Aktuální judikatura Nejvyššího soudu – odpovědnost za škodu na zdraví

By | 1.7.2012

Rád bych upozornil naše milé čtenáře na dvě nedávná rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky.

 

Co je a co není odpovědností podle § 421a obč. zák.

 

První rozhodnutí vydal Nejvyšší soud dne 26. dubna 2012 a nese spisovou značku 25 Cdo 3981/2009. V plném znění si je může přečíst zde.

Toto rozhodnutí se týká podřazení (subsumace) případu pod ustanovení § 421a občanského zákoníku.

V tomto případu došlo k závažné události při porodu dítěte, neboť při porodu žalobce dne 11. 6. 2005 v žalované nemocnici došlo ke kontuzi krční míchy žalobce, takže žalobce je od krční páteře ochrnut, není schopen sám dýchat a přijímat potravu, je trvale závislý na ventilátoru, má tracheostomii a gastrostomii, je těžce psychomotoricky opožděn, nemluví a vyžaduje nepřetržitý dozor, neboť si sám dokáže odstranit dýchací okruh. Podle znalce došlo s největší pravděpodobností k uklouznutí lékaře při přiložení kleštin a na tom základě k poranění žalobce.

Nejvyšší soud se neztotožnil se závěrem odvolacího – krajského soudu, že se jedná o odpovědnost „za škodu způsobenou okolnostmi, které mají původ v povaze přístroje nebo jiné věci, jichž bylo při plnění závazku použito“ podle § 421a obč. zák.

Podle NS totiž dynamické působení kleštin (tah, trh) na hlavu a krk ani jejich sklouznutí nebylo vyvoláno samotným použitím kleštin a není to ani projevem jejich vlastní povahy, dané např. jejich materiálem, konstrukcí, projevem jejich specifických vlastností. Navíc, jak vyplývá ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, z nichž vycházel i odvolací soud při svém rozhodnutí, podle závěrů znaleckého posudku nanejvýš pravděpodobně došlo k transversálnímu sklouznutí kleštin, jež vzniklo náhlou změnou směru trakce při naznačeném pádu operatéra, a toto dynamické působení nazývá manuálním selháním, a jak bylo zjištěno soudem prvního stupně z posudku znalce s největší pravděpodobností došlo k uklouznutí lékaře při přiložení kleštin. Ani tyto okolnosti nesvědčí o tom, že by dynamické působení kleštin na hlavičku a krk dítěte bylo účinkem plynoucím ze samotné jejich povahy, tedy že by toto působení bylo vyvoláno nějakými jejich vlastnostmi. Ostatně ani způsob vedení porodu není okolností mající původ v povaze přístroje či jiné věci, jež byla při zdravotnické službě použita (§ 421a obč. zák.).

 

Co je a co není zdravotní péče de lege artis

 

Druhé rozhodnutí vydal Nejvyšší soud 29. května 2012 a má spisovou značku 25 Cdo 1981/2011. V plném znění si je může přečíst zde.

K skutkovému základu sporu bych rád uvedl, že soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně dne 16. 3. 1995 podstoupila v žalované nemocnici laparoskopické odstranění žlučníku, po němž nastaly pooperační potíže. Po sedmi dnech byla provedena revize – rekonstrukce žlučových cest a bylo zjištěno, že do té doby docházelo u žalobkyně k průsaku žluče z protržené žlučové cesty do pobřišnice, což vyvolalo silný zánět pobřišnice a nutnost dvacetidenní hospitalizace na jednotce intenzivní péče. Po ukončení hospitalizace se žalobkyně vrátila do zaměstnání, kde však již nebyla schopna vykonávat práci se stejnou fyzickou zátěží jako před operací, pociťovala neustálou únavu; po necelých osmi měsících pracovní poměr ukončila a stala se nezaměstnanou. Další operativní zákrok podstoupila dne 20. 4. 1996 ve fakultní nemocnici, při němž jí byla napravována stenóza (zúžení) žlučových cest. V následujících letech byla opakovaně hospitalizována v souvislosti se zánětem jater a žlučových cest. Od 3. 12. 1997 jí byl přiznán plný invalidní důchod. Zhoršující se funkčnost jater vyústila v roce 2005 v jejich transplantaci.

V březnu roku 1995 bylo žalobkyni 26 let, měla tři děti předškolního věku, vedla plnohodnotný rodinný život, bydlela s dětmi i manželem v rodinném domě, starala se o domácnost a děti, věnovala se cykloturistice a prováděla drobné zahrádkářské práce.

Ze znaleckého posudku a výslechu pověřeného zaměstnance znaleckého ústavu vyplynulo, že postup žalované při operativním zákroku sice byl proveden lege artis (v souladu s obvyklými postupy dle současných poznatků lékařské vědy a praxe) a že komplikace, která u žalobkyně nastala, je komplikací možnou a známou, vyskytující se na některých pracovištích v procentech či promilích případů, bez ohledu na způsob provedení operace, že však chybou operatéra (zaměstnance žalované) došlo k záměně a k odstranění ductus choledochus místo ductus cystikus, tato chyba byla odvratitelná a operatér si již při provedení zákroku nemohl být jist jeho správností, proto bylo namístě provést následnou kontrolu, což neučinil. Operativním zákrokem a zákroky následnými utrpěla žalobkyně újmu na zdraví, spočívající ve vytrpěných bolestech a ve ztížení společenského uplatnění.

Soud z provedených důkazů dovodil příčinnou souvislost mezi postupem operatéra a vzniklou škodou. Neshledal ve zjištěných skutečnostech podklad pro závěr o odpovědnosti žalované za škodu způsobenou okolnostmi majícími původ v povaze věci použité při poskytnutí zdravotnických služeb (§ 421a obč. zák.) ani porušení povinnosti podle § 17 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, avšak dovodil, že žalovaná porušila prevenční povinnost ve smyslu § 415 obč. zák. a odpovídá žalobkyni za škodu podle § 420 odst. 1, 2 obč. zák. Zavinění shledal ve formě nevědomé nedbalosti, jelikož záměna obou vývodů může být způsobena nemožností dostatečné identifikace v těle pacienta, proto měl operatér vzhledem ke své kvalifikaci a svým osobním poměrům vědět, že může způsobit škodu. Konstatoval, že operativní zákrok žalované byl prvotní příčinou všech dalších zákroků a negativních následků na zdraví. Neshledal v postupu dalších subjektů a v jimi provedených lékařských zákrocích porušení povinnosti, které by zakládalo dílčí či společnou odpovědnost se žalovanou.

K odvolání žalované Krajský soud v Brně rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o bolestném tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 62.400,- Kč s příslušenstvím, žalobu o další bolestné ve výši 28.800,- Kč s příslušenstvím zamítl (výrok I.), potvrdil výrok rozsudku soudu prvního stupně, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě za ztížení společenského uplatnění 594.000,- Kč s úrokem z prodlení od 20. 8. 2005 do zaplacení, další požadavek náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 249.750,- Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II.) a potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě za ztrátu na výdělku (výrok III.). Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s jeho právním posouzením. Shledal pochybení ze strany žalované, když při laparoskopické operaci žlučníku byl postupem operatéra porušen ductus choledochus namísto odstranění vlastního vývodu žlučníku ductus cystikus, a žluč z jater tak nemohla být odváděna do střev. Zdůraznil, že všechny následné zdravotní komplikace žalobkyně, tj. reoperace – rekonstrukce žlučových cest, stenóza žlučových cest, její neúspěšné léčení, které vyústilo až v biliární cirhózu jater, která již neměla jiné řešení než transplantaci jater, byly jednoznačně v příčinné souvislosti s operativním zákrokem, který žalobkyně podstoupila u žalované. Primární příčinou všech následků, k nimž u žalobkyně došlo, bylo vytětí části ductus choledochus při laparoskopickém zákroku. Vlastní postup při operaci byl sice dle znaleckého posudku lege artis, avšak při správném postupu a správné identifikaci operovaných struktur by k takovým následkům nedošlo a jiná možnost, proč operatér odstranil ductus choledochus namísto ductus cystikus, než záměna není. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně i v tom, že nárok na náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění není promlčen, neboť žaloba byla podána dne 2. 4. 2004 a transplantace jater, která byla důsledkem chybně provedené laparoskopické operace žlučníku, byla provedena dne 16. 3. 2005. Ke dni podání žaloby nelze hovořit o ustáleném zdravotním stavu žalobkyně.

Podle Nejvyššího soudu soudy obou stupňů správně odpovědnost žalované posoudily podle § 420 obč. zák. a vycházely ze závěrů znaleckého posudku, podle kterého při správném postupu a správné identifikaci operovaných struktur by k následkům (poškození zdraví žalobkyně) nedošlo a není jiná možnost, proč operatér odstranil ductus choledochus namísto ductus cystikus, než záměna. Porušení právní povinnosti představuje objektivní nesoulad mezi tím, jak mělo být podle práva postupováno, a tím, jak ve skutečnosti postupováno bylo. Operativní vynětí části lidského organismu, které vyňato být nemělo, namísto části jiné, jež odstraněna být měla, znalcem označené za odvratitelnou chybu, je tedy nepochybně porušením povinností při poskytování zdravotnické péče. Ze strany operatéra tedy šlo o pochybení (nesprávnost v postupu), tj. porušení povinnosti, a to sice neúmyslné a nevědomé, ale učiněné v nevědomé nedbalosti.

Samotný závěr znalce, že operace byla provedena lege artis, za tohoto skutkového stavu nevylučuje odpovědnost žalované za škodu podle § 420 odst. 1, 2 obč. zák., za podmínky, že jsou naplněny všechny předpoklady vzniku obecné (subjektivní) odpovědnosti.

 Není tedy důvodná námitka dovolatelky, že napadený rozsudek představuje zásadní obrat v soudní praxi a zavádí objektivní odpovědnost zdravotnického zařízení za škodu.

Zdánlivý rozpor mezi závěrem znaleckého posudku o postupu lege artis a závěrem soudu o porušení povinnosti žalované při poskytování léčebné péče je důsledkem zužujícího pojetí pojmu „lege artis“ ve znaleckém posudku, jenž vyplývá z výpovědi hlavního zpracovatele posudku před soudem prvního stupně dne 27. 2. 2007, který na otázku, zda chyba, která nastala u laparoskopické operace, je v souladu s postupem lege artis, odpověděl, že postup lege artis není taxativně definován; v daném případě se skládá z diagnostiky, provedeného výkonu, případných komplikací a jejich následného léčení; vlastní postup byl proveden lege artis, tedy není odpovědnost z hlediska trestněprávního, nicméně při správném postupu a správné identifikaci operovaných struktur by k popsaným následkům nedošlo. V soudní praxi se za postup lege artis považuje postup v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy (§ 11 odst. 1 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů).

Byl-li léčebný zákrok z pohledu odborného (medicínského) objektivně nesprávný a současně šlo o chybu odvratitelnou, nelze postup označit za lege artis ve výše vymezeném smyslu. Okolnost, že k takovému pochybení v určitém počtu případů (statisticky) v praxi dochází, na uvedeném závěru nic nemění.

One thought on “Aktuální judikatura Nejvyššího soudu – odpovědnost za škodu na zdraví

  1. Tomáš Doležal

    Já jsem rád, že se Nejvyšší soud také pustil do definice toho, co není odpovědností podle ust. § 421a OZ. Provedená analýza je naprosto logická a je zjevné, že každý škodlivý následek nelze automaticky přičíst okolnosti mající původ v povaze přístroje nebo nástroje, kterého bylo použito. Pokud byl chybný postup lékaře je nutno postupovat podle § 420 OZ.
    Je třeba si ovšem uvědomit, že extenzivní pojetí aplikace ustanovení §421a OZ razí dlouhodobě zejména právě NS ČR a nelze se divit, že někteří soudci nižších instancí jsou ke zneužívání § 421a OZ rovněž náchylní.

    Reply

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

7 + 8 =