Nejnovějším příspěvkem na stránkách www.bioedge.org je provokativní příspěvek s názvem Does bioethics have a future?, tj. Má bioetika budoucnost?. Příspěvek se opírá o článek H. T. Engelharda. Krátké shrnutí tohoto článku a vlastní zamyšlení nad budoucností bioetiky pak na následujících řádcích provedl kolega Adam Doležal.
Má bioetika budoucnost?
Americký odborník H.T.Engelhardt se v jednom ze svých článků zabývá otázkou po smyslu bioetiky a pátrá po jejím smyslu v postmoderním světě, ve světě „po smrti Boha“. Vědecká skepse k přístupu k humanitním oborům není ničím novým. V podobném duchu se vyjádřil například L. Kolakowski, glosující skeptický přístup k filosofii tak, že „současný filozof, který neměl nikdy pocit, že je šarlatán, je natolik plytká osobnost, že jeho dílo patrně nestojí za to, abychom je četli.“ Vycházeje z obdobného skeptického úhlu pohledu dovozuje Engelhardt, že současný morální relativismus neumožňuje konstatovat absolutně pravdivé soudy. „Tváří v tvář morálnímu pluralismu, který vyplývá ze smrti Boha … je v sekulární filosofii esenciálně nemožné podat absolutní odpovědi na podstatné morální otázky bioetiky, které zahrnují např. připuštění potratů, výzkum v oblasti embryonálních kmenových buněk, euthanasie, apod.“
Pokud ovšem morálka a tím pádem i bioetika nemůže podat žádnou odpověď, jaký má vlastně smysl? Podobným systémem jako Hume, když rozlišoval „temnou“ akademickou filosofii a filosofii „zjevnou“, upozorňuje Engelhardt, že akademická bioetika může analyzovat ideje, srovnávat různé geografické rozdílnosti a pomáhat při precizaci etických soudů. Taktéž může mít praktické dopady na legislativu a jiné oblasti, ve kterých je vyžadováno rozhodování.
Nicméně, má takovéto podpůrná reflexe nárok na to nazývat se ještě vědou?