Dnes byl zveřejněn další nález ÚS ve věci očkování. Jedná se o nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 725/18.
V tomto nálezu II. senát Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková) zamítl ústavní stížnost stěžovatelky, neboť neshledal, že by napadená rozhodnutí Okresního soudu v Nymburce a Krajského soudu v Praze porušila její základní práva. Současně však Ústavní soud konstatoval, že v řízení před obecnými soudy byla porušena základní práva stěžovatelčiny nezletilé dcery (vedlejší účastnice v řízení před Ústavním soudem), konkrétně její právo na participaci na řízení, které se jí dotýká, podle čl. 12 Úmluvy o právech dítěte a právo na projednání věci v její přítomnosti podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Dovolím si krátký komentář:
Zajímavý je tento nález rovněž z procesního hlediska, jelikož dle mého názoru vybočuje z mezí stanovených zákonem o Ústavním soudu (viz např. § 82 tohoto zákona): Ústavní soud sice ústavní stížnost zamítne, následně ale konstatuje porušení základních práv, které v ústavní stížnosti namítána nebyla, a to navíc vedlejší účastnice, jež takový postup vůbec nenavrhovala.
Současně došlo k zjevně extenzivnímu výkladu tzv. participačních práv dítěte spočívajících např. v tom, že po skončení řízení by soud dítěti, jež bylo jeho účastníkem, měl zaslat dopis, ve kterém jej zpraví o výsledku řízení (a to i přes to, že rozhodnutí v dané věci obdrží opatrovník dítěte).
S nálezem nesouhlasil jeden ze soudců daného senátu (V. Šimíček), který k nálezu připojil své nesouhlasné stanovisko.