Dentista?!

By | 9.4.2013

Nedávno jsem se zabýval kuriozitou zdravotnického práva – podmínkami pro výkon povolání dentisty. Aspoň tak mi to přišlo. O to víc jsem byl nadšen dnešní reportáží v Událostech České televize, ze které vyplynulo, že jeden dentista v České republice působí. Využiju proto nedávno nabyté znalosti a podělím se s vámi o informace, jak české právo reguluje činnost dentistů.

Zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o LZLF“) je zákonem, který obsahuje také právní regulaci povolání dentisty. Právní úprava tohoto povolání je jen pouhou zmínkou, která se nachází mezi přechodnými ustanoveními (viz § 44 odst. 6 zákona o LZLF).

Říkají se zde dvě věci. Jednak to, že způsobilost dentisty získaná podle dřívějších právních předpisů zůstává nedotčena.

A dále pak, že za výkon povolání dentisty se považuje činnost preventivní, konzervační a protetické ošetření chrupu, jednoduchá extrakce zubů a kořenů a ošetření chronických zánětů dásní. K výkonu ostatních činností, k nimž je způsobilý zubní lékař podle zákona o LZLF, není dentista oprávněn.

Jelikož žádný ze stávajících právních předpisů neupravuje podmínky pro získání způsobilosti k výkonu tohoto povolání, znamená to, že v současnosti již není možné stát se v České republice dentistou.

Toto ustanovení je poněkud kuriózní již z tohoto důvodu, že stát se dentistou není na našem území možné již celkem dlouho. Podíváme-li se do historických právních předpisů, zjistíme, že soumrak tohoto zdravotnického povolání nastal již na počátku 50. let 20. století.

K provedení zákona č. 170/1950 Sb., o zdravotnických povoláních, bylo vydáno vládní nařízení č. 25/1951 Sb., o dentistech, jež nabylo účinnosti 1. ledna 1951. Podle jeho ustanovení § 2 mohl povolání dentisty vykonávat ten, kdo byl bezúhonný, tělesně a duševně způsobilý k výkonu tohoto povolání a dne 31. prosince 1950 měl oprávnění vykonávat zubní techniku jako dentista nebo jako zkoušený zubní technik. Alternativně se také výkon tohoto povolání připouštěl u osob, které měly oprávnění vykonávat zubní techniku v omezeném rozsahu jako zubní technici s tím, že do 31. prosince 1952 musely úspěšně vykonat praktickou zkoušku, respektive měly podanou přihlášku ke zkoušce podle tehdejších předpisů o vykonávání zubní techniky s tím, že do 31. prosince 1952 musely úspěšně vykonat písemnou, ústní a praktickou zkoušku.

Oba uvedené právní předpisy zrušil zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, který nabyl účinnosti dne 1. července 1966. V § 53 odst. 1 větě druhé uváděl, že mezi zdravotnické pracovníky se počítají také dentisté, kteří získali způsobilost k výkonu svého povolání před účinností tohoto zákona.

Všechny tři postupně účinné prováděcí vyhlášky (viz vyhláška č. 44/1966 Sb., o zdravotnických pracovnících a jiných odborných pracovnících ve zdravotnictví, účinná od 1. 7. 1966 do 31. 8. 1971; vyhláška č. 72/1971 Sb., o zdravotnických pracovnících a jiných odborných pracovnících ve zdravotnictví, účinná od 1. 9. 1971 do 31. 8. 1981; vyhláška č. č. 77/1981 Sb., o zdravotnických pracovnících a jiných odborných pracovnících ve zdravotnictví, účinná od 1. 9. 1981 do 29. 6. 2004) k tomuto zákonu pak blíže definovaly obsah činnosti dentisty. Ta první z nich navíc ještě připustila to, že Ministerstvo zdravotnictví mohlo povolit pracovníkům, kteří vykonávali nejméně deset let práce dentisty, aniž do počátku účinnosti této vyhlášky získali k tomu předepsanou způsobilost, aby tuto způsobilost získali dodatečným složením zkoušky, a to do 30. června 1967 (viz § 4 odst. 3 vyhlášky č. 44/1966 Sb., o zdravotnických pracovnících a jiných odborných pracovnících ve zdravotnictví).

Dentistou se tak nelze stát již více než 45 let, přičemž i ti dentisté, kteří by získali oprávnění vykonávat práci dentisty v posledním možném termínu, by ji nyní museli vykonávat již více než 56 let.

Patrně to je důvod, proč zákon o LZLF, ale ani zákon č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních, a ani žádný jiný zákon dnes nekladou jakékoli podmínky kromě shora uvedené pro výkon tohoto povolání. Jediný další zákon, který se o dentistech zmiňuje, je zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, který v § 5 odst. 2 uvádí dentisty mezi osobami, jejichž soustavná činnost se považuje za ekonomickou činnost. Znamená to tak, že na dentisty nejsou kladeny ani požadavky stran zdravotní způsobilosti, ani požadavky stran bezúhonnosti či třeba celoživotního vzdělávání. Podle české verze Wikipedie již žádní dentisté v České republice nejsou (viz Doktor zubního lékařství. Wikipedie [online]. Stránka byla naposledy editována 19. 3. 2013.). Jak však ukázala dnešní reportáž v Událostech České televize, poslední Mohykán tu ještě je!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

eight + 7 =

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.