Spoluzavinění nezletilé při nesprávném výběru a upevnění autosedačky?! Nesprávné rozhodnutí NS ČR

By | 14.2.2018

Poměrně nedávno by publikován  rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 4463/2017, který se zabývá odškodněním nezletilce v případě dopravní nehody.

Soudy vyšly v zásadě z následujícího popisu skutkového stavu:

Obvodní soud na základě znaleckého posudku dospěl ke skutkovému závěru, že žalobkyně byla usazena v dětské autosedačce, která sice odpovídala její hmotnosti, nikoli však tělesným rozměrům, a nesprávný výběr sedačky se projevil v rozsahu utrpěných poranění. V případě užití odpovídající autosedačky by s největší pravděpodobností nedošlo k žádnému vážnému poranění.

A právně zhodnotily příčinu: „Převažující příčinou vzniku škody však byla samotná autonehoda, kterou zavinil provozovatel vozidla pojištěného pro tento případ u žalované.

Ovšem hned v prvním stupni OS pro Prahu 1 konstatoval: „Porušením povinnosti řidiče vozidla přepravovat žalobkyni ve vyhovující dětské autosedačce vzniklo spoluzavinění zákonných zástupců žalobkyně na vzniku škody, a to v rozsahu 10 %. „

 

K problematice spoluzavinění se vyjádřil velmi obsáhle následně i Nejvyšší soud: „V rozhodovací praxi dovolacího soudu byla již opakovaně řešena otázka podílu poškozeného spolujezdce, který nebyl připoután bezpečnostním pásem, na vzniku a rozsahu škody, avšak doposud nebyl řešen případ nezletilé poškozené, jež vyžadovala připoutání zádržným bezpečnostním systémem ve smyslu § 2 písm. jj) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a změně některých zákonů, a za jejíž připoutání odpovídá dle § 6 odst. 1 písm. c) a d) zákona o silničním provozu řidič motorového vozidla.

Soud prvního stupně uzavřel, že na vzniku a rozsahu škody na zdraví žalobkyně se podílel rovněž nesprávný výběr dětského zádržného systému, neboť podle znaleckého posudku neodpovídal použitý podsedák výšce žalobkyně ani doporučenému věku. Dle informací výrobce i prodejců je autosedačka typu podsedák určena pro děti od 15 do 36 kg a odpovídá věku dítěte 4 až 12 let. Odpovídajícím zádržným systémem pro žalobkyni by byla autosedačka váhové skupiny I od 9 do 18 kg, či skupiny II v rozmezí 15 až 25 kg, s vlastním systémem bezpečnostních pásů, z nichž se dítě během jízdy nemůže uvolnit a při nárazu vozidla nemůže podklouznout pod bezpečnostním pásem. V případě připoutání v odpovídající autosedačce by u žalobkyně s největší pravděpodobností nenastaly trvalé následky a došlo by nejvýše k pohmoždění měkkých tkání břišních či hrudní stěny.

Podle ustálených závěrů dovolacího soudu se při posuzování míry spoluzavinění či spolupůsobení škody na straně poškozeného berou v úvahu okolnosti rozhodné pro vznik škody, tedy i rozsah škody. V obdobném případě Nejvyšší soud uzavřel, že okolnost, že porušení povinnosti zapnout si bezpečnostní pás ze strany poškozeného nebylo „základním důvodem nehody“, není relevantní, neboť pro posouzení míry spoluúčasti poškozeného není významný jeho podíl na vzniku škodní události, nýbrž jeho podíl na vzniku škody (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 25 Cdo 3171/2013). V rozsahu, v jakém se na vzniku škody podílelo (byť i nezaviněné) jednání poškozeného, popřípadě náhoda, která se mu přihodila, je vyloučena odpovědnost škůdce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1462/2003, Soubor C 2593, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 25 Cdo 3434/2009, Soubor C 10425, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 25 Cdo 4286/2011, Soubor C 12892).

Vzhledem k odbornému závěru, že v případě užití odpovídající autosedačky s vlastním systémem bezpečnostních pásů by s největší pravděpodobností nedošlo k trvalým následkům na zdraví žalobkyně, je stanovení podílu na vzniku újmy na zdraví žalobkyně v rozsahu 10 % nepřiměřeně nízké, neboť splněním povinnosti přepravovat žalobkyni v odpovídajícím zádržném bezpečnostním systému by došlo ke vzniku újmy výrazně menšího rozsahu, tj. menší újmy na zdraví bez trvalých následků. Námitka nedostatečného zohlednění vlivu nevhodné autosedačky pro vznik a rozsah škody na zdraví žalobkyně, tedy míry spoluúčasti na straně poškozené, je proto důvodná.

Pokud žalobkyně ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že splňovala váhové, výškové i věkové předpoklady pro užití dané sedačky uvedené jejím výrobcem, je podstatné, že ze závěrů znaleckého posudku vyplynulo, že dítě uvedených předpokladů nelze bezpečně v dané autosedačce přepravovat. Případnou nesprávnost informací poskytnutých výrobcem autosedačky však nelze přičítat k tíži řidiči vozidla, jenž dopravní nehodu zavinil, a tedy ani žalované.

Míru spoluodpovědnosti za vznik škody v rozsahu 10 % považuje dovolací soud za nepřiměřeně nízkou. Podíl spoluzavinění zákonných zástupců žalobkyně v rozsahu 30 %, jak navrhla dovolatelka, nebo vyšší by se již blížil míře spoluúčasti poškozeného v případech neužití bezpečnostních pásů nebo vědomé spolujízdy s podnapilým řidičem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2451/2007, Soubor C 7833, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 25 Cdo 4199/2013, Soubor C 13869, nebo již citovaný rozsudek sp. zn. 25 Cdo 3171/2013). Dovolací soud proto určil míru spoluzavinění připadající na nevhodně užitou autosedačku v rozsahu 20 %. Zohlednil tak i skutečnost, že jízdu v nevyhovujícím zádržném systému nepodstupovala poškozená o své vůli, nýbrž se tak stalo z rozhodnutí jejích zákonných zástupců, a že nešlo o absenci jakéhokoli zádržného systému, nýbrž jen o použití nevhodného zádržného systému. Ostatně i v případě zvlášť riskantního jednání poškozeného bezprostředně souvisejícího s rozsahem utrpěných zranění a mírou trvalých následků lze obvykle uvažovat o spoluzavinění pouze v rozsahu do jedné poloviny, jestliže rozhodující příčinou vzniku škody bylo nezodpovědné počínání řidiče vozidla, jenž dopravní nehodu zavinil (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2009, sp. zn. 25 Cdo 895/2008, nebo ze dne 6. 9. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2919/2016).“

Tato obsáhlá úvaha ke spoluzavinění poškozeného je sice velmi sofistikovaná, ovšem, domnívám se, naprosto chybná. Jde totiž o spoluzavinění poškozeného, tj. samotného dítěte. Mělo tedy dítě říkat, nedávejte mě do téhle sedačky? ! Nikoliv. Jednání (opominutí) rodičů je v rovině „zavinění“ ve vztahu  ke vzniku škodlivého následku zcela irelevantní .

V rovině správného právního hodnocení je  totiž nutno konstatovat, že v tomto případě jde  o problematiku kauzality, nikoliv zavinění, resp. spoluzavinění. V tomto případě totiž měl NS posuzovat jednání rodičů jako další příčinu vzniku škodlivého následku a posuzovat celý případ jako případ kumulativní kauzality. Tím by také bylo zřejmé, že procentuální část poškození, která byla způsobena zapřičiněním rodičů, může být nezletilým následně vymáhána vůči rodičům (§ 646 OZ).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

6 + 20 =