Nový občanský zákoník (dále jen „OZ“) zavedl nově typ smlouvy upravující právní režim poskytování péče o zdraví. V OZ je smlouvě o péči o zdraví v rámci Závazků z právních jednání samostatně věnován Díl 9 o péči o zdraví. Podle ustanovení § 2636 OZ se smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba. Takto široce pojaté vymezení předmětu smlouvy o péči o zdraví poukazuje podle mého názoru na to, že úmyslem zákonodárce bylo podřídit veškerá právní jednání vznikající při péči o zdraví jednotnému režimu, tj. režimu smlouvy o péči o zdraví . Současně je ovšem nutno poznamenat, že stávající tendence české doktríny a judikatury jsou spíše opačné a směřují k uznání i dalších smluvních typů pro oblast poskytování zdravotních služeb – zejména smlouvy o dílo (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR č.j. NS 25 Cdo 1050/2012).
Vzhledem k současné právní úpravě péče o zdraví v OZ jsem ovšem přesvědčen, že pro oblast poskytování zdravotních služeb je v zásadě použitelný pouze jeden smluvní typ, a to smlouva o péči o zdraví . K tomuto pohledu pak směřují i zahraniční judikatorní a doktrinální závěry, zejména pak německé . Přesto nelze opominout, že při poskytování zdravotních služeb jsou poskytovány i takové výkony, které mají svou povahou charakter zhotovení díla. Přesto není z hlediska praktického vhodné vytvářet dvě paralelní smlouvy (smlouvu o péči o zdraví a smlouvu o dílo), ale respektovat skutečnost, že pro zařazení k určitému smluvnímu typu je rozhodující celkový charakter poskytované činnosti. Proto se při poskytování zdravotních služeb bude téměř bezvýhradně jednat o jednu smlouvu – smlouvu o péči o zdraví , s případnými prvky smlouvy o dílo (např. ve vztahu k technickému zhotovení protézy). V určitých (zvláštních) případech se může jednat o kombinaci smlouvy o péči a vedle stojící smlouvy kupní (např. implantace kardiostimulátoru).
Pokud pak vyjdeme z toho, že primárně se na poskytování zdravotních služeb vztahují ustanovení smlouvy o péči o zdraví a pouze výjimečně se v rámci tohoto smluvního vztahu uplatňují prvky smlouvy o dílo, pak je nezbytné velmi pečlivě vymezit oblast těch výkonů, na které budou ustanovení smlouvy o dílo aplikována, neboť jejich smluvní režim je zcela odlišný od zbytku činností prováděných v rámci smluvního vztahu. Tato odlišnost pak má také zásadní dopady na odpovědnost poskytovatele ZS za vady a za škodu. Zcela jistě je totiž rozdílné, zda poskytovatel ZS odpovídá za správné provedení kosmetické operace či stomatologického ošetření nebo odpovídá za výsledek těchto výkonů. Odpovědnost poskytovatelů ZS nelze v tomto smyslu přetěžovat a je proto nezbytné, aby režim smlouvy o dílo byl používán zcela výjimečně a pouze tam, kde daná činnost svou povahou skutečně spadá pod definiční vymezení ustanovení § 2587 OZ a současně tato činnost není ovlivňována zvláštní povahou lidského organismu .
Bližší a podrobnější závěry jsou k dipozici zde.