Zdravotní služby a placebo: porozumění, nebo zamlžení problému?

By | 28.11.2016

Pražský právnický elektronický časopis Všehrd, vydávaný právnickým spolkem téhož jména, přinesl na pokračování ve dnech 21. 11. a 28. 11. 2016 článek autora této aktuality, nazvaný Zdravotní služby a placebo: porozumění, nebo zamlžení problému?

Zde: Zdravotní služby a placebo: porozumění nebo zamlžení problému?

a zde: Dokončení.

Právní závěr zní tak, že placebo patří do zdravotního a farmakologického výzkumu jako běžná a výzkumně zavedená kontrolní metoda.

Avšak při zdravotních službách (zejména při zdravotní péči), tedy mimo zdravotní výzkum, lze metodu placebo používat pouze tehdy, jestliže by se pacient dobrovolně vzdal svého práva na informace o navržených zdravotních službách; mj. o povaze navrženého zdravotního výkonu apod.

I tak musí být pořízen záznam ve zdravotnické dokumentaci nejen o pacientově vzdání se uvedeného práva, ale i o tom, že byla u něho použita léčebná metoda placebo. Samotné běžné použití lékařského klamu při zdravotní službě by ovšem mohlo být na pováženou. Nejedná se tu o žádnou kontrolní skupinu ve zdravotním nebo farmakologickém výzkumu. Pacient by byl lékařem uveden v omyl, aniž by snad něco takového – narozdíl od výzkumu – mohl očekávat.

Záznam ve zdravotnické dokumentaci má význam i z hlediska event. další zdravotní služby, návazností či zkoumání odborné správnosti léčebného postupu apod.

O použití metody placebo se pacient ovšem může kdykoli dovědět nahlédnutím do zdravotnické dokumentace, čímž může být zmařen účel další léčby i sám léčebný efekt.

Těžko také rozumně přijmout, že by pacient předem věděl o neúčinnosti lékařem předepsané látky apod. Například, „předepisuji Vám specifický homeopatický léčebný přípravek se zdravotní indikací podle Vaší diagnózy. Působí však jen jako placebo. V lékarně Vám jej prodají pouze na lékařský předpis, který Vám dávám.“ Hovořit za tohoto stavu o pacientově soběvemlouvání účinnosti látky nebo o podmanivém vemlouvání lékařově, se nejeví jako příliš rozumné. Nemluvě o problémech s metodou placebo ve službách zvěrolékařských anebo v rostlinolékařství.

Naskýtá se proto otázka, zda nadužívání výrazu „placebo“ spíše nezastírá, alespoň v některých typových případech, skutečnou účinnost určitých látek, postupů nebo prostředků; byť „mechanismus účinku“ u nich může být znám spíše jen teoreticky a empiricky snad méně spolehlivě, nežli u některých uměle syntetizovaných chemických látek se zdravotně nebezpečnými vedlejšími účinky.

Například psychoterapeutický pohovor není žádné „placebo“, nýbrž obecně uznávaná technika klinických vyšetření, ačkoli její účinnost může být podložena teoreticky anebo empiricky „jen“ pomocí kvalitativního zdravotního výzkumu. Nikoli snad výzkumu kvantitativního, již s ohledem na věc (zejména kvalitativní duševní znaky jedinečného pacienta, jakož i osobní postoj lékaře).

Různé metody směřující ke vzbuzení vlastních ozdravných sil organismu také nejsou žádné „placebo“, nýbrž odborně vymezené a vědecky popsané postupy s potenciálním přínosem pro zdraví pacienta.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

17 − 15 =

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.