Na podzim 2014 vyšla nová publikace zaměřující se na civilní spory vznikající v rámci vztahu lékaře a pacienta. Na tuto publikaci jsem napsal recenzi,která vyšla v Bulletinu advokacie a je dostupná na : http://www.bulletin-advokacie.cz/civilni-spory-mezi-lekarem-a-pacientem-pri-poskytovani-zdravotni-pece
Rád bych zde vyzdvihl některé problematické momenty této knihy, aby jejich problematičnost nezapadla:
– problematika charakteru smlouvy mezi poskytovatelem zdravotních služeb a pacientem – k tomu blíže v mém článku dostupném na http://www.ilaw.cas.cz/medlawjournal/index.php/medlawjournal/article/view/84
– použití doktríny ztráty šance v rámci českého civilního práva. Ač je tato idea opakovaně zmiňována, je nutno k ní přistupovat opatrně a uvědomit si věc, kterou jsem vyzdvihl v recenzi:
„V souvislosti s touto doktrínou správně vychází z toho, že správné chápání této doktríny směřuje k zvláštnímu druhu újmy –ztráty šance. Autor v rámci české úpravy poukazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne 9. 1. 2014, sp. zn. III. ÚS 2253/13 a dovozuje z něj, že „ztráta šance na zlepšení zdraví je reparovatelným nárokem, který bude za současného stavu možné uplatnit jako nemajetkovou újmu na přirozených právech člověk podle § 2956 ObčZ“. Tento závěr je ovšem podle mého názoru nutno striktně odmítnout, neboť újma spočívající ve ztrátě šance je zvláštním druhem škody (čistá ekonomická škoda), nikoliv újmou na absolutním právu člověka podle § 2956 OZ. “
Podle mého názoru tedy újma spočívající ve ztrátě šance na zlepšení zdravotního stavu není újmou na přirozených právech člověka, ale je čistou ekonomickou škodou (obdobně např. Koziol). Pokud se pak budeme pohybovat v oblasti deliktního práva, je otázkou, do jaké míry je tato škoda reparovatelná – viz § 2894 odst.2 OZ