Ústavní dnes vyhlásil svůj nález sp. zn. Pl.ÚS 1/12, kterým rozhodl o několika návrzích, jenž napadaly ústavnost některých vládou prosazených návrhů v posledních měsících/letech v oblastech sociální a zdravotní.
Ústavní soud zrušil povinnost osob, jež jsou vedeny v evidenci uchazečů o zaměstnání po dobu delší než dva měsíce, vykonávat bez nároku na odměnu tzv. veřejnou službu. Zároveň zrušil některá ustanovení zákona o zdravotních službách, jež stanoví povinnost tzv. přeregistrace u dosavadních provozovatelů nestátních zdravotnických zařízení, vymezují obsah Národního registru zdravotnických pracovníků a zakládají časové omezení dříve vysloveného přání, jež může pacient učinit pro případ, že v budoucnu nebude schopen vyslovit souhlas nebo nesouhlas s poskytnutím zdravotní péče.
Ta část výroků, která se týká zákona o zdravotních službách, zní takto:
II. Ustanovení § 121 odst. 1 ve slovech „a to po dobu nejdéle 36 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, není-li dále stanoveno jinak“, včetně čárky jim předcházející, odst. 4 věty první ve slovech „nejpozději však uplynutím 36 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona“, včetně čárky jim předcházející, odst. 4 věty druhé a odst. 5 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), se ruší dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů.
III. Ustanovení § 76 a 77 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), se ruší dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů.
IV. Ustanovení § 36 odst. 3 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), se ve slovech „Platnost dříve vysloveného přání je 5 let.“ ruší dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů.
Celý nález zatím bez většiny odlišných stanovisek si můžete přečíst zde.