Žijeme ve společnosti, ve které nikomu nepřipadne divné, že se lékařské zákroky provádějí bez zdravotní indikace. Vylepšování lidí je vlastně na denním pořádku. Právo již dávno rezignovalo na snahy spatřovat v zákroku bez indikace protiprávní jednání. Pokud tedy akceptujeme všechny tyto „vymoženosti“ medicíny a využíváme je v běžném životě (např. z touhy po potomstvu -IVF nebo z touhy být přitažlivější – zákroky kosmetické chirurgie), jaké může mít jejich využívání právní konsekvence? A dalo by se uvažovat o „protiprávnosti“ tohoto jednání? Když ponecháme stranou IVF, kde jsou právní konsekvence zjevné, v ostatních případech buď nejsou nebo rozhodně nelze hovořit o potenciální „protiprávnosti“ jednání spočívajícího ve využití určité medicínské služby.
Proto mě udivilo, když jsem objevil článek „Číňan zažaloval manželku kvůli ošklivosti jejich dcery. A vyhrál“, kde podstatou sporu byla zatajená (nezmíněná?) plastická operace a neúprosnost genetického dědictví.
Ačkoliv neznám bližší podrobnosti uvedeného případu, právě zde se nabízí otázka položená v titulu článku: K čemu má sloužit právo?
Právo je velice problematickým fenoménem, protože se jedná o vícevýznamový výraz. Existuje o něm celá řada definic, ale ani jedna z nich nemůže dominovat nad ostatními. Právo musí být zkoumáno ve více rovinách (aspektech), a to zejména: v rovině normativní, v rovině sociální, v rovině axiologické, v rovině mocenské, v rovině informační. Právo je ve své podstatě filozofickým i teoretickým problémem. Je kulturní vymožeností lidstva a produktem lidské tvořivosti. Pokud se chceme bavit o právu, pak bychom neměli zapomínat na spravedlnost a morálku. Říká se, že právo má svůj cíl ve spravedlnosti, spravedlnost má svůj počátek v logos a morálka je gramatikou našeho svědomí.