Samotným závěrem loňského roku (28. 12. 2018) nabyla účinnosti vyhláška č. 280/2018 Sb., o stanovení činností, které může lékař vykonávat bez odborného dohledu a bez odborného dozoru na základě odborné způsobilosti.
Vyhláška navazuje na ustanovení § 4 odst. 3 z. č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, které stanoví: „Bez odborného dozoru může lékař s odbornou způsobilostí vykonávat činnosti, které odpovídají rozsahu znalostí a dovedností získaných studiem podle odstavce 1 a které jsou stanovené prováděcím právním předpisem…“
Vyhláška obsahuje jediné ustanovení, které tyto činnosti vymezuje, a to celkem v 14 odstavcích. Výčet činností je taxativní.
Dle mého názoru by nicméně bylo vhodnější, kdyby vyhláška vymezovala tyto činnosti výčtem demonstrativním. Obdobně činí vyhláška č. 55/2011 Sb., o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků (nelékařů), kupř. ustanovení § 4 odst. 1 posledně uvedené vyhlášky před výčtem konkrétních činností obsahuje slovo „zejména“ značící demonstrativní charakter výčtu.
Demonstrativní výčet by umožnil zohlednit konkrétní okolnosti, což by zajistilo vyšší míru flexibility. Ochrana pacienta by i tak byla zajištěna – zákon požaduje, aby se jednalo o činnosti, které odpovídají rozsahu znalostí a dovedností získaných studiem lékařské fakulty. Je tedy otázkou, zda je vůbec zákonné zmocnění pro vydání předmětné vyhlášky zapotřebí.
Na druhou stranu je pro začínající lékaře a ostatně i pro samotné poskytovatele zdravotních služeb výčet činností přínosný z hlediska právní jistoty, jelikož je bez dalšího zřejmé, které činnosti lze bez dozoru atestovaného lékaře vykonávat.