Dne 13.2.2018 hlasoval nizozemský senát o přijetí zákona zakotvujícího tzv. opt-out model zdravotnické politiky v oblasti transplantování od posmrtných dárců. Dolní sněmovna přijala návrh tohoto zákona již v minulém roce (viz http://www.bioethics.com/archives/42030).
Od nabytí účinnosti tohoto zákona se tedy promění podmínky pro transplantaci u zemřelých dárců tak, že se presumuje souhlas. Tzv. opt-out model zahrnuje předpoklad souhlasu osoby s posmrtným darováním orgánů, kdo s tímto posmrtným odběrem nesouhlasí, musí svůj nesouhlas výslovně vyjádřit v registru osob nesouhlasících s darováním orgánů. Tento systém je v současné době i v České republice.
Nizozemská legislativa tak reaguje na jeden ze současných zásadních problémů medicíny a to nedostatku použitelných orgánů pro transplantace. Nový právní režim nahradí v Nizozemsku stávající opt-in model, který vyžaduje výslovný souhlas, který zemřelý před svou smrtí vyslovil.
Teoreticky jsou možné ještě dva další modely, systém tzv. povinné volby (mandated choice) – navrhován bývá také model, podle něhož se v určitém věku musí osoby rozhodnout, zda se stát dárcem či nikoliv. Pozitivum spočívá v tom, že oproti systému výslovného souhlasu se jako dárce přihlásí více osob a méně narušuje autonomii zemřelého. Nicméně málo naopak navyšuje množství využitelných orgánů. Konečně jako poslední model, který je možno teoreticky navrhnout je tzv. surogátní (zástupné) rozhodování pro případ smrti – takové rozhodnutí by měla učinit rodina, osoby blízké, které nejlépe znají zemřelého a mohou tak rozhodovat v rámci jeho osobního životního plánu.