V aktuálním rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 972/2018 ze dne 28. 3. 2019 se Nevyšší soud zabýval podmínkami aplikace ustanovení § 2971 občanského zákoníku, které zakládá povinnost k náhradě nemajetkové újmy za zvláštních okolností.
Skutkově šlo o věc, v níž pes žalované utekl nezajištěnou brankou ze zahrady a pokousal psa žalobce. Žalobce v této souvislosti požadoval náhradu nemajetkové újmy ve výši 500.000 Kč dle ustanovení § 2971 občanského zákoníku. Nemajetková újma se měla odvíjet od blízkého vztahu žalobce s jeho psem, přičemž žalobce považoval za osobní neštěstí, že trvalé následky poranění psa, který byl dlouhodobě jeho jediným společníkem, zasáhly nepříznivě do způsobu jeho života tím, že došlo k omezení dříve obvyklých aktivit (výcvik, výstavy, vycházky).
Nejvyšší soud dovolání v této části zamítnul. Ve svém odůvodnění postupoval spíše kazuisticky, než aby obšírněji vyložil, za jakých okolností je možné toto ustanovení aplikovat. Po zkoumání existence zvláštních okolností Nejvyšší soud uvedl, že: „Dalším předpokladem pro odčinění nemajetkové újmy ve smyslu tohoto ustanovení je, že poškozený způsobenou újmu důvodně pociťuje jako osobní neštěstí, které nelze jinak odčinit. Zákon tedy umožňuje za výjimečných podmínek odčinit i jinou újmu, než na základních hodnotách (§ 2956 o. z.), pokud s ohledem na specifické okolnosti případu je pro poškozeného zásah srovnatelně či obdobně tíživý…“ S ohledem na tento závěr pak Nejvyšší soud dodal, že v posuzovaném případě se nejednalo o újmu takové intenzity, aby ji objektivně bylo možno považovat za osobní neštěstí.
Vyvstává však otázka, zda je (zvýrazněný) právní názor Nejvyššího soudu správný, jelikož ustanovení § 2971 výslovně nehovoří o tom, že nahrazovaná nemajetková újma má být svou intenzitou srovnatelná s nemajetkovou újmou na přirozených právech. To patrně dovozuje Nejvyšší soud z požadavku, aby poškozený vnímal újmu jako osobní neštěstí, které nelze odčinit jinak. Např. podle Filipa Melzera se ale každá nemajetková újma, tedy nejen újma na přirozeném právu člověka, projevuje jako osobní neštěstí poškozeného (viz komentář k občanskému zákoníku, svazek IX., nakl. Leges, s. 43, rok vydání 2018).
Dle mého názoru je proto třeba toto ustanovení chápat pouze jako ustanovení rozšiřující povinnost k náhradě újmy i na jakoukoliv újmu nemajetkovou (obecná limitace viz ustanovení § 2894 odst. 2 občanského zákoníku), odůvodňují-li to výjimečné okolnosti konkrétního případu.
Zjednodušeně řečeno, účelem ustanovení § 2971 občanského zákoníku má být dle mého názoru „pouze“ rozšíření rozsahu náhrady i na veškerou nemajetkovou újmu a nikoliv současně omezení odčinění nemajetkové újmy určité (nižší) intenzity, jak patrně předpokládá v tomto rozhodnutí Nejvyšší soud.
Rozhodnutí je dostupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz.