Nedávno bylo vyvěšeno na stránkách Nevyššího soudu ČR rozhodnutí č.j. 25 Cdo 1630/2023, které se zabývá zajímavou problematikou – a to jaký vliv na výši náhrady ZSÚ má předčasné úmrtí poškozeného.
Skutkový stav tohoto případu byl následující:
Předmětem sporu je nárok na pojistné plnění náhrady za ztížení společenského uplatnění (ZSU) a další nemajetkovou újmu původního žalobce Jiřího Giliána, narozeného dne 3. 7. 1972, zemřelého dne 27. 1. 2016, který utrpěl při dopravní nehodě dne 10. 10. 2014 závažné polytrauma s trvalým poraněním míchy. Nehodu zavinil Richard Falta, který řídil vozidlo pojištěné pro případ odpovědnosti za újmu u žalované. Žalobci jsou dětmi přímého poškozeného (v době jeho smrti nezletilými) a jeho zákonnými dědici. Nejprve soud žalobu zamítl, protože podle znaleckého posudku z oboru zdravotnictví nedošlo k ustálení zdravotního stavu poškozeného, který se neustále zhoršoval. Tento rozsudek byl zrušen odvolacím soudem se závazným právním názorem, že je třeba určit, ke kterému okamžiku již bylo postaveno najisto, že se zdravotní stav poškozeného nezlepší a současně byl ustálen do té míry, že je možné určit ZSU. Následně obvodní soud na základě doplněného znaleckého posudku určil okamžik ustálení zdravotního stavu poškozeného nejpozději uplynutím šesti měsíců od úrazu a výši náhrady za ZSU podle § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) v částce 9.240.276 Kč, tedy ve výši přesahující uplatněný nárok.
Právní posouzení:
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 2. 2023, č. j. 62 Co 403/2022-464, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a III co do částky 4.350.000 Kč s příslušenstvím, co do částky 150.000 Kč s příslušenstvím v těchto výrocích a v celém rozsahu výroků II, IV a V rozsudek zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud odmítl námitky žalované proti znaleckému posudku doc. MUDr. Jiřího Hovorky, CSc., i úvahy o snížení náhrady za krátké období, po které překážka lepší budoucnosti trvala, či nižší společenské zapojení, neboť pro takový postup neshledal důvod. Stejně odmítl snížit odškodné podle § 2953 o. z. z mimořádných důvodů hodných zvláštního zřetele, jež v projednávané věci neshledal.
Dovolací důvod:
Proti rozsudku odvolacího soudu do potvrzujících částí výroků I a II podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost spatřuje v řešení dovolacím soudem dosud neřešené otázky modifikace náhrady za ZSU poškozeného, který krátce po poškození zdraví zemře. Dovolatelka zpochybňuje okamžik ustálení zdravotního stavu i výši náhrady za ZSU a je toho názoru, že by v případech poškozených zemřelých velmi krátce po ustálení zdravotního stavu mělo dojít ke snížení odškodnění v desítkách procent, dokonce až blížícím se úplnému odepření náhrady v případech úmrtí v řádu dnů po ustálení zdravotního stavu, neboť tzv. překážka lepší budoucnosti u nich netrvá dlouho, a tedy nemůže dojít k naplnění smyslu a účelu náhrady za ZSU kompenzováním míry nepohodlí opatřením jiných požitků.
Z rozhodnutí NS:
K přechodu nároku:
Uplatnil-li tedy poškozený za svého života u soudu nároky na pojistné plnění na náhradu nemajetkové újmy na zdraví vyjmenované v § 2958 o. z. (včetně náhrady za ZSU), tvoří tyto nároky v případě jeho smrti pozůstalost a mohou přejít na dědice (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. 25 Cdo 3556/2016, uveřejněné pod číslem 133/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dále jen „Sb. rozh. obč.“).
Ke stanovení výše nároku a jeho případnému krácení:
15. Lze připustit, že účelem poskytnutí peněžité náhrady nemajetkové újmy na zdraví je opatřit poškozenému náhradní požitky za ty, o které v důsledku poškození zdraví přišel (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2023, sp. zn. 25 Cdo 455/2022) a že tento účel poskytnutím peněžitého plnění dědicům poškozeného již nemůže být naplněn. Zákonodárce však projevil jednoznačnou vůli rozšířit výčet nároků, jež přecházejí na dědice, o nároky vázané na osobu zůstavitele, pokud byly jako dluh uznány nebo uplatněny u orgánu veřejné moci, a současně nebylo stanoveno žádné omezení rozsahu těchto nároků. Postavení dědiců nároku je tedy zcela totožné s postavením přímého poškozeného a není rozumného důvodu tento nárok snižovat pouze z důvodu smrti přímého poškozeného. Při opačném přístupu by vznikly neospravedlnitelné rozdíly v postavení dědiců poškozeného, který zemřel před skončením řízení o náhradě nemajetkové újmy na zdraví, a poškozeného, který zemřel po skončení takového řízení.
16. Ani námitka, že překážka lepší budoucnosti poškozeného trvala příliš krátce, není v dané věci přiléhavá, neboť již podle judikatury ke ztížení společenského uplatnění podle občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 a vyhlášky č. 440/2001 Sb. náhrada za ZSU je jednorázovým plněním, a proto ji nelze rozpočítávat na předpokládanou dobu života poškozeného a považovat ji za jakousi skrytou doživotní rentu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2012, sp. zn. 25 Cdo 5223/2009). Stejný závěr platí i pro aktuální právní úpravu.
17. Není namístě ani analogické krácení náhrady podle pravidel obsažených v Metodice. Pokud Metodika doporučuje krácení náhrady z důvodu vyššího věku poškozeného, činí tak proto, že ZSU je zpravidla závažnější u osob mladších, které se s ním budou muset vyrovnávat po delší dobu, než u osob starších, které mnohé aktivity společenského uplatnění během dosavadního života zrealizovaly, jinými slovy nemajetková újma osob mladšíchje zásadně závažnější než újma osob starších, a proto je i náhrada této újmy vyšší. V případě smrti přímého poškozeného se však jeho újma nijak neumenšuje, a výše jednorázové náhrady nemajetkové újmy na zdraví nemůže tedy být závislá na nahodilé okolnosti, zda se přímý poškozený dožije přiznání a poskytnutí náhrady.
18. Žalovaná rovněž nic neuvádí ke kritériím formulovaným v ustanovení § 2953 o. z., z nichž by měla důvodnost snížení náhrady za ZSU vyplývat, a ani dovolací soud prostor pro užití tohoto ustanovení v projednávané věci nespatřuje.
…..
19. Rozhodnutí o náhradě za ZSU má deklaratorní charakter a právo na náhradu poškozenému vzniklo již splněním podmínek vzniku nároku. Děti poškozeného nabyly toto právo v důsledku dědění v plném rozsahu, a není tedy rozumného důvodu jejich nárok jakkoli krátit či moderovat.
20. Nejvyšší soud tedy uzavírá, že okolnost, že poškozený, který utrpěl újmu na zdraví, uplatnil žalobou u soudu nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění, popřípadě na pojistné plnění na tuto náhradu, krátce poté zemřel a nárok přešel na jeho dědice, není důvodem ke snížení náhrady.