Už nějakou chvíli si lámu hlavu, jaký je vlastně vztah mezi §§ 113 a 115 NOZ a co z tohoto vztahu plyne. Podíváme – li se na tato ustanovení podrobněji, zjistíme, že úprava není příliš srozumitelná:
§113
(1) Člověk má právo rozhodnout, jak bude po jeho smrti naloženo s jeho tělem.
(2) Provést pitvu nebo použít lidské tělo po smrti člověka pro potřeby lékařské vědy, výzkumu nebo k výukovým účelům bez souhlasu zemřelého lze jen, pokud tak stanoví jiný zákon.
§ 115
Zemře-li člověk, aniž projeví souhlas s pitvou nebo s použitím svého těla po smrti způsobem podle § 113, platí, že s provedením pitvy nebo s takovým použitím svého těla nesouhlasí.
Zejména poměr mezi druhým odstavcem § 113 a § 115 se může na první pohled zdát problematický, resp. spíše formulačně nešťastný. NOZ vychází ze skutečnosti, že každý může rozhodnout, co se s jeho tělem bude dít po smrti. Pokud tak někdo za svého života neučiní, je prezumován nesouhlas s pitvou nebo využitím lidského těla pro potřeby lékařské vědy, výzkumu nebo k výukovým účelům. Zde ale opětovně nastupuje ustanovení §113 odst. 2, které stanoví, že i přes nesouhlas lze provést pitvu nebo použít lidské tělo po smrti člověka pro potřeby lékařské vědy, výzkumu nebo k výukovým účelům, pokud tak stanoví jiný zákon.
Jak uvádí Adam D. lze tedy vztah těchto dvou ustanovení interpretovat takto:
1. člověk může projevit vůli, jak s jeho tělem bude nakládáno
2. může tedy vyslovit i svůj souhlas s pitvou nebo s použitím svého těla po smrti pro potřeby vědy
3. pokud vysloví souhlas, pak lze provést pitvu nebo použít tělo kdykoliv (podle projeveného souhlasu)
4. pokud se nevyjádří, má se za to, že vyjádřil nesouhlas
5. pokud se nevyjádřil, nebo pokud vyjádřil nesouhlas, tak se může provést pitva nebo použít lidské tělo po smrti člověka pro potřeby lékařské vědy, výzkumu nebo k výukovým účelům jen tehdy, pokud tak stanoví zvláštní zákon
S tím, že tímto zákonem bude zákon o zdravotních službách.
Problematickým bodem ustanovení NOZ je rovněž skutečnost, že ve svém znění neupravil použití lidského těla, resp. jehočástí pro účely transplantací. Transplantace totiž nespadají do výčtu uvedeného v ust. § 113 odst. 2 NOZ. Odběr tkání a orgánů od zemřelého je ale výslovně upraven zákonem o zdravotních službách a transplantačním zákonem, který zcela opačně než NOZ vychází z prezumovaného souhlasu s odběrem. Z mého pohledu je tedy nutné zákon o zdravotních službách a transplantační zákon považovat za ustanovení speciální vůči § 113 odst. 1 NOZ, aniž by ale NOZ na tuto situaci myslel a odkazoval na zvlášní zákon jako to činí v odst. 2.