S připravovanou novelizací zákona o zdravotních službách se znovu otevírá otázka úhrad za pořízení kopie zdravotnické dokumentace. Stávají znění § 66 zákona o zdravotních službách stanoví, že poskytovatel může za její pořízení požadovat úhradu nákladů:
(3)Poskytovatel, který na základě žádosti osoby uvedené v § 65 odst. 1 pořídil výpis nebo kopii zdravotnické dokumentace, může požadovat
a) úhradu ve výši, která nesmí přesáhnout náklady spojené s pořízením výpisu nebo náklady vynaložené na pořízení kopie zdravotnické dokumentace; ceník za pořízení výpisu nebo kopie zdravotnické dokumentace musí být umístěn na místě veřejně přístupném pacientům,
b) za jejich odeslání úhradu ve výši, která nesmí přesáhnout náklady spojené s jejich odesláním, nestanoví-li jiný právní předpis jinak nebo není-li hrazeno pořízení výpisu nebo kopie z veřejného zdravotního pojištění.
Současně je zde ale již od minulého roku rozhodnutí ESD – rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 26. října 2023 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal Bundesgerichtshof – Německo) – FT v. Dw ve věci C-307/221 , FT (Kopie zdravotnické dokumentace), kdy soud rozhodl takto:
1) Článek 12 odst. 5 a čl. 15 odst. 1 a 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů)
musí být vykládány v tom smyslu, že
povinnost poskytnout subjektu údajů bezplatně první kopii jeho osobních údajů, které jsou předmětem zpracování, je pro správce závazná i tehdy, pokud je tato žádost odůvodněna jiným účelem, než jsou účely, které jsou uvedeny v bodě 63 první větě odůvodnění tohoto nařízení.
2) Článek 23 odst. 1 písm. i) nařízení 2016/679
musí být vykládán v tom smyslu, že
do působnosti tohoto ustanovení může spadat vnitrostátní právní úprava, která byla přijata před vstupem tohoto nařízení v platnost. Takováto možnost nicméně neumožňuje přijmout vnitrostátní právní úpravu, která za účelem ochrany hospodářských zájmů správce ukládá subjektu údajů povinnost uhradit poplatek za první kopii jeho osobních údajů, které jsou předmětem tohoto zpracování.
3) Článek 15 odst. 3 třetí věta nařízení 2016/679
musí být vykládán v tom smyslu, že
v rámci vztahu mezi lékařem a pacientem právo na získání kopie zpracovávaných osobních údajů znamená, že subjektu údajů musí být poskytnuta věrná a srozumitelná reprodukce všech těchto údajů. Předpokladem tohoto práva je právo získat úplnou kopii dokumentů, které se nachází v jeho zdravotnické dokumentaci, které obsahují mimo jiné uvedené údaje, pokud je poskytnutí takovéto kopie nezbytné k tomu, aby si subjekt údajů mohl ověřit správnost a úplnost údajů a byla zaručena jejich srozumitelnost. Pokud jde o údaje týkající se zdravotního stavu subjektu údajů, toto právo v každém případě zahrnuje právo získat kopii údajů z jeho zdravotnické dokumentace obsahující takové informace, jako jsou informace o diagnóze, výsledky vyšetření, zprávy ošetřujících lékařů a údaje o veškeré léčbě a provedených ošetřeních nebo zákrocích.
I za stávající právní úpravy je tedy nutno dovozovat, že první kopie dokumentace musí být pacientovi poskytnuta bezplatně, neboť se jedná o požadavek vyplývající z GDPR. Lze tedy předpokládat, že novela ZZS tento stav promítne do svého textu.