Zrušení vyhlášky o bolestném a ztížení společenského uplatnění a její použitelnost při odškodňování pracovních úrazů

V poslední době je možno zaznamenat názory, že vyhláška č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění sice byla zrušena, ale pro oblast vyčíslování odškodnění pracovních úrazů je stále použitelná. Podle některých pojišťoven, advokátů, ministerstev a další instituce je nutno vycházet z toho, že předmětná vyhláška v případě vyčíslení odškodnění bolestného a ZSU při pracovních úrazech nadále platí, neboť na ni odkazuje zákoník práce v ustanovení § 394 odst. 2. Toto ustanovení stanoví, že „do doby nabytí účinnosti právní úpravy úrazového pojištění se postupuje podle vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění vyhlášky č. 50/2003 Sb.“. Vzhledem k tomu, že účinnost zákona o úrazovém pojištění je v současné době stanovena na 1. ledna 2015, mělo by se do konce roku 2014 nadále postupovat podle citované vyhlášky.

Pro zasmání poukazuji na stanovisko Ministerstva zdravotnictví a MPSV v této věci – blíže na

http://www.mzcr.cz/dokumenty/stanovisko-mz-a-mpsv-k-odskodnovani-pracovnich-urazu-po-112014_8688_1.html

Sofistikovanější stanovisko je možno nalézt zde:

Stanovisko [PDF]

V těchto názorech je poukazováno na § 3029 odst. 2 NOZ, podle nějž nestanoví-li NOZ něco jiného, nejsou dotčena ustanovení právních předpisů z oboru práva veřejného, jakož i ustanovení jiných právních předpisů upravujících zvláštní soukromá práva.

Z mého pohledu je ale argumentace podaná ve shora uvedeném článku i stanovisku chybná, a to hned z několika pohledů:

– předně vyhláška byla výslovně uvedena ve výčtu předpisů, které jsou NOZ zrušovány;

– v přechodných ustanoveních k ZP není nic, co by řešilo další používání zrušeného právního předpisu;

– aplikace § 3029 odst.2 je chybná, neboť míří na zcela odlišné situace a zákoník práce v oblasti náhrady újmy zcela jistě neupravuje zvláštní soukromá práva – spíše je tedy nutno použít § 3029 odst. 1;

– lze předpokládat, že úmyslem zákonodárce bylo jednotné odškodňování újmy na zdraví pro celou oblast civilního práva a za této situace by bylo zvláštní, pokud by pro újmy na zdraví podle OZ vyhláška zrušena byla a pro pracovní úrazy nikoliv;

– rozdělení systému odškodňování může vést k obrovským hodnotovým rozporům a povede finálně k protiústavní praxi.

Pro praxi tak je nutno provést následující závěry:

– vyhláška č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění byla zrušena a tedy není právní povinností podle ní postupovat

– současně se může stát, že některé pojišťovny si zvolí tuto zrušenou vyhláška jako metodickou pomůcku pro vyčíslování náhrad i po 1.1. 2014. V takovém případě nic nebrání lékaři vyčíslení podle zrušené vyhlášky provést, ovšem s dodatkem, že tak bylo učiněno na výslovnou žádost pojišťovny nebo pacienta

– vyčíslení nemá charakter posudku, jako tomu bylo do 31.12. 2013.

– současně je zřejmé, že takovéto vyčíslení podle zrušené vyhlášky lékař provést nemusí a může do žádosti uvést pouze kódy diagnóz podle MKN nebo popis poškození zdraví Je pak na příslušném subjektu (pojišťovně, soudu, atd.), aby si zhodnocení výše provedl sám.