Vysvětlení nových pravidel pro detenční řízení

By | 31/12/2012

Dnes má svátek Silvestr. Je poslední den v roce. Většina lidí se baví a očekává s nadějí v lepší, nebo aspoň stejně dobré zítřky půlnoc, po které začne nový rok 2013.

S dnešní půlnocí je však také spjata účinnost zákona č. 404/2012 Sb., kterým byl novelizován občanský soudní řád. Už jsem zde na tuto novelu upozorňoval, neboť v řadě bodů mění pravidla pro detenční řízení. Novela vyvolala řadu otázek. Rozhodl jsem se proto zveřejnit svůj pohled na výklad novely zformulovaný do řešení několika modelových situací, které mohou v praxi nastat. Předem avizuji, že se nejedná o žádný žert hodný dnešního dne.

 

Příklad č. 1

Zdravotnická záchranná služba (nebo kdokoli) přiváží do nemocnice pacienta po těžké autonehodě / záchvatu mozkové mrtvice / otravě atd atp., který „vzhledem ke svému zdravotnímu stavu není schopen činit právní úkony a tento stav není způsoben duševní poruchou“. Zdravotní stav pacienta vyžaduje poskytnutí neodkladné péče v rámci hospitalizace.

Správný postup

Varianta A: Pokud je pacient zletilá osoba, která není zbavená nebo omezená ve své způsobilosti k právním úkonům, oznámí nemocnice do 24 hodin od jeho přijetí místně příslušnému okresnímu soudu převzetí této osoby.

Varianta B: Pokud je pacient nezletilou osobou nebo osobou zbavenou nebo omezenou ve své způsobilosti k právním úkonům a do 24 hodin od přijetí pacienta žádný z jeho zákonných zástupců nedá souhlas s hospitalizací, oznámí nemocnice do 24 hodin od jeho přijetí místně příslušnému okresnímu soudu převzetí této osoby.

Varianta C: Pokud je pacient nezletilou osobou a do 24 hodin od přijetí pacienta některý z jeho zákonných zástupců (zpravidla rodič) dá písemný souhlas s hospitalizací, netřeba soudu cokoli oznamovat.

Varianta D: Pokud je pacient osobou zbavenou nebo omezenou ve své způsobilosti k právním úkonům a do 24 hodin od přijetí pacienta opatrovník jakožto jeho zákonný zástupce dá písemný souhlas s hospitalizací, netřeba soudu cokoli oznamovat.

Poznámka: To, co doporučuji k této variantě, si nepochybně zaslouží vysvětlení. Možná se ptáte, proč by se neměla uplatnit nová druhá věta § 191b odst. 1 o. s. ř. („Souhlas opatrovníka osoby zbavené nebo omezené ve způsobilosti k právním úkonům nenahrazuje souhlas umístěného.“).

Mojí odpovědí je, že se neuplatní vzhledem k účelu toho, proč byla tato věta vložena do o. s. ř. Jasně to říká důvodová zpráva (viz sněmovní tisk č. 686): „Navrhované znění § 191b odst. 1 reaguje především na to, že i když je určitá osoba zbavena způsobilosti k právním úkonům, bude v řadě případů schopna formulovat vlastní názor na svůj pobyt ve zdravotnickém ústavu. Vychází se z předpokladu, že opatrovník osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům za ni nemůže rozhodovat ve věcech omezení její osobní svobody, proto je třeba hospitalizaci považovat za nedobrovolnou, byť by s ní opatrovník vyslovil souhlas, neboť ten není k udělení takového souhlasu oprávněn. Tuto skutečnost podporuje rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Shtukaturov proti Rusku, č. 44009/05, ze dne 27. března 2008. Z uvedeného rozhodnutí vyplývá, že pro určení, zda je zbavení svobody dobrovolné, je rozhodující faktický stav, zda daná osoba subjektivně vnímala hospitalizaci jako nedobrovolnou a v tomto duchu se též vyjadřovala, a nikoli, zda třetí osoba, byť by k tomu z hlediska vnitrostátního práva byla oprávněná, s hospitalizací vyslovila souhlas.“

Toto ustanovení je tak do o. s. ř. vloženo pro případy, kdy osoba zbavená nebo omezená ve své způsobilosti k právním úkonům je schopna formulovat vlastní názor na svůj pobyt ve zdravotnickém zařízení. To však v tomto příkladu nepřipadá do úvahy.

Závěrem si dovolím podotknout, že nepochybně ne všichni soudci v České republice znají či mají vstřícný postoj k moderní metodologii nalézání práva a od doby normalizace nadále používají pouze (v řadě případů) zcela nedostatečný jazykový výklad, který mnohdy není cestou ani k právu, natož ke spravedlnosti, a brání se často nutnému užití objektivně teleologického výkladu. Ti by možná mé vysvětlení neakceptovali. Je otázkou, má-li nám to v něčem bránit. Věřím, že v případně cestě jednotlivými instancemi bychom narazili na up-to-date soudce a odpor proti soudcům neznalým soudobého přístupu k výkladu právních předpisů můžeme brát, řečeno s Jheringem, jako nutný boj o právo.

 

Příklad č. 2

Zdravotnická záchranná služba (nebo kdokoli) přiváží do nemocnice pacienta, který „vzhledem ke svému zdravotnímu stavu není schopen činit právní úkony a tento stav je způsoben duševní poruchou“. Zdravotní stav pacienta vyžaduje poskytnutí neodkladné péče v rámci hospitalizace. Tato zdravotní péče se netýká léčby duševní poruchy. Pacient je schopen komunikovat.

Správný postup

Platí předchozí doporučený postup ve variantách A až C. V případě varianty D oznámí nemocnice do 24 hodin od přijetí pacienta místně příslušnému okresnímu soudu převzetí této osoby, a to vzhledem k tomu, co jsem výše citoval z důvodové zprávy.

 

Příklad č. 3

Zdravotnická záchranná služba (nebo kdokoli) přiváží do nemocnice pacienta proto, že ohrožoval bezprostředně a závažným způsobem sebe nebo své okolí a jevil známky duševní poruchy nebo touto poruchou trpí nebo je pod vlivem návykové látky, pokud hrozbu pro pacienta nebo jeho okolí nelze odvrátit jinak.

Správný postup

Nemocnice oznámí do 24 hodin od jeho přijetí místně příslušnému okresnímu soudu převzetí této osoby, pokud jej dříve nepropustí z hospitalizace. Jakýkoli souhlas kohokoli je zcela nezajímavý, neboť je právně irelevantní.

 

Příklad č. 4

Pacient se dostaví do nemocnice a je hospitalizován z jakéhokoli důvodu. Nevyžaduje péči neodkladnou. Bude mu tedy poskytnuta péče buď akutní, nebo plánovaná.

Správný postup

Varianta A: Pokud je pacient zletilá osoba, která není zbavená nebo omezená ve své způsobilosti k právním úkonům, je třeba, aby dal písemný souhlas se svojí hospitalizací, jinak nesmí být hospitalizován.

Varianta B: Pokud je pacient nezletilou osobou, je třeba, aby dal písemný souhlas s jeho hospitalizací některý z jeho zákonných zástupců (zpravidla rodič), jinak nesmí být hospitalizován.

Varianta C: Pokud je pacient osobou zbavenou nebo omezenou ve své způsobilosti k právním úkonům, je třeba, aby dal písemný souhlas s jeho hospitalizací jeho opatrovník jakožto jeho zákonný zástupce, jinak nesmí být hospitalizován.

 

Příklad č. 5

Pacient je hospitalizován na základě písemného souhlasu buď jeho samotného, nebo jeho zákonného zástupce v souladu tím, jak je to uvedeno výše. V průběhu hospitalizace je pacient omezen ve volném pohybu nebo styku s vnějším světem, je-li účelem tohoto omezení odvrácení bezprostředního ohrožení života, zdraví nebo bezpečnosti pacienta nebo jiných osob.

Správný postup

Varianta A: Pokud je pacient nezletilou osobou a do 24 hodin od realizace omezení pacienta některý z jeho zákonných zástupců (zpravidla rodič) dá písemný souhlas s omezením, netřeba soudu cokoli oznamovat.

Varianta B: V ostatních případech nemocnice oznámí do 24 hodin od realizace omezení pacienta místně příslušnému okresnímu soudu toto omezení, pokud od něj dříve neupustí. Jakýkoli souhlas kohokoli je zcela nezajímavý, neboť je právně irelevantní.

Příklad č. 6

Pacient je hospitalizován na základě písemného souhlasu buď jeho samotného, nebo jeho zákonného zástupce v souladu tím, jak je to uvedeno výše. V průběhu hospitalizace se pacient dostane do stavu, kdy vzhledem ke svému zdravotnímu stavu není schopen činit právní úkony. Zdravotní stav pacienta vyžaduje poskytnutí neodkladné péče v rámci hospitalizace.

Správný postup

Netřeba soudu cokoli oznamovat.

Stručné shrnutí

Když bych měl zjednodušit a uvést, v čem vidím rozdíl mezi předchozí právní úpravou a tou, která nás postihne po silvestrovské půlnoci, pak jej vidím v jednom jediném případě. Pokud je pacient schopen činit právní úkony, avšak z důvodů, že je zbavený nebo omezený ve své způsobilosti k právním úkonům, mu byl soudem ustanoven opatrovník, pak je souhlas opatrovníka v případě hospitalizace pacienta za účelem poskytnutí neodkladné péče irelevantní a je třeba oznámit do 24 hodin od jeho přijetí místně příslušnému okresnímu soudu jeho převzetí.

Výzva

Kdokoli máte jiný názor, sdělte mi ho. Tento text je především výzvou k diskusi.

Přání

Přeji všem čtenářům těchto webových stránek jen to nejlepší v novém roce 2013.

3 thoughts on “Vysvětlení nových pravidel pro detenční řízení

    1. Tomáš Doležal

      Ahoj,
      já souhlasím. I ten případ sub. 5 jsme nakonec vyřešili shodně. Jinak podotýkám, že jsem teď trochu zmaten, neboť nový OZ a návrh nového zákona o zvláštníh řízeních soudních upravují materii zase trochu odlišně:
      Občanský zákoník:
      Pododdíl 4

      Práva člověka převzatého do zdravotnického zařízení bez jeho souhlasu

      § 104

      Převzít člověka bez jeho souhlasu do zařízení poskytujícího zdravotní péči nebo ho v něm bez jeho souhlasu držet lze jen z důvodu stanoveného zákonem a za podmínky, že nezbytnou péči o jeho osobu nelze zajistit mírnějším a méně omezujícím opatřením. Podání návrhu na omezení svéprávnosti nezakládá samo o sobě důvod, aby byl člověk bez svého souhlasu do takového zařízení převzat nebo v něm držen.

      § 105 [Rekodifikace]

      (1) Je-li člověk převzat do zařízení poskytujícího zdravotní péči nebo je-li v něm držen, oznámí to jeho zákonnému zástupci, opatrovníku nebo podpůrci a jeho manželu nebo jiné známé osobě blízké neprodleně poskytovatel zdravotních služeb; oznámení manželu nebo jiné osobě blízké však učinit nesmí, pokud mu to bylo zakázáno.

      (2) Převzetí člověka do zařízení poskytujícího zdravotní péči oznámí poskytovatel zdravotních služeb do 24 hodin soudu; to platí i v případě, je-li člověk v takovém zařízení zadržen. Soud o učiněném opatření rozhodne do sedmi dnů.

      § 106

      (1) Poskytovatel zdravotních služeb zajistí, aby se člověku převzatému do zařízení poskytujícího zdravotní péči nebo zadrženému v takovém zařízení dostalo bez zbytečného odkladu náležitého vysvětlení jeho právního postavení, zákonného důvodu učiněného opatření a možností právní ochrany včetně práva zvolit si zmocněnce nebo důvěrníka.

      (2) Vysvětlení se podá tak, aby mu člověk mohl dostatečně porozumět a uvědomit si povahu učiněného opatření a jeho následky; má-li takový člověk zákonného zástupce, opatrovníka nebo podpůrce, podá se vysvětlení bez zbytečného odkladu také jemu.

      § 107

      (1) Má-li člověk zmocněnce nebo důvěrníka, oznámí poskytovatel zdravotních služeb učiněné opatření zmocněnci nebo důvěrníkovi bez zbytečného odkladu poté, co se o nich dozví.

      (2) Důvěrník může uplatnit ve prospěch člověka svým jménem všechna jeho práva vzniklá v souvislosti s jeho převzetím do příslušného zařízení nebo s jeho držením v takovém zařízení. Stejná práva jako důvěrník má i podpůrce.

      § 108

      Kdo byl do zařízení poskytujícího zdravotní péči převzat nebo kdo je v něm držen, má právo projednávat se svým zástupcem, důvěrníkem nebo podpůrcem vlastní záležitosti při osobním rozhovoru a bez přítomnosti třetích osob.

      § 109

      (1) Člověk převzatý do zařízení poskytujícího zdravotní péči nebo držený v takovém zařízení má právo, aby jeho zdravotní stav, zdravotní dokumentaci nebo vyjádření ošetřujícího lékaře o neschopnosti úsudku a projevit přání samostatně přezkoumal lékař nezávislý na poskytovateli zdravotních služeb v tomto zařízení i na jeho provozovateli. Stejné právo má i důvěrník nebo podpůrce.

      (2) Je-li právo na přezkoumání uplatněno ještě předtím, než soud rozhodne podle § 105 odst. 2, musí být umožněn jeho výkon tak, aby soud mohl zhodnotit výsledky přezkoumání v řízení o přípustnosti učiněného opatření.

      § 110

      Rozhodl-li soud o přípustnosti učiněného opatření, schvaluje se tím nucený pobyt v zařízení poskytujícím zdravotní péči, tím však neodnímá právo odmítnout určitý zákrok nebo léčebný výkon.

      Zákon o zvláštních řízeních soudních:
      Díl 4
      Řízení ve věcech vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče

      § 68
      Místní příslušnost

      Pro řízení je příslušný soud, v jehož obvodu je ústav vykonávající zdravotnickou péči (dále jen „ústav“), ve kterém je osoba umístěna.

      § 69
      Povinnost oznámení soudu

      (1) Ústav, ve kterém jsou umisťovány osoby z důvodů uvedených v jiném právním předpise, je povinen oznámit do 24 hodin soudu, v jehož obvodu ústav je, převzetí každého, kdo v něm byl umístěn bez svého písemného souhlasu.

      (2) Je-li osoba, která byla přijata do zdravotnické péče se svým písemným souhlasem, omezena ve volném pohybu nebo styku s vnějším světem až v průběhu léčení, je ústav povinen učinit oznámení podle odstavce 1 do 24 hodin poté, co k takovému omezení došlo.

      § 70
      Zahájení řízení

      (1) O každém, o němž je ústav povinen učinit oznámení podle § 69 (dále jen „umístěný“), zahájí soud řízení o vyslovení přípustnosti převzetí podle § 69 odst. 1 nebo omezení podle § 69 odst. 2 (dále jen „převzetí“) a dalším držení v ústavu, ledaže převzetí a držení nařídil soud v jiném řízení.

      (2) Jestliže ústav neučiní oznámení podle § 69, jsou umístěný nebo jeho zákonný zástupce oprávněni podat návrh na zahájení řízení. Návrh na zahájení řízení je oprávněn podat rovněž umístěný, jestliže souhlas s jeho převzetím dal opatrovník.

      § 71
      Účastníci řízení

      (1) Účastníkem řízení je také ústav.

      (2) Podal-li návrh na zahájení řízení zákonný zástupce umístěného, je účastníkem řízení i zákonný zástupce.

      § 72
      Postavení důvěrníka a podpůrce v řízení

      (1) V řízení o převzetí a dalším držení v ústavu může důvěrník nebo podpůrce svým jménem uplatnit ve prospěch umístěného všechna jeho práva vzniklá v souvislosti s převzetím a dalším držením v ústavu.

      (2) Jestliže úkony důvěrníka nebo podpůrce odporují zájmům umístěného, posoudí je soud po uvážení všech okolností.

      § 73
      Zastoupení

      (1) Umístěný je oprávněn dát se jako účastník zastupovat v řízení zmocněncem, jehož si zvolí; o tom a o svých dalších procesních právech a povinnostech musí být umístěný, pokud to jeho zdravotní stav dovoluje, poučen.

      (2) Nezvolí-li si umístěný zmocněnce, jmenuje mu předseda senátu opatrovníka pro řízení z řad advokátů.

      § 74
      Průběh řízení

      (1) Soud provede důkazy potřebné pro posouzení, zda k převzetí došlo ze zákonných důvodů, k tomu zejména vyslechne umístěného, ošetřujícího lékaře a další osoby, o jejichž vyslechnutí umístěný požádá; tím není dotčeno právo soudu odmítnout provedení výslechu osob, které umístěný navrhl, není-li zřejmé, co může být výslechem zjištěno. Jednání zpravidla není třeba nařizovat. Je-li nařízeno jednání, koná se zpravidla v ústavu; ustanovení o času k přípravě po předvolání účastníka k jednání se nepoužijí.

      (2) Byl-li proveden přezkum zdravotního stavu, zdravotní dokumentace nebo vyjádření ošetřujícího lékaře o neschopnosti úsudku a projevení přání umístěného podle jiného právního předpisu, soud důkaz výsledkem takového přezkoumání provede vždy.

      § 75
      Rozhodnutí

      Do 7 dnů ode dne, kdy došlo k omezení podle § 69, soud rozhodne, zda k převzetí došlo ze zákonných důvodů, a pokud ano, zda tyto důvody trvají. K dodatečnému písemnému souhlasu osoby, která jeví známky duševní choroby či intoxikace a která je zároveň nebezpečná sobě nebo svému okolí, se v rámci již zahájeného řízení nepřihlíží. Dojde-li soud k závěru, že k převzetí nedošlo ze zákonných důvodů, nebo že tyto důvody již netrvají, nařídí propuštění umístěného z ústavu.

      § 76
      Doručování

      Rozhodnutí podle § 75 se do 24 hodin od jeho vydání doručí umístěnému, pokud to jeho zdravotní stav dovoluje, dále jeho zástupci nebo opatrovníkovi pro řízení a ústavu. Nedoručuje-li se umístěnému, učiní soud jiná vhodná opatření, aby se umístěný mohl vhodnou formou s obsahem rozhodnutí seznámit a měl jej k dispozici. Nařídil-li soud propuštění umístěného z ústavu, je ústav po doručení rozhodnutí povinen umístěného neprodleně propustit.

      § 77
      Propuštění umístěného ústavem

      Ústav může umístěného propustit, i když soud vyslovil, že k převzetí došlo v souladu se zákonnými důvody.

      § 78
      Odvolání

      Odvolání proti rozhodnutí nemá odkladný účinek. Odvolat se může i ústav, bylo-li vysloveno, že převzetí se nestalo v souladu se zákonnými důvody, nebo že tyto důvody již netrvají. Soud prvního stupně je povinen předložit spis odvolacímu soudu bez zbytečného odkladu poté, co mu bylo odvolání doručeno. O podaném odvolání rozhodne odvolací soud nejdéle do 1 měsíce od předložení spisu; tato lhůta neplatí, jestliže se v řízení pokračuje podle § 79.

      § 79
      Speciální ustanovení o pokračování řízení

      V řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu nebo řízení o odvolání, které bylo zastaveno proto, že umístěný byl z ústavu propuštěn nebo dodatečně písemně souhlasil se svým umístěním, se pokračuje, pokud umístěný do 2 týdnů od doby, kdy mu bylo usnesení o zastavení řízení doručeno, prohlásí, že na projednání věci trvá. O tom je třeba umístěného poučit.

      § 80
      Řízení o dalším držení v ústavu

      (1) Jestliže soud vyslovil, že převzetí bylo v souladu se zákonnými důvody a že tyto důvody trvají, a umístěný je nadále omezen ve styku s vnějším světem, pokračuje soud v řízení o vyslovení přípustnosti jeho dalšího držení v ústavu.

      (2) Ke zjištění zdravotního stavu umístěného a zjištění, zda další držení umístěného v ústavu je či není nutné, soud jmenuje znalce. Znalcem nemůže být jmenován lékař, který pracuje v ústavu, v němž je umístěný držen.

      (3) Soud nařídí jednání, k němuž přizve umístěného (pokud podle vyjádření ošetřujícího lékaře nebo písemného znaleckého posudku je umístěný schopen vnímat průběh a význam jednání), jeho zástupce nebo opatrovníka pro řízení a ústav. Při jednání vyslechne umístěného, znalce, podle okolností ošetřujícího lékaře umístěného a provede popřípadě další vhodné důkazy. Ustanovení § 74 odst. 2 se použije obdobně.

      § 81
      Rozhodnutí o dalším držení v ústavu

      (1) Soud rozhoduje rozsudkem.

      (2) V rozsudku, který musí být vyhlášen do 3 měsíců od výroku o přípustnosti převzetí do ústavu a o trvání jeho důvodů, rozhodne soud, zda další držení je přípustné a na jakou dobu. Ustanovení § 77 a 78 se použijí obdobně.

      (3) Účinnost rozsudku podle odstavce 1 zanikne uplynutím doby 1 roku ode dne jeho vyhlášení, nebyla-li v něm určena doba kratší. Má-li být držení v ústavu prodlouženo nad tuto dobu, je nutno provést nové vyšetření a soud musí o povolení dalšího držení znovu rozhodnout. Ustanovení § 77 a 78 se použijí obdobně.

      § 82
      Propuštění umístěného

      Rozsudek podle § 81 odst. 2 nebrání tomu, aby ústav propustil umístěného před uplynutím doby uvedené v § 81 odst. 3, ani tomu, aby opatrovnický soud učinil jiné vhodné opatření.

      § 83
      Nové řízení

      Umístěný, jeho zástupce, opatrovník, a osoby jemu blízké mohou ještě před uplynutím doby, do které je držení přípustné, žádat o nové vyšetření a rozhodnutí o propuštění, je-li odůvodněna domněnka, že další držení v ústavu není důvodné. Ustanovení § 80 odst. 2 a 3 a § 81 odst. 2 se použijí obdobně. Zamítne-li soud opakovaně návrh na propuštění a nelze-li očekávat zlepšení stavu umístěného, může rozhodnout, že nebude konat další vyšetřování před uplynutím doby, po kterou bylo držení v ústavu povoleno.

      § 84
      Náklady řízení

      Náklady řízení platí stát. Neplatí však náklady právního zastoupení, s výjimkou případu, kdy byl umístěnému jmenován zástupce z řad advokátů.

      § 85
      Řízení ve zvláštních případech

      (1) Je-li do ústavu převzat umístěný, jehož zdravotní stav vyžaduje poskytnutí neodkladné péče a který vzhledem ke svému zdravotnímu stavu není schopen právně jednat a tento stav není způsoben duševní poruchou, soud do 7 dnů ode dne, kdy došlo k převzetí, bez jednání rozhodne, zda s tímto převzetím souhlasí.

      (2) Předseda senátu jmenuje umístěnému opatrovníka pro řízení z řad osob blízkých, nebrání-li tomu zvláštní důvody; není-li to možné, jmenuje opatrovníkem jinou vhodnou osobu. Nemůže-li být opatrovníkem jmenována osoba blízká nebo jiná vhodná osoba, jmenuje předseda senátu opatrovníka pro řízení z řad advokátů.

      (3) Soud rozhodne zejména na základě vyjádření ošetřujícího lékaře o zdravotním stavu umístěného. Rozhodnutí se doručí ústavu a opatrovníkovi pro řízení. Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

      (4) Ústav má povinnost soudu oznámit do 24 hodin takovou změnu zdravotního stavu umístěného, která odůvodňuje zahájení řízení podle § 69.

      (5) Ustanovení § 69 odst. 1, § 70 odst. 1 a § 84 se použijí obdobně.

  1. Petr Schiller

    Dobrý den,

    měl bych připomínku k příkladu číslo 4 variantě pod písmenem C).

    Detenční řízení upravené v osř se dle § 191a vztahuje k převzetí do ústavu každého, kdo v něm byl umístěn bez svého písemného souhlasu. Jedná se tedy o případy tzv. nedobrovolné hospitalizace.
    Pokud je tedy do dravotnického zařízení či ústavu přiajt pacient zbaven či omezen ve způsobilosti k právním úkoným, byť se souhlasem opatrovníka, ale z jeho chování lze usozovat na to, že si nepřeje být hospitalizován, pak se dle mého názoru zcela jasně jená o nedobrovolnou hospitalizaci a je nutno postupovat v intencích detenčního řízení dle osř, a souhlas opatrovníka je v takovém případě irelevantní.

    Uvedu konkrétní příklad:
    Důchodce, je zbaven pro svůj věk způsobilosti k právním úkonům a je mu ustanoven opatrovník (člen jeho rodiny). Následně je důchodce dopraven do LDN a se souhlasem opatrovníka zde umístěn. Důchodce jednoznačně prohlašuje, že by chtěl být doma a nechce být v LDN. Pokud bychom uzavřeli, že v takovémto případě je souhlas opatrovníka postačující, došlo k popření závěru uvedeného výše, cituji:
    „Navrhované znění § 191b odst. 1 reaguje především na to, že i když je určitá osoba zbavena způsobilosti k právním úkonům, bude v řadě případů schopna formulovat vlastní názor na svůj pobyt ve zdravotnickém ústavu. Vychází se z předpokladu, že opatrovník osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům za ni nemůže rozhodovat ve věcech omezení její osobní svobody, proto je třeba hospitalizaci považovat za nedobrovolnou, byť by s ní opatrovník vyslovil souhlas, neboť ten není k udělení takového souhlasu oprávněn. Tuto skutečnost podporuje rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Shtukaturov proti Rusku, č. 44009/05, ze dne 27. března 2008. Z uvedeného rozhodnutí vyplývá, že pro určení, zda je zbavení svobody dobrovolné, je rozhodující faktický stav, zda daná osoba subjektivně vnímala hospitalizaci jako nedobrovolnou a v tomto duchu se též vyjadřovala, a nikoli, zda třetí osoba, byť by k tomu z hlediska vnitrostátního práva byla oprávněná, s hospitalizací vyslovila souhlas.“

    Dle mého by tedy řešení příkladu č. 4 varianta C) měla být zpřesněna, a mělo by zde být uvedno, že pokud z jednání hodpitalizované osoby lze dovodit že s hospitalizací nesouhlasí, je nutno oznámit její umístění soudu.

    Prosím o Vaši reakci a připomínky k mému názoru.

    Děkuji

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.