Problematice zpřístupňování údajů o třetích osobách z dokumentace jsem se na těchto stránkách věnoval již dvakrát :
Ochrana informací vedených ve zdravotnické dokumentaci o třetích osobách po nabytí účinnosti NOZ
Oba tyto příspěvky směřovaly zejména ke kritice zákona o zdravotních službách ve vztahu k nahlížení do dokumentace pacienta osobami, které pacient určil – tj situace, kdy pacient určí osobu, aniž by tato byla v rodinném či příbuzenském vztahu – např. kamarád, přítelkyně, atd. A v rámci kritiky jsem se snažil o použití ustanovení § 2648 odst. 2 OZ právě na tyto situace. V případech, kdy jsou osoby oprávněny nahlížet do dokumentace bez souhlasu pacienta (§ 65 odst. 2 ZZS) jsem pak vycházel z toho, že zde je v návětí upraven i rozsah sdělovaných informací (a to v nezbytném rozsahu) a proto se na tyto situace ustanovení OZ neuplatní ( lex specialis je ZZS). Ovšem stranou jsem ponechal situace uvedené v § 65 odst. 1 písm. a,b a c, kdy nepůjde o osobu pacientem určenou (a současně nepříbuznou). V tomto případě by situace byla skutečně komplikovaná a je nutno přisvědčit obsáhlé analýze provedené Mgr. Nonnemannem v Právních rozhledech 19/2014, který použití ustanovení OZ jako ustanovení speciálního vylučuje.
Samozřejmě, že i nadále jsem velmi kritický k absenci ustanovení v ZZS ve vztahu k nahlížení do dokumentace pacienta osobami, které pacient určil, neboť zde (na rozdíl od Mgr. Nonnemanna neshledávám účel vedení dokumentace dostatečný pro prolomení práva na „informační sebeurčení“ ve vztahu ke třetím osobám, resp. citlivým údajům třetích osob). Původním smyslem mých příspěvků bylo totiž polemizovat se ZZS právě ( a pouze) ve vztahu k těmto údajům. Rozbor Mgr. Nonnemanna ovšem ukázal, že ani v těchto případech nelze (resp. by bylo kontraproduktivní) ustanovení § 2648 odst. 2 OZ použít, neboť jeho handicapem je skutečnost, že hovoří o jakýchkoliv údajích třetí osoby, nikoliv o údajích citlivých – o jejichž ochranu mi jde.
Ustanovení § 2648 odst. 2 OZ pravděpodoběn nelze považovat za lex specialis vůči ZZS. Ve vztahu k nahlížení do dokumentace pacienta osobami, které pacient určil by zákonodárce ale měl vzít v potaz, že dokumentace obsahuje často citlivé údaje třetích osob a jejich zpřístupnění porušuje právo na „informační sebeurčení“ osoby, o níž jsou údaje v dokumentaci vedeny. Smysl vedení dokumentace pak rozhodně v takto závažné případě nemůže být dostatečným důvodem pro jeho porušení.