Nový zákon o specifických zdravotních službách, který bude v nejbližších dnech publikován ve Sbírce zákonů, nově reguluje poskytování tzv. pracovnělékařských služeb.
Není mi sice jasno, zda-li se jedná o úmysl či o „kouzlo nechtěného“, nicméně tato úprava stanoví povinnost podrobit se vstupní lékařské prohlídce nejen před sjednáním pracovního poměru, ale také před uzavřením dohody o pracovní činnosti a v neposlední řadě také před uzavřením dohody o provedení práce.
Za upozornění na tento zajímavý aspekt nového zákona děkuji ctěnému kolegovi JUDr. Dominiku Brůhovi, Ph.D.
K vysvětlení možná pro někoho šokující informace netřeba žádného komplikovaného právního rozboru. Stačí si jen „vytahat“ ze zákona o specifických zdravotních službách a ze zákoníku práce pár relevantních ustanovení.
Zákon o specifických zdravotních službách
Nicméně začněme tím, že si vysvětlíme, co to jsou ty pracovnělékařské služby. § 53 odst. 1 zákona o specifických zdravotních službách (dále jen ZSZS) praví: „Pracovnělékařské služby jsou zdravotní služby preventivní, jejichž součástí je hodnocení vlivu pracovní činnosti, pracovního prostředí a pracovních podmínek na zdraví, provádění preventivních prohlídek a hodnocení zdravotního stavu za účelem posuzování zdravotní způsobilosti k práci, poradenství zaměřené na ochranu zdraví při práci a ochranu před pracovními úrazy, nemocemi z povolání a nemocemi souvisejícími s prací, školení v poskytování první pomoci a pravidelný dohled na pracovištích a nad výkonem práce nebo služby…“
Tzv. vstupní lékařské prohlídky pak reguluje § 59 odst. 1 ZSZS. Nejprve se zde dočteme: „Jde-li o osobu ucházející se o zaměstnání, postupuje se při posuzování její zdravotní způsobilosti k práci obdobně jako při posuzování zdravotní způsobilosti zaměstnanců v rámci pracovnělékařských služeb…“
Důležité doplňující ustanovení je uvedeno pod písm. b) § 59 odst. 1 ZSZS. Zde se říká, že „osoba ucházející se o zaměstnání se považuje za zdravotně nezpůsobilou, pokud se před vznikem pracovněprávního nebo obdobného vztahu nepodrobí vstupní lékařské prohlídce.“
Jestliže shora citované ustanovení odkazuje na postup posuzování zdravotní způsobilosti k práci zaměstnanců, pak je na místě najít si ustanovení § 56 písm. a) ZSZS. Ten obsahuje mj. tato slova: „Zaměstnanec je povinen podrobit se pracovnělékařským službám u poskytovatele pracovnělékařských služeb (…); rovněž je povinen podrobit se zdravotním službám indikovaným poskytovatelem pracovnělékařských služeb pro hodnocení zdravotního stavu…“
Toto ustanovení tak hovoří o povinnosti již zaměstnané osoby absolvovat i v době trvání pracovněprávního vztahu určité lékařské prohlídky. Jejich frekvenci stanoví teprve vyhláška, neboť podle § 60 písm. a) ZSZS: „Prováděcí právní předpis, nestanoví-li jiný právní předpisjinak, stanoví postupy při zajišťování lékařských prohlídek, druhy, četnost a obsah lékařských prohlídek nezbytných pro zjištění zdravotního stavu posuzované osoby a posuzování zdravotní způsobilosti včetně rozsahu odborných vyšetření…“
Od těchto pravidel se tak jistě bude odvíjet doba platnosti lékařského posudku vydaného pro účely přijetí do zaměstnání. Tento závěr mi vyplývá z ustanovení § 44 odst. 6 písm. a) ZSZS: „Lékařský posudek pozbývá platnost uplynutím doby, na kterou byl vydán…“
Tato norma je obdobně jako v případě vstupní lékařské prohlídky doplněna jednou související, která se nachází v ustanovení § 44 odst. 7 ZSZS: „Jestliže je lékařský posudek neplatný, považuje se posuzovaná osoba pro účel, pro který měla být zdravotně posouzena, za zdravotně nezpůsobilou nebo za osobu, jejíž zdravotní stav nesplňuje předpoklady nebo požadavky, ke kterým byl posuzován.“
Zákoník práce
A teď jen jednoduše na doplněnou, proč mám za to, že se všechny tyto povinnosti budou týkat nejen pracovních poměrů, ale i dohod konaných mimo pracovní poměr tedy dohod o pracovní činnosti a dohod o provedení práce.
Jak jste si nepochybně všimli, uvedené povinnosti podle ZSZS byly spojovány nikoli s pojmem „pracovní poměr“, ale s pojmy „pracovněprávní nebo obdobný vztah“, „osoba ucházející se o zaměstnání“ či „zaměstnanec“.
Takže nyní si odcitujme pár ustanovení ze zákoníku práce v jeho znění účinném od 1. ledna 2012:
§ 2 odst. 1: „Závislou prací je práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně.“
§ 3: „Závislá práce může být vykonávána výlučně v základním pracovněprávním vztahu, není-li upravena zvláštními právními předpisy. Základními pracovněprávními vztahy podle tohoto zákona jsou pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr.“
§ 33 odst. 1: „Pracovní poměr se zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak.“
§ 74 odst. 2: „V dohodách o pracích konaných mimo pracovní poměr není zaměstnavatel povinen rozvrhnout zaměstnanci pracovní dobu.“
Z těchto ustanovení tak jasně vyplývá, že pracovněprávním vztahem je jak pracovní poměr, tak právní vztah vyplývající z některé dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr. Stejně tak slova zaměstnavatel a zaměstnanec označují shodně smluvní strany pracovní smlouvy (nebo jmenování) zakládající pracovně poměr jako smluvní strany dohody o pracovní činnosti a dohody o provedení práce.
Závěrem
Od data předpokládané účinnosti zákona o zdravotních službách tedy od 1. dubna 2012 tak sjednání pracovního poměru nebo uzavření dohody o pracovní činnosti či dohody o provedení práce s osobou, která před tím neabsolvovala vstupní lékařskou prohlídku, znamená zaměstnávání osoby zdravotně nezpůsobilé pro danou práci.
Pokud by zaměstnavatel přesto tuto osobu zaměstnával, mám za to, že by nedodržel své povinnosti k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Tím by se však dopustil správního deliktu na úseku bezpečnosti práce. Oblastní inspektorát práce by mu při zjištění této skutečnosti pak mohl uložit pokutu až do výše dva miliony korun.