Ministerstvo zdravotnictví jako největší slídil aneb Velký bratr z NZISu tě sleduje

By | 24/01/2012

Ministerstvo zdravotnictví se podle poroty nevládní organizace Iuridicum Remedium stalo spolu s Českým statistickým úřadem největším slídilem pro letošní rok. Důvodem pro toto ocenění je systém Národních zdravotních registrů. Podle zpráv uvedených na serveru novinky.cz MZ ČR porušuje práva občanů zpracováváním jejich údajů ve zdravotních registrech již dlouhodobě. „Je smutné, že po více než dvou letech se situace nejen nezlepšila, ale problém se naopak prohloubil s přijetím nového zákona o zdravotních službách,“ citoval server novinky.cz (celý článek naleznete na adrese http://www.novinky.cz/domaci/256632-nejvetsimi-slidily-jsou-ministerstvo-zdravotnictvi-a-csu.html) mluvčí společnosti Iuridicum Remedium Kateřina Hlatká.

Také Úřad pro ochranu osobních údajů se vyjádřil velmi kriticky k systému Národních zdravotních registrů. „K této aktuální problematice vydává Úřad následující vyjádření se záměrem odstranit nesprávná tvrzení týkající se legislativního procesu, neboť je zejména v odborných kruzích nepravdivě sdělováno, že Úřad se záměrem zdravotnických registrů souhlasí, resp. s ním byl návrh (dostatečně) projednán. Úřad na problematiku přípravy nových zdravotnických registrů upozorňoval Ministerstvo zdravotnictví ČR opakovaně, počínaje rokem 2007 u příležitosti připomínkování návrhu věcného záměru zákona o zdravotních službách. Mimo legislativní proces se předseda Úřadu obrátil na vedení ministerstva zdravotnictví s upozorněním na nedostatky v přípravě registrů a na nejasné podmínky ochrany osobních údajů v informačních systémech resortu ministerstva zdravotnictví. …

Za hlavní nedostatek vládního návrhu Úřad považuje velmi obecné zaměření na celkový rámec informačního systému, aniž by byly definovány účelné a přesně stanovené postupy zpracování citlivých údajů občanů a přitom odůvodněna jejich potřebnost dlouhodobého uchovávání v registrech a nutnost sdružování či sdílení citlivých dat napříč registry. Zkušenosti z jiných evropských států ukazují, že pro účel, jehož má docílit národní zdravotnický informační systém, postačují databáze klinických studií vedených buď se souhlasem pacienta, nebo dokonce anonymně.

Ve vládním návrhu není odůvodněna účelnost centralizované koncepce povinného uchovávání citlivých údajů občanů i slučování některých registrů sloužících rozdílným účelům, namísto toho, aby byly v potřebných případech předávány či sdíleny jen potřebné údaje. …

Odůvodnění vládního návrhu zákona o zdravotních službách zcela opomíjí otázku zabezpečení údajů uchovávaných v registrech před neoprávněnými přístupy a zneužitím. Protože se navrhuje uchovávat a sdružovat informace, které jsou mnohdy kopiemi částí zdravotnické dokumentace, vzniká návrhem na zpracování údajů v elektronických systémech a na internetu významné riziko ohrožení soukromí občanů.“ (celé stanovisko na adrese http://www.uoou.cz/uoou.aspx?menu=14&loc=328)

Vzhledem k tomu, že osobní údaje vedené v národních registrech jsou údaji nesmírně citlivými, je tato výtka i podle mého názoru zcela na místě