Technické normy v komplementární a alternativní medicíně

By | 17.11.2016

     1. Úvodem

Západní pojem komplementární a alternativní medicíny bývá obsahově rozmanitý. Zasahuje do více rozličných oborů. Patří sem i tradiční nebo přírodní lékařství. Ať západního původu, nebo východního střihu, apod. Nověji věcně hovoříme o integrativní medicíně.

Na tento věcný stav již před lety reagovala technická normalizace. V anglicky mluvících zemích se přitom používá právní pojem „standardizace“. Český veřejnoprávní pojem „normalizace“ pramení v blízkém německém právním okruhu. Technické normy (standardy) nejsou, až na výjimky, o které se tu nejedná, právně závazné. Mohou však představovat státem uznávané postupy v příslušném oboru, které mohou být zavedeny v praxi, kde se pak navíc stávají obvyklými. Díky standardizačnímu významu určitého vodítka mohou mít technické normy význam z hlediska posuzování řádnosti plnění závazku péče o zdraví.

     2. Technické normy z oboru tradiční čínské medicíny, chiropraxe a osteopatie

V mezinárodním prostředí technické normalizace existuje množství mezinárodních technických norem Mezinárodní organizace pro normalizaci (ISO), které je Česko členem. Jen 10 z nich se ale týká tradiční čínské medicíny (a částečně i japonské a korejské) anebo zdravotních informací o ní. To není mnoho s ohledem na rozšíření těchto tradičních lékařství po světě. Nicméně dalších 47 mezinárodních technických norem ISO je v této oblasti připravováno. Zmíněné mezinárodní technické normy ale nebyly přejaty do soustavy českých technických norem. Jejich převzetí by mohlo být věcně vhodné s ohledem na český trh zdravotních služeb a poptávku nemalé části pacientské veřejnosti.

V soustavě českých technických norem jsou ale zahrnuty 2 převzaté evropské normy Evropského výboru pro standardizaci (CEN). Jedna z nich se týká chiropraktiků a druhá osteopatů.

Na mysli mám české technické normy ČSN EN 16224 Zdravotní péče poskytovaná chiropraktiky z července 2014 a ČSN EN 16686 Poskytování osteopatické zdravotní péče z ledna 2016. Chiropraktická technická norma z roku 2014 nahradila předchozí českou technickou normu z roku 2012.

V obou případech se jedná o v původním anglickém jazyce přejaté evropské technické normy podle zákona úředně schválené pro opakované a stálé použití v Česku. Obě technické normy spadají do soustavy českých technických norem podle zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Obě uváděné evropské normy byly převzaty i na Slovensku (STN).

Česká technická norma Poskytování osteopatické zdravotní péče je věcně důležitá tím, že bere v potaz pět osteopatických vzorců podle Světové zdravotnické organizace (WHO) z roku 2010: biomechanický, dýchací nebo oběhový, neurologický, biopsychosociální a bioenergetický. Zejména poslední dva vzorce stojí za zvláštní zmínku. Představují totiž společenskou legitimizaci současných, ovšem zároveň i tradičních, osteopatických přístupů biopsychosociálních nebo bioenergetických.

Druhá česká technická norma, Zdravotní péče poskytovaná chiropraktiky, je věcně významná zase tím, že vyměřuje „péči založenou na důkazech“, a to jako klinickou praxi, která zahrnuje nejlepší dostupné důkazy z výzkumu, zkušenost praktika a preferenci pacienta (bod 2. 18, s. 8). Zejména na poslední prvek se totiž někdy rádo zapomíná.

Na okraj, pro osteopaty a chiropraktiky platí kupříkladu ve Velké Británii 2 zvláštní zákony z let 1993 a 1994. Kupříkladu v Lichtenštejnsku patří chiropraktici, osteopaté a přírodní léčitelé mezi zdravotnická povolání (Gesundheitsberufen). Podobně ve Švýcarsku patří chiropraktici a osteopaté mezi zdravotnická povolání. Srov. např. chiropraxi na curyšské Universitätsklinik Balgrist. Zvláštní kantonální právní úpravy tam požívají i přírodní léčitelé (Naturheilpraktikern). Ve Francii platí dekret o chiropraktických postupech a předpokladech praxe z roku 2011.

Celkem ve 13 zemích Evropského hospodářského prostoru máme zvláštní legální úpravy chiropraktických služeb; dále též v Srbsku. Nemluvě o USA, Kanadě, Austrálii nebo Novém Zélandu, Saudské Arábii, Bolívii, Mexiku aj. V řadě zemí světa ale nemají zvláštní právní úpravu, přičemž chiropraktici (a podobně osteopaté) tam spadají pod obecný podnikatelský nebo zaměstnanecký právní režim. Tak je tomu i v Česku.

V Česku se nejedná o zdravotnická povolání podle zdravotnického práva. Půjde proto o volné ohlašovací živnosti podle živnostenského práva při splnění obecných předpokladů živnostenského podnikání. Ani u zaměstnanců nejsou předepsány žádné odborné způsobilosti. Otázkou ale může být, zda a nakolik je český právní stav vhodný. Dlouhodobě se u nás jedná o právně a věcně neřešené otázky.

Obě zmiňované české technické normy používají výraz „zdravotní péče“ (Helthcare). Tento výraz ale nelze právně chápat ve smyslu zdravotní péče podle zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, protože se o nic takového nejedná. Nejde o zdravotnická povolání podle zdravotnického práva, ani v těchto oborech nelze získat zdravotnická vzdělání. Srov. však „péči o zdraví“ ve smyslu občanského zákoníku z roku 2012, včetně důvodových zpráv obou vládních návrhů zákoníku z let 2011 a 2009, v nichž se vláda výslovně odvolává mj. právě na chiropraktiky.

Současně nelze nikomu zakazovat, aby uplatňoval své ústavně zaručené hospodářské právo podnikat či jinak hospodařit. Také nelze nikomu zakazovat pracovat. Rovněž tak je věcí nemocného člověka, jakým způsobem se svobodně rozhodne pečovat o vlastní zdraví a koho si vybere ku pomoci. Žádné zákonné omezení v tomto smyslu neplatí a těžko by kdy mohlo ústavně obstát. Stavovský zájem lékařských a jiných zdravotnických povolání, ať by byl jakýkoli, lidskoprávně ustupuje právně nadřazenému zájmu a blahu pacienta.

V českém prostředí, jak již bylo řečeno, chybí chiropraktické nebo osteopatické zdravotnické vzdělávání, o které by snad bylo možno eventuálně opřít zdravotnickou výsadu (legální monopol) zdravotních služeb na hospodářském trhu. Od zdravotnického vzdělávání se totiž odvíjí získání odborné způsobilosti k výkonu zdravotnických povolání; a tudíž i předpoklad jakosti a bezpečnosti služeb na trhu, včetně jejich všeobecné veřejnoprávní garance.

Jinak je tomu ale kupříkladu v Dánsku, vynecháme-li již zmiňované Švýcarsko a curyšskou univerzitu nebo univerzitní nemocnici. Na jihodánské Syddansk Universitet v Odense lze studovat státem akreditovaný bakalářský a navazující magisterský studijní program klinické biomechaniky (chiropraxe). Lze tak získat akademický titul Cand. manu. (Candidatus manutigii). Na curyšské lékařské fakultě lze zase obdržet doktorský akademický titul Dr. chiro. med., a to po úspěšném ukončení doktorského studia spojeném s obhájením disertační práce. Chiropraktická nauka bývá součástí zdravotnických věd.

Chiropraktici a osteopaté tak v Česku spadají mezi přírodní léčitele mimo zdravotnické právo; tzn. podnikatelsky pod rozsah živnostenského práva, a to na základě ohlašovací volné živnosti. Pracovněprávně půjde o běžné zaměstnance bez dalšího. Na tom nic nemění, že částečně může jejich činnost někdy věcně hraničit s určitou praxí fyzioterapeutů nebo dílem s lázeňskou léčebně rehabilitační péčí. To se ale stává i v jiných případech, protože profesní hranice nebývají pokaždé ostré a některé metody mohou být dokonce víceúčelové, resp. víceoborové.

Do budoucna si lze ve veřejném zájmu na kvalitě a bezpečnosti osobních služeb chiropraktiků nebo osteopatů na trhu představit změnu živnostenského zákona ve prospěch uzákonění vázané živnosti; například na základě odborné zkoušky podle zákona č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání o změně některých zákonů (zákon o uznávání výsledků dalšího vzdělávání). „Dalším vzděláváním“, ověřovaným odbornou zkouškou podle tohoto zákona, se rozumí jiné, nežli školské vzdělávání. Dosud tak ale stát neučinil a není ani známo, že by tak hodlal učinit v brzké budoucnosti.

Ostatně, zvláštní zákonná úprava postavení přírodních léčitelů, resp. zákonem určený rozsah výluky ze živnostenského zákona, je u nás výslovně předpokládána již od roku 1991 (s dočasným zákonodárným upuštěním od tohoto záměru v letech 1996 až 2000). Předpoklad z roku 2000, resp. 1991 zní tak, že živnostenský zákon se nemá na přírodní léčitele vztahovat v „rozsahu zvláštního zákona“. Jelikož zvláštní zákon, přes jeho počáteční přípravy začátkem 90. let, nebyl dosud přijat, stále platí a contrario právo živnostenské.

Lze si představit i „rozdvojený“ budoucí veřejnoprávní model, který by vyloučil přírodní léčitele ze živnostenského zákona jen v „rozsahu“ zvláštního zákona. Zbytek by ponechal v živnostenském zákonu. Takový přístup byl státem zvolen u psychologů, masérů a výživářů. Lze si jej v budoucnu zásadně představit i u přírodních léčitelů právě proto, že se u nich jedná o rozmanitý rozsah činnosti. Od bylinářů a výživových poradců až po chiropraktiky, osteopaty, homeopaty a ještě dále.

       3. Technická norma z oboru homeopatického lékařského vzdělávání a profese

Vraťme se k veřejnému právu technické normalizace.

Zmínit musíme evropskou normu EN 16872:2016 Služby lékařů s doplňkovou odbornou kvalifikací v homeopatii – Požadavky na lékaře s doplňkovou odbornou kvalifikací v homeopatii. Dosud byla tato evropská norma převzata v Rakousku, Nizozemí, Spojeném království, Francii, Irsku a na Kypru.

Převzetí této evropské normy do soustavy českých technických norem ČSN bylo úředně oznámeno. Dojde k němu na jaře roku 2017.

Již nyní se proto jedná o politickou výzvu Ministerstvu zdravotnictví, aby v tomto ohledu přizpůsobilo obsah zdravotnického vzdělávání tam, kde by mu to příslušelo, včetně ministerstvem zřizovaných vzdělávacích ústavů. Koneckonců v 90. letech byla na Institutu dalšího vzdělávání zdravotnických pracovníků v Praze zřízena subkatedra homeopatie, aby ale byla záhy zrušena. Věc se vrací na ministerský stůl jako neřešený, jen odložený problém zdravotnického vzdělávání. Srov. např. specifické homeopatické přípravky se zdravotními indikacemi podle lékového práva. Některé přípravky tohoto druhu jsou přitom u nás dostupné jen na lékařský předpis podle podmínek lékového práva. V tomto ohledu jsme ale ojedinělou zemí. (Na Slovensku byl tento stav již zrušen.)

     4. Závěr

Celkově můžeme říci, že veřejné právo technické normalizace se již před lety ujalo komplementární a alternativní medicíny. Nejedná se také o žádnou výlučnou oblast, ale o běžnou a zavedenou součást trhu služeb. Z hlediska pacientské veřejnosti můžeme tento stav jistě přivítat. Nakonec může alespoň nepřímo vést i k „pročištění“ některých oborů.

Představit si proto lze i zpracování některých původních českých technických norem v tomto směru. Stejně jako i převzetí mezinárodních technických norem ISO do soustavy českých technických norem; viz výše tradiční čínskou a další medicínu.

Praxe by uvítala přiměřenou míru standardizace ku prospěchu zákaznické veřejnosti. Stejně jako i k hlubšímu profilování některých povolání na hospodářském trhu služeb nebo trhu práce. Bezpochyby jednodušeji by se pro případ sporů také právně posuzovala sama řádnost plnění závazků mezi stranami, a to alespoň co do obvyklé, popř. oborově žádoucí jakosti a bezpečnosti.

Aktualizace:

ČSN EN 16872 Služby lékařů s doplňující odbornou kvalifikací v homeopatii (MDQH) – Požadavky na lékaře s doplňující odbornou kvalifikací v homeopatii

 

One thought on “Technické normy v komplementární a alternativní medicíně

  1. Pingback: Homeopatie pohledem objevitelského práva – Zdravotnické právo a bioetika

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

one × 3 =

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.