Okresní soud ve Vyškově se návrhem domáhal zrušení věty druhé § 2958 občanského zákoníku, který zní: „Při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.“ Návrh podal v souvislosti s žalobou o zaplacení částky 117 344 Kč jako náhrady nemajetkové újmy na zdraví. Navrhovatel uvedl, že v tomto řízení musí při svém rozhodování aplikovat § 2958 občanského zákoníku, jehož větu druhou považuje za rozpornou s ústavním pořádkem.
Rozpornost napadeného ustanovení s ústavním pořádkem navrhovatel spatřoval ve dvou rovinách. Přímo ve vztahu k větě druhé § 2958 občanského zákoníku konstatuje, že jelikož napadené ustanovení není samo o sobě možné předvídatelně aplikovat, je rozporné s principem předvídatelnosti práva, právní jistoty a předvídatelnosti soudního rozhodování, tedy s principy právního státu. Metodika k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (metodika) nebyla podle jeho názoru přijata transparentním procesním postupem. Podle názoru navrhovatele si byl i zákonodárce vědom, že soudy nemohou rozhodovat o náhradě újmy bez prováděcího předpisu nebo jiného podkladového materiálu, na jehož základě by byla prováděna kvantifikace nemajetkových újem předvídatelným způsobem. Záměrně vytvořené vakuum sloužilo podle názoru navrhovatele pro to, aby skupina „zainteresovaných osob“ mohla vytvořit metodiku jako středobod aplikace § 2958 občanského zákoníku. Metodika však představuje komerční produkt, vytvořený bez zmocnění či veřejné kontroly, který obešel zákonodárce. Její závaznost plyne z hierarchického uspořádání soustavy obecných soudů.
Plénum Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Kateřina Ronovská) návrh zamítlo.
Ústavní soud neshledal, že by napadená věta druhá § 2958 občanského zákoníku byla rozporná s ústavním pořádkem, zejména s principy předvídatelnosti práva a právní jistoty. Neurčitost ustanovení zákona může založit rozpor s principy právního státu (zejména principem právní jistoty a předvídatelnosti práva) až tehdy, nelze-li ustanovení zákona vyložit za použití standardních interpretačních metod a postupů.
Zásady slušnosti představují základní požadavek pro jakékoli posuzování náhrady újmy na zdraví a jsou nedílnou součástí § 2958 občanského zákoníku jako celku. Jde o obecně formulovaný a významově široký (neurčitý) právní pojem. Jeho smyslem a účelem je poskytnout soudům prostor pro rozumné a spravedlivé posouzení věci v kontextu jejích individuálních okolností, za které pak nesou odpovědnost.
Text celého nálezu je k dispozici zde: Pl_US_27-23_AN