V jedné z minulých aktualit (zde) jsme na těchto stránkách informovali o legislativním procesu týkajícího se nového zákona o náhradě újmy způsobené povinným očkováním, konkrétně o velmi nešťastném (a nakonec Poslaneckou sněmovnou schváleném) pozměňovacím návrhu paní poslankyně Adámkové, kterým došlo k výraznému zúžení rozsahu nahrazované újmy utrpěné v důsledku povinného očkování.
Původní znění ustanovení § 2 návrhu zákona znělo takto:
„Stát nahradí osobě, která se podrobila povinnému očkování, jež provedl poskytovatel zdravotních služeb2), (dále jen „očkovaný“) majetkovou i nemajetkovou újmu způsobenou povinným očkováním. Stát poskytne náhradu osobě blízké očkovanému za duševní útrapy, dojde-li následkem povinného očkování k usmrcení nebo zvlášť závažnému ublížení na zdraví očkovaného.“
Po pozměňovacím návrhu pak takto:
„(1) Stát nahradí osobě, která se podrobila povinnému očkování, jež provedl poskytovatel zdravotních služeb, (dále jen „očkovaný“) ztížení společenského uplatnění způsobené povinným očkováním. V takovém případě stát hradí též účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví očkovaného, s péčí o jeho osobu nebo jeho domácnost tomu, kdo je vynaložil.
(2) Stát poskytne náhradu osobě blízké očkovanému za duševní útrapy, dojde-li následkem povinného očkování k usmrcení nebo zvlášť závažnému ublížení na zdraví očkovaného.“
Zúžení poskytovaných náhrad oproti ustanovení § 2958 a násl. občanského zákoníku je naprosto zřejmé.
Nicméně, dne 29. 1. 2020 projednal návrh tohoto nového zákona (ve znění výše uvedeného pozměňovacího návrhu) Senát. Senát znění klíčového ustanovení § 2 nepřijal a celý návrh zákona Poslanecké sněmovně vrátil zpět, avšak s jedním pozměňovacím návrhem, který zní takto:
V § 2 odstavec 1 upravit takto:
„(1) Stát nahradí osobě, která se podrobila povinnému očkování, jež provedl poskytovatel zdravotních služeb2), (dále jen „očkovaný“), dojde-li následkem povinného očkování k zvlášť závažnému ublížení na zdraví očkovaného, vytrpěné bolesti, ztrátu na výdělku a ztížení společenského uplatnění způsobené povinným očkováním. V takovém případě stát hradí též účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví očkovaného, s péčí o jeho osobu nebo jeho domácnost tomu, kdo je vynaložil.“
Porovnáme-li původní návrh Poslanecké sněmovny s pozměňovacím návrhem Senátu, dospějeme k závěru, že Senát na jedné straně rozsah náhrady rozšířil (o bolestné a náhradu za ztrátu na výdělku), na straně druhé jej ale opět zúžil, jelikož vyžaduje, aby očkování způsobilo zvlášť závažné ublížení na zdraví. Z toho plyne, že při „prostém“ ublížení na zdraví nebude moci být náhrada podle tohoto zákona poskytnuta.
Bohužel, v této fázi legislativního procesu buď nový zákon nebude schválen vůbec, nebo v zúžené formě předložené Poslaneckou sněmovnou podle pozměňovacího návrhu paní poslankyně Adámkové či v zúžené formě navržené Senátem (viz čl. 47 Ústavy).
Patrné tak je, že ani jedna z možných variant neposkytne poškozeným „ochranu“ v takové míře, jak bylo zcela na začátku vládou zamýšleno.
Průběh legislativního procesu lze sledovat zde.