Nejvyšší soud se opětovně vyjadřoval k sankční funkci civilního deliktního práva v případě zásahů do osobnostních práv člověka

By | 17/06/2021

Červnové jednání občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu schválilo mimo jiné právní větu k rozhodnutí NS 25 Cdo 27/2020 ze dne 15. 12. 2020, které se opětovně zabývalo problematikou sankční, resp. preventivně-sankční funkce civilního deliktního práva v případě zásahu do osobnostních práv člověka.

Nejvyšší soud při posuzování tohoto případu podrobně rozebral nejen judikatorní závěry v této oblasti práva, ale vzal v potaz také doktrínu a dospěl k následujícím zásadním závěrům:

„I v poměrech právní úpravy občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 stále platí, že peněžité zadostiučinění plní především kompenzační, popřípadě satisfakční funkci. Jeho úlohu preventivního významu zákonu odpovídajícího a spravedlivého zadostiučinění nelze přitom v zásadě vylučovat … Takzvanou preventivně-sankční funkci náhrady nemajetkové újmy lze však akceptovat pouze v tom smyslu, že uložení peněžité náhrady jako následek porušení příkazu či zákazu obsaženého v právní normě v sobě zahrnuje jak preventivní prvek, tj. má též odrazovat samotného porušitele normy i další subjekty od protiprávního jednání, tak i sankční prvek spočívající v tom, že porušitele právní normy stíhá negativní následek touto normou předpokládaný. V soukromoprávních vztazích je však primární funkcí náhrady újmy funkce kompenzační, popřípadě satisfakční, zatímco funkce preventivně-sankční je odvozená a zprostředkovaná, uplatňující se pouze v rámci primární funkce kompenzační, popřípadě satisfakční. Jde totiž především o odčinění nemajetkové újmy a peněžitá náhrada má umožnit poškozenému lépe se vyrovnat s neoprávněným zásahem do jeho osobnosti, nikoli potrestat toho, kdo zásah způsobil…

Z toho plyne, že Nejvyšší soud chápe povinnost k náhradě újmy jako sankci za porušení právní normy, jinými slovy, jedná se o sankci jako důsledek porušení právní normy (stejně jako lze například považovat neplatnost smlouvy za negativní následek – sankci – za nedodržení zákonných požadavků na její obsah). Cílem sankční funkce tedy není potrestání pachatele jako například v právu trestním nebo správním právu trestním.

Právní věta rozhodnutí zní takto: „Preventivně-sankční funkce peněžité náhrady nemajetkové újmy za neoprávněný zásah do osobnostních práv informačním médiem se může uplatnit pouze v rámci funkce kompenzačně-satisfakční; důvodem pro stanovení podstatně vyšší náhrady tato funkce sama o sobě není.“

Rozhodnutí je dostupné zde.