Duly a právo

By | 13.9.2017

     1. Úvodem

Od nepaměti lidského rodu působily porodní báby. Známy byly i starému právu platnému na našem území, např. rakouskému obecnému zákoníku občanskému z roku 1811. Později, v polovině 20. století, úlohu porodních bab v Československu přejaly porodní asistentky. Stranou tak zůstaly duly. Zastavme se nyní u dul (ze starořeckého slova δούλη) z hlediska právního. Dulu (německy Doula) totiž nelze právně zaměňovat s porodní asistentkou (německy Hebamme), jak si dále řekneme.

     2. Různé způsoby pomoci při porodu

Pomoc v těhotenství, při porodu a v šestinedělí patří z hlediska českého živnostenského práva mezi „rozštěpená“ podnikání. Podobně je tomu v psychologii, masérství a výživářství. V těchto případech totiž platí, že určitý rozsah či způsob těchto činností je vyjmut ze živnostenského zákona a podroben tzv. vědecké a školské medicíně a její výhradě (a obchodní výsadě) podle zdravotnického práva. Zbývající část (rozsah) ovšem zůstává zdravotnickým právem nedotčena, tzn. půjde o živnostenské podnikání. Příkladem slouží právě duly, jejichž služby spadají mezi ohlašovací volné živnosti. Jedná se o služby osobní povahy mimo legální rozsah zdravotní péče porodní asistence podle zákona o nelékařských zdravotnických povoláních a zákona o zdravotních službách. Na tom nic nemění, že formální (veřejnoprávní) hranice by nemusela být pokaždé ostrá a mohly by existovat možné věcně přechodné oblasti. Podobně tomu bývá např. v masérství.

Blíže k činnosti dul podle živnostenského práva viz veřejnoprávní oborové podřazení pod otevřený výčet podle bodu 78. příl. č. 4 živn. z. Podobně to zpravidla platí pro veřejnoprávní podřazení činnosti přírodních léčitelů.

     3. Zaměření osobních služeb dul

Služba dul bývá zaměřena v rámci ženské sounáležitosti na působení na duševní rozpoložení nebo dokonce duchovní stav těhotné ženy, rodičky a šestinedělky; tzn. mimo biomedicínu jako aplikovanou přírodovědu. Cíleně tak bývá působeno spíše na stav dobré pohody, nežli na stav ryze zdravotní. Připomeňme si též uklidňující působení dul na psychiku členů rodiny rodičky, včetně nastávajícího otce dítěte. Nemluvě o možné duchovní péči dul, jejichž poskytování nelze z hlediska lidské svobody a hospodářského práva zužovat jen na činnosti úředně registrovaných církví a náboženských společností.

Podstatný rozlišující soukromoprávní znak spočívá v tom, že služba dul se nemusí odvíjet podle „pravidel vědy“ ani podle „uznávaných medicínských postupů“ jako je tomu naopak u porodní asistence podle zákona o zdravotních službách. Do značné míry tak činnost dul může být podobná přírodnímu léčitelství nebo pastorální medicíně. Ani tyto zavedené obory nejsou nutně či vůbec vázány na „pravidla vědy“; srov. naopak pravidla náboženství podle pastorální medicíny. Obsahovou náplní činnosti dul bývá zejména vzbuzování a udržování sebedůvěry rodiček. O samotných dulách pak můžeme hovořit i jako o důvěrnicích těhotných žen, rodiček a šestinedělek, o jejich průvodkyních a pomocnicích svého druhu.

Smluvní závazek mezi těhotnou ženou, rodičkou nebo šestinedělkou a dulou mívá zpravidla příkazní právní povahu. Znamená to, že dula odpovídá druhé straně za odborně správný postup poskytnutého plnění, a to i podle pravidel svého oboru (§ 2643 odst. 1 o. z., per analogiam). Dula však neodpovídá za výsledek péče, tj. za dosažení duchovní, duševní a tělesné pohody ženy apod. Podobně tomu je u odpovědnosti poskytovatele zdravotních služeb v oboru porodní asistence (nebo oboru jiném).

V Česku působí civilní korporace, Česká asociace dul, z. s., nebo České duly, z. s. Jedná se o odborné společnosti civilního práva. Svým účelem půjde o živnostenská společenstva. Duly jsou odborníky ve smyslu § 5 odst. 1 o. z. Proto pro ně platí soukromoprávní příkaz péče řádného odborníka. Připomenout si můžeme též oborové nebo spolkové etické kodexy dul.

Vedle dul bychom mohli zmínit službu aromaterapeutů, a to právě při fyziologickém porodu nebo přípravě na něj apod. Aromaterapeuti jsou zařazeni do veřejnoprávní Národní soustavy povolání, spravované Ministerstvem práce a sociálních věcí pro účely zaměstnanosti. Duly tam ale zařazeny nejsou (oproti chůvám a pečovatelkám dětí). Samo uváděné účelové veřejnoprávní zařazení ale nemá žádný vliv na výkon živnostenského podnikání ani zaměstnání.

     4. Právo na nenarušující přítomnost duly u porodu

Služba dul není věcně omezena jen na těhotenství nebo šestinedělí, protože se týká též porodů. Osobní služba dul přitom není nijak vázána pouze na porody ve vlastních sociálních prostředích rodiček. Přítomnost a přinejmenším tušená podpora důvěrně známé a doprovázející duly může sehrávat uklidňující roli i při porodu ve zdravotnickém zařízení bez ohledu na to, jedná-li se o porod fyziologický nebo patologický či komplikovaný. Ostatně, sám zákon o zdravotních službách (zák. č. 372/2011 Sb.) ve své závazkové části upravuje pohledávku pacienta na nenarušující přítomnost osoby blízké nebo osoby jím určené při poskytování zdravotních služeb, a to ve shodě s právními předpisy, např. hygienickými, a vnitřním řádem zdravotnického zařízení lůžkové nebo jednodenní péče [§ 28 odst. 3 písm. e) bod 3. cit. zák. č. 372/2011 Sb.]. Obsah vnitřního řádu ponecháváme stranou.

Pacientova pohledávka spolutvoří obsah smluvního závazku péče o zdraví mezi ním a poskytovatelem zdravotní služby. U duly půjde zpravidla o „osobu určenou“ rodičkou podle její volby. Pohledávka na plnění spočívající ve strpění nenarušující přítomnosti duly při porodu ale neznamená založení veřejného subjektivního práva duly vést fyziologický (natož patologický) porod nebo do jeho vedení zasahovat, protože by se již jednalo o zákonem vyhrazenou zdravotní službu porodní asistence, popř. gynekologie a porodnictví, spjatou s obchodní výsadou na trhu. Otázku krajní nouze nebo první pomoci ponecháváme stranou.

Z obsahu závazku péče o zdraví podle zákona o zdravotních službách vyplývá, že rodiččina pohledávka na strpění přítomnosti duly či jiného člověka u porodu je nabývána bezúplatně. Náklady s přítomností spojené si nese každý sám.

Smluvní strany by si mohly ujednat svá práva a povinnosti odchylně od zákona o zdravotních službách, pakliže by rodička o své vůli svobodně souhlasila s návrhem druhé strany na smluvní omezení jejího práva na přítomnost jiné osoby u porodu, a to jeho zúplatněním; tzn. mimo typový závazkový rámec zákona o zdravotních službách. I pro takový volní případ by ale platila výhrada veřejného pořádku podle § 1 odst. 2 o. z. Nelze totiž vyloučit, že ujednání o úplatném nabytí pohledávky na strpění přítomnosti jiné osoby u porodu by bylo zakázáno pro rozpor s veřejným pořádkem v ústavních věcech sociálních; konkrétně pro rozpor s ústavně zaručeným příjímáním bezplatné zdravotní péče na základě veřejného zdravotního pojištění, kdy přijímanou péči nutno vykládat i tak, aby vyhovovala přání rodičky (zákazníka), resp. právně nadřazenému zájmu a blahu pacienta jako slabší strany. Podobně by tomu bylo například u příjímání návštěv hospitalizovaným pacientem. Přítomnost určeného člověka při zdravotní službě nebo přijímání návštěv může mít navíc třeba jen nepřímý vliv na samotný zdárný průběh porodu či léčby, hospitalizace apod. v podobě udržování stavu duševní pohody, uvolnění, tušení duševní opory, soucítění, povzbuzení, sounáležení bez pocitu osamění apod.

V nedávné, poněkud trhovecké, porodnické praxi se u nás vyskytovaly právní nepřístojnosti v podobě zakázaného (rodičkami totiž svobodně nepřijatého, leč vnuceného) zúplatňování pohledávek na přítomnosti rodičkami určených lidí u porodu. Zmínit můžeme veřejně známý případ z roku 2013, kdy Fakultní nemocnice Brno, státní příspěvkové organizace zřizovaná Ministerstvem zdravotnictví, právě takto protiprávně jednala, resp. právně nesprávný stížnostní postup  této nemocnice a následně i odboru zdravotnictví Krajského úřadu Jihomoravského kraje v Brně z téhož roku při šetření stížnosti na úhradu za přítomnost duly u porodu. Stížnostní postup krajského úřadu, který dal vadně za pravdu fakultní nemocnici (podržel protiprávnost skutku), byl důvodně záporně hodnocen veřejnou ochránkyní práv, která je orgánem veřejné moci, dne 8. října 2014; zde: Zpráva o výsledku šetření.

Citovaná úřední zpráva, ač jinak dospívá ke správnému hodnocení protiprávnosti postupu Krajského úřadu Jihomoravského kraje (a potažmo i fakultní nemocnice samé), ale právně nesprávně mluví o „plnění veřejnoprávní zákonné povinnosti“ nemocnice (s. 5 a 6). Jednalo se přitom (a jedná i dnes) o plnění soukromoprávního smluvního závazku péče o zdraví podle závazkové části zákona o zdravotních službách a podpůrně občanského zákoníku; resp. o strpění přítomnosti dle volby rodičky na základě bezúplatně nabytého práva rodičky na plnění majetkové povahy (pohledávky); viz výše.

Neumožnění přítomnosti určených jiných lidí podle zákona o zdravotních službách přitom naplňuje skutkovou podstatu přestupku podle § 117 odst. 1 písm. h) cit. zák. č. 372/2011 Sb. O přestupek by se proto jednalo i tehdy, jestliže by přítomnost sice byla umožněna, avšak omezena podmínkou úplaty, a to navíc za stavu emoční zranitelnostioslabení rodičky. Vzpomeňme si třeba na nemístné vrchnostenské postoje nebo praktiky apod. Naopak, takováto nežádoucí činnost by jen zvyšovala závažnost protiprávního jednání volajícího po správním potrestání, vedle právního postihu za soukromoprávní delikt či kvazidelikt. Pokud snad tím vším vznikaly Fakultní nemocnici Brno značné náklady, měla a mohla jako příspěvková organizace řešit svou hospodářskou situaci se svým zřizovatelem, Ministerstvem zdravotnictví.

Přítomnost rodičkou určených osob u porodu nebo jiné zdravotní služby je věcí porodnické a vůbec zdravotnické kultury a právnosti. Odvisí od uvážení pána (či spíše „paní“) zakázky. Nikoli snad od ziskuchtivosti či jiných hospodářských vlastností poskytovatele služby na trhu.

Návrhem na zúplatnění (jinak bezúplatné) pohledávky na nenarušující přítomnost duly apod. nelze ze strany poskytovatele zdravotní služby sledovat ani žádné postranní cíle jako by bylo například finanční odrazování rodičky od uplatnění jejího práva nebo „preventivní“ kladení překážek, aniž by se ale jednalo o právní prevenci podle občanského zákoníku, apod. Možné narušení průběhu porodu, pokud by k němu v konkrétním případě došlo, by bylo věcí jinou.

Někteří poskytovatelé zdravotních služeb v této souvislosti stále nabízejí další služby nad rámec pomoci při porodu. Jedná se například o službu „komplexní komunikace a edukace“ nerušeně přítomné duly, popř. jiné určené osoby, apod. Takové poradenské služby ale nelze nikomu vnucovat. Buď by si je dula na své náklady objednala nebo přijala jejich nabídku, anebo nic. Z jednání některých poskytovatelů zdravotních služeb není ani zřejmé, proč by rodička měla sama platit jí nevyžádané služby za někoho jiného a určené někomu jinému, když sama tyto služby nečerpá a zpravidla o ně ani nemá zájem. Věcné pochybnosti pak vznikají u služby „komplexní komunikace“ s dulou, která sice může znít odborně, ale „komplexní i nekomplexní“ komunikace s pacientem nebo jím určenou nerušeně přítomnou osobou je běžnou součástí každé zdravotní péče. Poskytovatel zdravotní služby komunikuje i s každým, kdo má právo na informace o zdravotním stavu, aniž by si snad kdokoli dovolil pokoušet se o zúplatnění tohoto práva. Podobně to platí u práva na nerušenou přítomnost u zdravotní služby. Nedostatek „komunikace“ přitom někdy bývá vytýkán právě poskytovatelům zdravotních služeb.

V jiné právní věci, která se také týkala zúplatnění přítomnosti určeného člověka u porodu, rozhodl Ústavní soud dne 12. dubna 2016 (sp. zn. IV. ÚS 3035/15), že částí výroku rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem bylo porušeno stěžovatelčino právo na spravedlivý proces a rozsudek v patřičných částech zrušilNález Ústavního soudu. Ve prospěch stěžovatelky se v řízení o ústavní stížnosti na žádost Ústavního soudu vyjádřila i veřejná ochránkyně práv ze dne 14. prosince 2015: Vyjádření.

Ústavní soud ale soukromoprávně nepřesně pojal otázku zúplatnění smluvního nabytí pohledávky na strpění přítomnosti jiného člověka u porodu (s. 5). Na výsledný ústavní závěr to ale nemělo vliv.

Na okraj, v obou případech, jak u veřejné ochránkyně práv, tak u senátu Ústavního soudu, jsme se ale mohli setkat s nesprávným či nepřesným pojetím právní povahy a obsahu závazku péče o zdraví. Na konečné právní závěry to sice nemělo žádný vliv, ale celkově nám to může ukazovat české „právní tápání“ kolem závazku péče o zdraví, k čemuž ale právní řád (ani organizace a financování zdravotnictví) nezavdává žádné příčiny. Zejména v úřední zprávě veřejné ochránkyně práv se dílem promítly dávno opuštěné a překonané administrativní (později veřejnoprávní) rysy socialistické „péče o zdraví lidu“ (s. 5 a 6). Stalo se tak v rozporu se závazkovou částí zákona o zdravotních službách, občanským zákoníkem i českou (a ve světě běžnou) závazkově právní doktrínou zdravotních a sociálních služeb. Plnění smluvního závazku péče o zdraví podle zákona o zdravotních službách a občanského zákoníku totiž není plněním žádné „veřejnoprávní zákonné povinnosti“. Na rozdíl od případů spadajících pod zákon o ochraně veřejného zdraví, kupř. u veřejného očkování. Zdravotní služba podle zákona o zdravotních službách, a to ani zdravotní péče v jejím rámci, není žádnou veřejnou dávkou na příděl, i kdyby snad byla nepodmíněně hrazena z veřejného zdravotního pojištění, což ani pokaždé není. Zdroj úhrad zdravotní péče (úplaty za plnění závazku), zda z veřejného, soukromého, anebo žádného zdravotního pojištění, je závazkově podružný. Podobně to platí o sociálních službách a o jejich úhradách. Připomeňme si zde typovou smlouvu o poskytování sociální služby (§ 90 a násl. zák. č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů). Sociální a zdravotní služby (i služby duchovní) se mohou podle okolností doplňovat nebo dokonce prolínat, s čímž právo počítá.

Někdy u nás přežívající „protizávazková“ zdravotněprávní mentalita by snad mohla být zapříčiněna československým právem z doby od půle 60. let do konce roku 1991. Pod dlouholetým zákonodárně-politickým vlivem sovětského práva totiž československé občanské právo, natož právo zdravotnické, vůbec neznalo a nepoužívalo jinak tradiční a světový právní pojem „závazku“ (vyjma mezinárodního obchodu).

   5. Závěr

Osobní služby dul zaujímají své nezastupitelné místo při těhotenstvích, porodech a šestinedělích. Právně je u nás nelze zaměňovat s porodní asistencí podle zdravotnického práva. Objektivně však bývá žádoucí součinnost, přinejmenším informovanost, mezi všemi pomáhajícími profesemi ve prospěch slabší zákaznické strany.

Do budoucna lze uvážit úřední zařazení dul do veřejnoprávní Národní soustavy povolání pro účely zaměstnanosti, což by bylo záležitostí Ministerstva práce a sociálních věcí.

Vedle toho můžeme do budoucna zvážit další úřední zařazení činnosti dul, a to do veřejnoprávní Národní soustavy kvalifikací, spravované Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy; tzn. ve spojení s odbornou zkouškou podle zákona o uznávání výsledků dalšího vzdělávání (zák. č. 179/2006 Sb.). Ačkoli by to nebylo zákonodárně nutné, k posouzení by se nabízela i účelnost novely živnostenského zákona; tj. změna volné živnosti na živnost vázanou na absolvování odborné zkoušky podle zákona o uznávání výsledků dalšího vzdělávání.

Na samotný vznik, plnění a zánik smluvních závazků podle občanského zákoníku by to ale nemělo žádný vliv.

V úvahu rovněž přichází zahájení a rozvinutí soukromoprávní kontroly činnosti dul podle občanského zákoníku, popř. též s využitím technické normalizace.

 

     Judikatura a jiná úřední akta:

Nález Ústavního soudu (IV. ÚS 3035/15 z 12. 4. 2016)

Vyjádření veřejné ochránkyně práv (41/2015/SZD/MJ z 14. 12. 2015)

Zpráva o výsledku šetření veřejné ochránkyně práv (7591/2013/VOP/MJ, 8. 10. 2014)

     Z literatury:

Právní minimum v období před porodem, během porodu a po porodu (stav před 1. 1. 2014)

     Autorův volně souvisící příspěvek:

Certifikace přírodních léčitelů

 

 

4 thoughts on “Duly a právo

  1. Petra langová

    Dobrý den, naprosto souhlasím. Stížnosti na poplatek řeším na základě plné moci od klientů a opakovaně se setkávám z argumentací, že si porodnice účtuje až 2000 Kč za to, že tam má rodička dulu (nemusí být certifikovaná) a prý je to za to, že se dule personál musí věnovat, přitom to tak vůbec není. Naopak dula ulehčuje personálu práci a i kdyby k ní personál promlouval, pak to nemůže být zpoplatněno částnou v řádech stovek až tisíců- Je to bezdůvodné obohacování.

    Reply
    1. Ivo Telec Post author

      Vážená paní Langová, ještě jednou děkuji za Vaše upozornění na přetrvávající protiprávnosti, které neberou zřetel ani na orgány veřejné moci. Zohlednil jsem proto tento stav stručným doplněním textu dnešního dne.

      Reply
  2. Petra langová

    Případy shromažduji. Sbírám svědectví, že nedochází k žádné edukaci dul ani osoby blízké v pokud ano, je to pár slov, za které nelze žádat stovky korun. Samotná přítomnost být zpoplatněna nemůže. Duly se přiliš nechtějí angažovat ve stížnostech jmenovitě, neboť mají strach, že to bude negativně ovlivňovat přístup personálu k nim. Je to zapeklitý problém, s kterým si jakožto první člověk, který to začal řešit a hledal lidi, kteří podají žalobu, lámu hlavu. Vám díky.

    Reply

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

eight + 8 =