Ústavní soud na svých stránkách zveřejnil dlouho očekávané rozhodnutí, které řeší legitimitu uplatňování tzv. regulačních srážek pojišťovnami, tj. otázku úhrady poskytnuté zdravotní péče zdravotními pojišťovnami lékařům v případě překročení dohodnutých finančních limitů. Toto rozhodnutí je veden pod sp.zn. I.ÚS 2785/08 a je k dispozici zde.
Ačkoliv v konkrétním případě byla řešena otázka uplatnění regulačních mechanismů, které se týkaly překročení nákladů na tzv. lékovou preskripci, je dopad tohoto nálezu širší – dopadá na všechny situace, kdy zdravotnické zařízení poskytuje péči lege artis a následně jsou vůči tomuto zařízení uplatněny regulační mechanismy.
Podstatná je z tohoto nálezu zejména pasáž, kde se říká:
„Ústavní soud poukazuje v této souvislosti na závěr vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 25 Cdo 3507/2008 (i když skutkové okolnosti případů jsou poněkud jiné), podle něhož pokud zdravotnické zařízení poskytlo nutnou a neodkladnou péči pojištěnci zdravotní pojišťovny, je příslušná pojišťovna povinna tuto péči uhradit i v situaci, že byl dohodnutý finanční limit v daném období vyčerpán. Uvedený závěr považuje i Ústavní soud za ústavně plně konformní; je však třeba doplnit, že tento závěr – sám o sobě – nepokrývá všechny v úvahu přicházející případy, kdy lze smluvně dohodnutý objem zdravotní péče překročit (např. nárůst počtu pacientů dané pojišťovny, preskripce léků u chroniků apod.). “
S ohledem na tento nález pak lze předpokládat, že zdravotní pojišťovny to budou mít s uplatňováním regulačních srážek daleko obtížnější, ne-li téměř nemožné.