Zákaz reprodukčního klonování lidských bytostí

By | 07/05/2018

     1. Úvodem

Lékařská etika se může snoubit s právem i běžnou morálkou. Ačkoli ve světě mezi lidmi nepanuje shoda o podstatě a smyslu lidských bytostí (nás samých) ani vlastního bytí, setkáváme se s některými „minimálními“ konsensy. Děje se tak na základě politického dorozumění, které doznává i právní formy.

Sem patří i etický a právní zákaz reprodukčního klonování lidských bytostí. A to pro případ, že by snad byl možný po stránce výzkumné nebo dokonce klinické. Různé přírodovědecké hypotézy nebo teorie lékařské vědy jakožo aplikované přírodní vědy nyní nechme stranou. Potenciálně by reprodukční klonování mohlo souviset s reprodukční medicínou a biotechnologiemi.

Východiskem bývá požadavek předběžné opatrnosti, který je výzkumně legitimní a zároveň po právu. Prozíravost sama patří mezi lidské ctnosti. Předběžná opatrnost se tak promítla i do etické, potažmo právní, nepřijatelnosti určitého jednání ve výzkumu na lidských embryonálních kmenových buňkách.

     2. Etické a právní dorozumění o zákazu reprodukčního klonování lidských bytostí

Dnešní urychlený vědecko-technický rozvoj založený na rozumovém bádání může dospívat k dosud zcela nebývalým ani netušeným možnostem a poznatkům. Patří mezi ně i klonování lidských bytostí při manipulaci s určitými buňkami.

Bez ohledu na otázku skutečné proveditelnosti reprodukčního klonování, mezinárodní řád lidských práv již zasáhl přinejmenším právně preventivně, když zakázal reprodukčně klonovat lidské bytosti. Stalo se tak Dodatkovým protokolem k Úmluvě na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny o zákazu klonování lidských bytostí z roku 1998, který je spravován Radou Evropy, (sděl. č. 97/2001 Sb. m. s.). Zákaz se týká reprodukčního klonování jen lidských bytostí, nikoli snad zvířat.

Mohlo by se jednat o takovou situaci, kdy by kupříkladu během výzkumu na lidských embryonálních kmenových buňkách mělo dojít k takovým manipulacím s těmito buňkami, které by vedly k vytvoření nového jedince. Ovšem jen po stránce biologické. Otevřenou otázkou by zůstávalo, zda a nakolik by bylo možno ovlivnit stránku duševní. Lidská stránka duchovní by pak zjevně stála mimo reprodukční klonování. Zůstává tak příliš mnoho nezodpovězených závažných otázek základního životního významu a smyslu, které překračují referenční rámec materialisticky laděné lékařské etiky a nakonec i samé materialistické filozofie života a zdraví.

Samotný biologicky redukovaný obraz lidské bytosti, prvotně založený výhradně na seskupení buněk, které jsou samo sebou schopny se vyvinout v lidské individuum, bez vazby na jakoukoli lidskou duchovnost nebo demiurga, by ovšem nemusel být v ideovém rozporu s klonováním lidských bytostí. Potenciální klonování by v takovém obrazu lidského bytí (relativní pravdě) totiž bylo jen projevem ontologické redukce lidské bytosti na stránku biologickou.  Ovšem i sám biologický obraz lidské bytosti přináší tolik tušených i netušených otázek, že s ohledem na požadavek opatrnosti nebyl v námi sledované věci raději dotažen do konce. Zábranou se stalo etické (a právní) dorozumění jako druh společenské konvence o nepřekračování hranic potenciálně možného alespoň v evropském prostoru. A to navzdory výzkumnému „pokušení rozumu“ v biologii či lékařské vědě.

Zákaz reprodukčního klonování lidských bytostí, které by vedlo k vytvoření nového jedince, stanoví i vnitrostátní české výzkumnické právo (§ 3 odst. 3 zák. č. 227/2006 Sb., o výzkumu na lidských embryonálních kmenových buňkách). Již sám výzkum na lidských embryonálních kmenových buňkách, který by se měl zaměřit na klonování lidských bytostí by nesměl být Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy úředně povolen z důvodu etické nepřijatelnosti výzkumného záměru; [§ 4 odst. 1 písm. e) cit. zák.].

Reprodukční klonování spadá též pod skutkovou podstatu trestného činu nedovoleného nakládání s lidským embryem a lidským genomem [§ 167 odst. 2 písm. c) tr. z.].

Zákaz reprodukčního klonování lidských bytostí platí pro lékařství a biologii též na základě Listiny základních práv EU, původně z roku 2000, a to v rámci ochrany veřejného subjektivního práva na nedotknutelnost lidské osobnosti [čl. 3 odst. 2 písm. d)]. Podobně jako v mezinárodním právu i zde se jedná o zákaz „reprodukčního klonování lidí“. Tento dílčí zákaz přitom nebrání zakázat i jiná klonování na vnitrostátní úrovni členských států EU.

      3. Patentová výluka na způsoby klonování lidských bytostí

Patentové právo, které sehrává významnou roli ve výzkumu a komercializaci poznatků, se týká též biotechnologických vynálezů. Pro patenty na biologické vynálezy (biopatenty) u nás platí zvláštní zákon z oboru patentového práva [zákon o ochraně biotechnologických vynálezů (zák. č. 206/2000 Sb.)]. Zákon byl přijat ke sladění českého práva se směrnicí Evropského společenství z roku 1998.

Evropské  patentové právo reaguje na skutečnost, že lidské klonování je podstatnou měrou bráno za morálně-právně nežádoucí jev. Stanovena je legální výluka z patentovatelnosti biotechnologických vynálezů, které se týkají, krom jiného, způsobů klonování lidských bytostí. Vedle například způsobů modifikace zárodečné linie genetické identity lidských bytostí nebo použití lidských embryí pro průmyslové nebo obchodní účely, pro které rovněž tak platí patentová výluka; viz pravidlo 28 odst. 1 písm. a) Prováděcího předpisu Revizního aktu Úmluvy o udělování evropských patentů, (sděl. č. 86/2007 Sb. m. s., ve znění pozdějších změn).

Na klonování lidských bytostí nelze udělit ani český patent [§ 3 písm. a) cit. zák. č. 206/2000 Sb.).

Uzákoněním patentové výluky dal český stát, vedle Evropské patentové organizace, jasně najevo, že odmítá brát pod svou zvláštní právní ochranu určitý druh zla v právním smyslu. I kdyby se snad výzkumně podařilo takové zlo vyvolat. Žádnou obchodní výsadu, která by směřovala k návratnosti vynaložené investice a k zásluhovosti za zveřejněnou novinku světového stavu techniky, nelze v tomto ohledu udělit.

Klonování lidských bytostí se příčí osobnostněprávní (a lidskoprávní) zásadě nedotknutelnosti člověka včetně jeho těla, resp. buněk jako jeho částí. Kromě toho se příčí takovéto zásadě jedinečnosti každé lidské bytosti i po její tělesné stránce včetně buněk.

     4. Závěr

Lékařská etika i právo v Evropě doznaly shody o zákazu reprodukčního klonování lidských bytostí. Takovýto zákaz, ačkoli zdaleka není celosvětový, má význam s ohledem na vývoj biotechnologií a jejich další uplatňování v klinických praxích.

Morálně i právně je důležitá také patentová výluka z oboru biotechnologických vynálezů. Výsady nelze udělit na cokoli.

Proti zlu, i proti zlu v právním smyslu, je nutno se zavčas ohradit.

 

     Literatura:

Doležal, A. – Černý, D. – Doležal T.: Kmenové buňky. Etické a právní aspekty výzkumu. Praha: Ústav státu a práva AV ČR 2013.

     Z jiných autorových příspěvků i spoluautorských:

Újma na osobnosti dítěte

Kritický pohled na nález Ústavního soudu: uznání kalifornského rodičovského statusu stejnopohlavního manžela

Subjektivní práva rodinná a otázka metodologická

Duly a právo

Zákaz eugenických praktik v lékařství a biologii

Výživné v novém občanském zákoníku

    Edit: 16. 4. 2021

Napsat komentář