Ústavní soud se ve svém usnesení IV.ÚS 3773/25 ze dne 18. 2. 2026 zabýval případem, v němž se stěžovatelka, matka nezletilého pacienta, domáhala možnosti přespat na jednotce intenzivní péče přímo u jeho lůžka nebo v jeho bezprostřední blízkosti. To jí nebylo ze strany poskytovatele zdravotních služeb umožněno. Stěžovatelka se proto obrátila na obecné soudy s žalobou na náhradu nemajetkové újmy a rovněž žádala omluvu. Soudy tuto věc tentokrát neposuzovaly „v režimu předběžného opatření“, nýbrž meritorně.
Oč zde konkrétněji šlo?:
„Stěžovatelka je matkou nezletilého stěžovatele (nar. 2018). Nezletilý byl dne X (zhruba 5 týdnů po porodu) hospitalizován na jednotce intenzivní a resuscitační péče (dále jen „JIRP“) ve zdravotnickém zařízení první vedlejší účastnice z důvodu mimořádně závažného zdravotního stavu (zápal plic). Stěžovatelka se domáhala dne 24. 3. 2018 v čase od 18:00 do 21:00 hodin možnosti přespat na JIRP buď přímo u lůžka nezletilého, či v jeho bezprostřední blízkosti, avšak nebylo jí to umožněno. Důvodem bylo, že JIRP není svým vybavením uzpůsobena k přespávání jiných osob než pacientů a porušovalo by to požární, hygienické i vnitřní předpisy první vedlejší účastnice. Stěžovatelka pak noc strávila před oddělením JIRP…“
Obecné soudy žalobu stěžovatelky zamítly, stejně tak jako Ústavní soud odmítl podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou.
Obecně lze k této problematice říci, že je při poskytování zdravotních třeba důsledně rozlišovat jednotlivé situace, v nichž pacientovi vzniká právo na to, aby u něho byly ve zdravotnickém zařízení přítomny mu „blízké“ osoby. Jde předně o právo přijímat návštěvy, o právo na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce a o právo na pobyt zákonného zástupce společně s hospitalizovaným nezletilým pacientem.
Všem uvedeným případům je společné, že se nejedná o práva, která by byla realizovatelná neomezeně. Zohlednit je třeba například zdravotní stav pacienta, podmínky zakotvené ve vnitřním řádu, který však nesmí zasahovat do práv pacienta nad míru, která je nezbytně nutná pro řádný chod zdravotnického zařízení nebo respektování práv ostatních pacientů, či konečně možnosti vybavení zdravotnického zařízení (viz zejména § 28 odst. 3 písm. e) a i), § 46 odst. 1 písm. a) a § 47 odst. 1 písm. b) zákona o zdravotních službách).
Právní předpisy konkrétně nevymezují podmínky pro realizaci těchto práv a současně ani přesná omezení, která může poskytovatel zakotvit do vnitřního řádu. Rozhodným je v těchto případech proporcionalita, tedy vyvažování práv a oprávněných zájmů pacienta na jedné straně a poskytovatele zdravotních služeb na straně druhé. Do tohoto navíc vstupují rodiče (či jiné relevantní osoby) pacienta a jejich práva a oprávněné zájmy. Jakým způsobem na tuto věc nahlíží Ústavní soud je zřetelné z odůvodnění nyní rozebíraného usnesení.
Za vhodné též považuji poukázat na příslušný metodický pokyn ministerstva zdravotnictví, který je dostupný zde.
Z odůvodnění:
„12. Námitka nezohlednění nejlepšího zájmu dítěte v posuzované věci neobstojí. Z napadených rozhodnutí je zřejmé, že se soudy otázkou nejlepšího zájmu nezletilého zabývaly. Soudy poměřovaly právo stěžovatelky na přítomnost u nezletilého se zájmy kolidujícími. Zohledňovaly jak zájem nezletilého na přítomnost stěžovatelky, tak rizika s tím spojená, mj. pro pacienty na JIRP, včetně nezletilého samotného. Soudy nejlepší zájem nezletilého posuzovaly a dostatečně se s ním vypořádaly bez ohledu na to, jakou terminologii používají. Jak plyne z obsahu ústavní stížnosti, stěžovatelce nejde primárně o samotné zohlednění nejlepšího zájmu nezletilého, ale o prosazení závěru, že v jeho nejlepším zájmu je právě řešení prosazované stěžovatelkou.
13. Ústavní soud připomíná, že posouzení nejlepšího zájmu dítěte není právními předpisy nijak vymezeno. Nejlepší zájem dítěte je definován vždy individuálně s ohledem na specifickou situaci, v níž se dítě, jehož se věc týká, nachází, přičemž pozornost by měla být věnována jeho osobním poměrům, situaci a potřebám. Jde tak vždy o posouzení konkrétních skutkových okolností případu (srov. např. nález ze dne 30. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 1506/13). Zde je nutno s ohledem na subsidiaritu ústavního přezkumu zdůraznit, že posuzování skutkových otázek musí být v prvé řadě úkolem obecných soudů. Soudy však specifickou situaci nezletilého, jeho potřeby a další okolnosti věci zohlednily. Nezletilý byl hospitalizován ve věku pěti týdnů ve vážném zdravotním stavu, nenacházel se na běžném nemocničním pokoji, ale na jednotce intenzivní a resuscitační péče, na níž je přirozeně možné vyžadovat přísnější režim v zájmu ochrany zdraví samotných pacientů, hygienických podmínek, z důvodu přístupu personálu k přístrojovému vybavení, pohybu personálu při urgentních situacích, zejména život zachraňujících zásazích apod…
16. Soudy, včetně Nejvyššího soudu, při meritorním posouzení věci správně poměřovaly proporcionalitu zásahu do osobnostních práv stěžovatelky (konkrétně práva na nepřetržitou přítomnost rodiče u hospitalizovaného nezletilého dítěte). Zdůvodnily, že nad právem na soukromý a rodinný život a na péči o dítě převážily právo na ochranu zdraví nezletilého, umožnění řádné zdravotní péče o všechny dětské pacienty hospitalizované ve velmi vážném zdravotním stavu na oddělení JIRP, včetně nezletilého, ale též např. vyloučení rizika úrazu zdravotnického personálu i samotné stěžovatelky či zachování požárních a hygienických předpisů.
17. Stejně tak je v rozporu s provedeným dokazováním tvrzení stěžovatelky, že nechtěla na oddělení přespat, nýbrž jen „zůstat u lůžka“ nezletilého. Nelze stěžovatelce přisvědčit, že soudy vycházejí pouze z domněnek. Krajský soud naopak na základě dokazování (výslechy svědků, audiozáznam konfliktu) postavil najisto, že stěžovatelka hodlala na JIRP přespat, za tímto účelem jí P. L. přinesla karimatku, přičemž celý konflikt mezi nimi a lékařem spočíval právě v tom, že lékař variantu přespání přímo na JIRP nechtěl připustit. Stěžovatelka přitom možnost přespání v ubytovně v areálu nemocnice odmítla.
18. Odvolací soud se též vypořádal s variantou, zda mohla vedlejší účastnice nabídnout stěžovatelce jinou variantu přítomnosti u lůžka (body 40 až 41), přičemž uzavřel, že v případě stěžovatelky nebyla tato varianta reálná z důvodu zdravotního a psychického stavu samotné stěžovatelky, která by objektivně nebyla schopná vydržet u nezletilého celou noc vzhůru. Soud tento závěr dokládá následným vývojem situace i svědeckými výpověďmi zdravotních sester. Jak ostatně plyne z napadeného rozhodnutí, následnou dohodu, že stěžovatelka stráví noc přímo na chodbě oddělení JIRP na sedačce a bude přítomna krmení nezletilého, resp. sestra zajistí její přítomnost při „neklidu“ nezletilého, kterou byl konflikt ukončen, stěžovatelka beztak nedodržela. Jak shrnuje krajský soud „skutečnost (toto žalobkyně potvrdila), že se žalobkyně v rozporu s dohodou následně na chodbě uložila ke spánku na donesené podložce a požádala, aby nebyla sestrou buzena na krmení nezletilého žalobce v době od 00:30 hodin dne 25. 3. 2018 do cca 5:00 hodin, prokazuje, že žalobkyně svou přítomností u žalobce během noci mínila přespání, tj. usilovala o umožnění spánku vleže, a jiné řešení, byť jej sama iniciovala a přijala, nebyla schopna (sestra potvrdila, že žalobkyně spala velmi tvrdě a bylo obtížné ji probudit) či ochotna fakticky uskutečnit“. Stěžovatelka taktéž nerespektovala pokyny zdravotnického personálu i v jiných případech, když např. omezila přístup zdravotníků k lůžku nezletilého tím, že do prostoru mezi lůžky na pokoji JIRP umístila velký kufr, používala mobilní telefon přímo na pokoji pacientů (přes zákaz používání mobilních telefonů na oddělení), opakovaně nedodržela pokyn k zajištění (uzavření) lůžka nezletilého při odchodu (bod 41 rozhodnutí krajského soudu).
19. Pokud soudy posoudily zásah vedlejší účastnice spočívající v omezení (nikoli vyloučení) kontaktu stěžovatelky s nezletilým od 18 do 21 hodin (přičemž po 19 hodině byla stěžovatelka v pokoji u nezletilého a po 20 hodině byla přítomna jeho krmení), šlo o zásah přiměřený všem zjištěným okolnostem (snaha stěžovatelky o přespání, eskalace konfliktu P. L., potřeba jediného přítomného lékaře konflikt řešit a zároveň se starat o pacienty ve vážném stavu, přivolání policie ke zklidnění situace, snaha o nalezení dohody).“
Usnesení Ústavního soudu je dostupné zde.