenář nalézt medikaci off-label, zákaz klamavého označení klinika, postavení zastánčích spolků a masérů.“
Autorský odborný záběr celého tématu Právo a zdraví je směřován do oblastí, které sice u nás v současnosti většinou stojí mimo hlavní proud právní pozornosti, nicméně běžně se s nimi setkáváme v životě. Snad každý z nás se někdy podrobil masážím. Tu a tam nám bývá lékařem doporučována medikace-off label. Poměrně často slýcháme výrok, že něčí potíže mají psychosomatický ráz. Všimneme si obchodních nabídek psychoterapeutických služeb. Právně stále zůstává nedořešena otázka náhrady újmy na zdraví způsobené povinným očkováním (chybí předpokládaný vyhláškový seznam následků). Náhradní mateřství, zejména jak bývá obchodně praktikováno, vyvolává pochybnosti o morálnosti.
Ačkoli je zvolené právní téma víceméně uzavřeno vydáním této třetí knihy, děj, který se odehrává za tím, bývá někdy téměř detektivní a plný zákonodárných přemetů a politických i soudních sporů. V řadě případů, nikoli ale vždy, se v podstatě jedná o světonázorový spor o povahu a podstatu člověka samého. V důsledku toho všeho se k dosavadním tématům můžeme i v budoucnu vracet či právně otevírat podobná témata nová.
Doplněk ke knize:
O živosti knižně vybraných témat svědčí, že po odevzdání knihy do tisku došlo ke změně vyhl. č. 152/2018 Sb., o nástavbových oborech vzdělávání lékařů a zubních lékařů. Stalo se tak novelizační vyhláškou č. 378/2021 Sb. S účinností od 1. ledna 2022 byl zaveden nový nástavbový obor „lékařská psychoterapie“ a jemu odpovídající „lékař psychoterapeut„. Tím pádem se změnily i obory zdravotních služeb. Vzdělávací program nástavbového oboru lékařská psychoterapie byl zveřejněn v č. 7/2022 Věst. min. zdrav.
Nedotčen zůstává „psychoterapeut“ jako nelékařské zdravotnické povolání psychologa ve zdravotnictví zavedené roku 2018.
Ke změnám v psychoterapii dále došlo s účinností od července 2022. Stalo se tak změnou vyhl. č. 55/2011 Sb., o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků, ve znění pozdějších předpisů. Novela byla vyhlášena pod č. 158/2022 Sb. Týká se vymezení psychoterapeutické činnosti podle vymezených nelékařských zdravotnických povolání, která ji vykonávají naplňujíce legální zdravotnickou výhradu psychoterapeutickou. Psychoterapeut vykonává systematickou individuální, skupinovou, komunitní, emergentní a rodinnou psychoterapii (§ 123a cit. vyhl. č. 55/2011 Sb., v pozdějším znění). Systematickým výkladem cit. vyhl. dospějeme k právnímu závěru, že v § 123a je vymezena věcná náplň psychoterapie podle platného práva. (S přihlédnutím i k obsahu vzdělávacího programu lékařské psychoterapie, viz výše.)
Ačkoli část praxe v podsvětí (ilegalitě) je jiná, zřejmé je, že zmíněné činnosti (ovšem ani podpůrnou psychoterapii) nesmí vykonávat nikdo jiný. Zejména nikoli „pouhý“ psychologický poradce a diagnostik, poskytující služby po živnostensku, ani manželský a rodinný poradce nebo psycholog coby příslušník pedagogických povolání. „Poradenství“, například, jak zvládnout psychickou zátěž v povolání, rodině nebo škole apod., není psychoterapií, jak ji dlouhodobě a zavedeně pojímá stát. Podobně sem nepatří ani poradenství v oblasti osobního rozvoje (koučink apod.).
„Pouhé“ psychologické poradenství mimo zdravotní služby se věnuje péči o normální psychický stav bez psychopatologie. Nikoli tedy například léčbě posttraumatické stresové poruchy či emočně nestabilní poruchy osobnosti apod. Psychologické poradenství je věcně zaměřeno na zlepšení nebo zachování duševního zdraví, např. na zlepšení odolnosti, nebo dobré pohody na duši, aniž by se jednalo o prevenci nebo léčbu duševní poruchy nebo poruchy chování. Proto se právně (i věcně) pojmově ani nejedná o „terapii“. Poukázat si můžeme například na pozitivní psychologii, duševní hygienu, ale i na psychologii práce apod.
Uvedené státní kroky podtrhly veřejný zájem na ochraně pacientů a pojištěnců, který se line i odkazovanou knihou a který je dlouhodobě a klinicky zavedeně založen na psychoterapii jakožto výhradně zdravotní službě veřejnoprávně regulovaných zdravotnických povolání. Jedná se o:
a) psychoterapii psychologem ve zdravotnictví se specializovanou způsobilostí, tj.:
i) psychoterapeutem,
ii) klinickým psychologem pod odborným dohledem psychoterapeuta,
iii) dětským klinickým psychologem pod odborným dohledem psychoterapeuta,
přičemž v případech sub ii) a iii) za stanovených historických předpokladů bez nutnosti odborného dohledu,
b) psychoterapii psychologem ve zdravotnictví bez specializované způsobilosti pod odborným dohledem psychoterapeuta.
Můžeme shrnout, že stát svěřil psychoterapii zásadně do rukou psychologa ve zdravotnictví majícího specializovanou způsobilost. Podstatné je, že psycholog ve zdravotnictví musí mít patřičné vzdělání, které je podle zákona založeno na absolvování navazujícího magisterského jednooborového vysokoškolského studia psychologie po předcházejícím psychologickém studiu bakalářském; viz § 22 odst. 1 zák. o nelékařských zdravotnických povoláních (zák. č. 96/2004 Sb.). K uvážení (i k zákonnému vymezení) zůstává, zda by takové studium, díky významnému profesnímu nasměrování do zdravotních služeb, mělo personálně a organizačně probíhat spíše na medicínsky orientovaných fakultách, jako jsou například fakulty zdravotnických věd, nežli na fakultách společensko-vědních (sociálních).
Dále se jedná též o:
c) psychoterapii lékařem psychoterapeutem, přičemž tu ale stát dopustil vzdělanostní nedostatek na úkor pacientské a pojištěnecké veřejnosti. Lékař psychoterapeut musí mít všeobecné lékařské magisterské vzdělání, jež je zásadně biologicky zaměřeno, avšak nemusí mít vůbec žádné vysokoškolské vzdělání psychologické; viz § 4 odst. 1 zák. č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů. Lékaři totiž postačuje jen absolvovat vzdělávací program nástavbového oboru lékařské psychoterapie, a to nad jakýkoli klinický lékařský obor, například nad chirurgii, v rozsahu alespoň 12 měsíců, což je nepoměrně málo v porovnání s navazujícím magisterským a bakalářským studiem u psychoterapeutů. Právní případ lze řešit zužujícím výkladem činnosti (obsahové náplně) lékařské psychoterapie při sledovaném účelu ochrany práv pacientů, a to pomocí obsahu výše citovaného „pouhého“ vzdělávacího programu; tzn. užší zaměření na lékařskou psychoterapeutickou intervenci; viz cíl vzdělávání v lékařské psychoterapii. To však na druhé straně nabourává obsažení systematické psychoterapie v takovém vzdělávání. Zjevně se tedy jedná o státem zapříčiněnou obsahovou nesouměrnost v rámci psychoterapeutických zdravotních služeb. Případ tím dostává ústavní rozměr řádného či neřádného státního zajištění ústavně zaručeného sociálního práva na ochranu duševního zdraví (čl. 31 Listiny). Vzdělanostní nesouměrnost předpokladů obou oborů zdravotních služeb na trhu je totiž zjevná, přímo „bije do očí“,
a dále půjde o věcně omezenou, totiž pouze podpůrnou psychoterapii, tedy o:
d) podpůrnou psychoterapii lékařem nepsychiatrem, např. praktickým lékařem, rehabilitačním lékařem či gynekologem a porodníkem,
e) podpůrnou psychoterapii klinickým adiktologem,
f) podpůrnou psychoterapii psychologem ve zdravotnictví bez specializované způsobilosti pod odborným dohledem klinického psychologa nebo dětského klinického psychologa.
K tomu se ještě druží právní pravidla adiktologické psychoterapie klinickým adiktologem.
Služby léčitelské zůstávají i nadále odlišné, zejména pro používání jiných postupů, nežli zdravotnických metod. Podobně to platí pro pastorální medicínu, resp. duchovní péči a duchovní podporu. Obojí se ani nemusí řídit „pravidly vědy“.
Krom toho, s účinností od 1. ledna 2022 byl změněn zákon o veřejném zdravotním pojištění. Stalo se tak novelou (zák. č. 371/2021 Sb.), podle které porodní asistentka v lůžkových zdravotnických zařízeních vede fyziologický porod hrazeně z veřejného zdravotního pojištění, aniž by byla nutná indikace ošetřujícího lékaře. Rozumně a profesně-právně podloženě je tak rozšířen okruh zdravotních výkonů hrazených z veřejného zdravotního pojištění bez indikace ošetřujícího lékaře, jak odpovídá profesně-právní samostatnosti některých nelékařských zdravotnických povolání. Z účelového hlediska práva veřejného zdravotního pojištění však platí věcné omezení těchto úhrad jen pro případ zdravotních výkonů v lůžkových zdravotnických zařízeních.
K lednu 2022 byl také novelizován zákon o zdravotních službách, který uzákonil postavení pacientských organizací (§ 113f zák. č. 372/2011 Sb.). Nedotčeno však zůstává právní postavení zastánčích spolků pacientů nebo pojištěnců, jak o nich pojednáváme v nové knize.
Až v prosinci 2021 byla s účinností od ledna 2022 stanovena vyhl. č. 483/2021 Sb., o následcích povinného očkování. Ministerstvo zdravotnictví tím se značným opožděním splnilo svůj společenský dluh vůči veřejnosti. Vyhláška v příloze vymezuje možné újmy na zdraví po povinném očkování proti jedenácti infekčním nemocím. Definováno je čtrnáct druhů možných újmových následků.
Recenze:
Naše informace o předchozích dvou knihách:
Kniha Právo přírodního léčitelství
Kniha Právo komplementární a alternativní medicíny
Edit: 23. 11. 2022