Úvaha k rozhodnutí ESLP ve věci Dubská a Krejzová

By | 21.11.2016

Minulý týden rozhodl velký senát  ESLP ve velmi diskutované kauze domácích porodů -ve věci Dubská a Krejzová proti ČR. Rozhodnutí jsem ihned přečetl a dá se říci, že mě zklamalo, byť jsem – ve shodě s většinou soudců – přesvědčen, že se nejedná o porušení čl. 8 Úmluvy. V celé kauze totiž od počátku postrádám jeden významný aspekt – a to aspekt odpovědnosti a současně respekt k rozhodnutí, která jsou činěna při vědomí vlastní odpovědnosti. Je pravda, že hysterická rétorika obou táborů nepřispívá k rozumnému řešení věci a ESLP byl konceptem stížnosti vmanipulován rovněž do situace, kdy musel za pomoci velmi zjednodušeného nazírání na věc konstatovat, zda se jedná o zásah či nikoliv, a ne zda stávající právní úprava je vhodná, či nevhodná a postihuje všechny relevantní aspekty věci. ESLP si ovšem neodpustil drobný komentář :  … the Court finds it appropriate to invite the Czech authorities to make further progress by keeping the relevant legal provisions under constant review, so as to ensure that they reflect medical and scientific developments whilst fully respecting women’s rights in the field of reproductive health ….“

Shodou náhod se také minulý týden objevil v tisku článek o domácích porodech, kde opět zazněl hlavní argument tábora proti domácím porodům: „Musíme si určit priority. Buď budeme mít komfort domácího prostředí při porodu a nebudeme mít dostupnou špičkovou péči, když se něco stane, nebo riskujeme životy novorozenců.“.

Lékaři v ostatních oblastech si již pomalu zvykli respektovat rozhodnutí pacientů – byť se mohou zdát jakkoliv nerozumná. Zde je ale věc komplikována starostí o zdraví dítěte jako osoby odlišné od matky, která činí rozhodnutí. Přesto by asi i zde bylo vhodné akceptovat přání matky a nastavit právní prostředí tak, aby porod probíhal, v mezích možností, co nejbezpečněji. Umožnění domácích porodů za přítomnosti porodních asistentek by ovšem mělo být nastaveno tak, aby nezatěžovalo stát, který je přesvědčen o rizikovosti domácích porodů a následně zdravotníky, kterým se dítě ocitá v péči.  V případě zdravotníků je možno věc řešit negativními reverzy a vyloučením odpovědnosti za újmy pramenící z domácího porodu; v případě státu lze uvažovat o ekonomických instrumentech  – např. domácí porod by byl péčí nehrazenou z veřejného zdravotního pojištění, atp. Řešení by ale asi nalézt šlo, ale nesměli bychom se bavit pouze o svobodě rodičky, špičkové péči, ale přibrat do diskuse i jiné pojmy jako je odpovědnost.

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

5 × one =