Zákon o náhradě újmy způsobené povinným očkováním aneb jak se dobré úmysly mění v noční můry

Když Ministerstvo zdravotnictví v dubnu předložilo po dlouhých letech čekání návrh zákona o náhradě újmy způsobené povinným očkováním, všichni zajásali. Po relativně vzrušených diskusích na LRV (Legislativní rada vlády) došlo k sjednocení názoru na to, co je vhodné odškodňovat a bylo  – v zájmu zachování jednoty a předvídatelnosti – navrženo použít formulaci vycházející z OZ  -včetně definičního vymezení rozsahu náhrady újmy. 

Ustanovení navrhovaného § 2 tedy znělo:

„Rozsah náhrady újmy

Stát nahradí osobě, která se podrobila povinnému očkování, jež provedl poskytovatel zdravotních služeb[1]), (dále jen „očkovaný“) majetkovou i nemajetkovou újmu způsobenou povinným očkováním. Stát poskytne náhradu osobě blízké očkovanému za duševní útrapy, dojde-li následkem povinného očkování k usmrcení nebo zvlášť závažnému ublížení na zdraví očkovaného.“

Při hlasování Poslanecké sněmovny se ovšem může stát cokoliv. V rámci projednávání návrhu zákona pak bylo přijato několik pozměňovacích návrhů, včetně návrhu  prof. MUDr. Adámkové. Tento návrh zněl: 

„(1) Stát nahradí osobě, která se podrobila povinnému očkování, jež provedl poskytovatel zdravotních služeb, (dále jen „očkovaný“) ztížení společenského uplatnění způsobené povinným očkováním. V takovém případě stát hradí též účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví očkovaného, s péčí o jeho osobu nebo jeho domácnost tomu, kdo je vynaložil.

(2) Stát poskytne náhradu osobě blízké očkovanému za duševní útrapy, dojde-li následkem povinného očkování k usmrcení nebo zvlášť závažnému ublížení na zdraví očkovaného.“

V rozpravě pak paní profesorka svůj návrh odůvodnila jako potřebu rozšíření rozsahu náhrady újmy, a nikoliv zúžení, jak jí bylo vytýkáno: 

„Čili není to zúžení, jak to bylo chápáno v tom prvním slova smyslu, ale je tam ještě to, že my naopak dáváme i té domácnosti, která by se o toho postiženého starala, což je samozřejmě velmi zatěžující, a bylo-li by to tu na dlouhou dobu, a doufám, že těch případů bude opravdu velmi málo, tak to víceméně může tu rodinu naprosto devastovat jako funkční celek. Čili není to zúžení, je to naopak myšlení z praxe i na ty stavy, které se státi mohou a na které pak ta rodina peníze nemá, opravdu nemá.“

A zde je kámen úrazu – i přes proklamované dobré úmysly navrhovatelky, je zřejmé, že původní znění bylo výrazně širší. Termín majetková a nemajetková újma je totiž výrazně širší. Stačí letmé nahlédnutí do OZ pod rubriku Náhrady při ublížení na zdraví a při usmrcení a zjistíme, že vše co je v pozměňovacím návrhu zmíněno tam je, a současně je tam i řada dalších věcí – bolestné a další nemajetkové újmy.  V rovině majetkové újmy opět dochází ke zúžení  – nejsou  zmíněny různé peněžité dávky.

 

Je smutné, že se v rámci přijímání návrhů zákonů setkáváme s takto flagrantní neznalostí stávající právní úpravy.  Je také smutné, že v době klesající proočkovanosti jde Poslanecké sněmovna směrem zužujícím původní rozsah odškodnění. Určitě nebylo cílem zákonodárce nároky tříštit a nutit poškozené se části nároků domáhat soudně (což zákon v pozměněné podobě činí).

Nezbývá než doufat, že Senát  návrh zákona v této podobě změní a vrátí ho do původní podoby.