Ústavní soud vydal dne 7. 5. 2024 nález sp. zn. Pl. ÚS 52/23 ze dne 24. 4. 2024, v němž posuzoval citlivou otázku zákonných podmínek pro změnu pohlaví.
V této souvislosti lze z minulosti odkázat např. na aktuality zde (Návrh novely § 29 občanského zákoníku umožňující úřední změnu pohlaví bez předchozího znemožnění reprodukční funkce a přeměny pohlavních orgánů), zde (Rozhodnutí NSS ve věci úpravy změny pohlaví) či konečně na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 2/20 ze dne 9. 11. 2021 (Rodné číslo jako identifikátor pohlaví).
Dosavadní právní stav lze shrnout tak, že české právo, i přes judikaturu ESLP, neumožňuje úřední změnu pohlaví bez podstoupení chirurgického zákroku v podobě sterilizace a přeměně pohlavních orgánů.
To se však právě nynějším nálezem Pl. ÚS 2/20 změnilo:
Navrhovatel usiloval o právní změnu pohlaví, pročež požadoval, aby úředně evidované informace o něm reflektovaly, jak se cítí, aniž by současně musel podstoupit daný chirurgický zákrok. V ústavní stížnosti zjednodušeně namítal, že podmínění změny pohlaví provedením chirurgického zákroku, který spočívá ve znemožnění reprodukční funkce a přeměně pohlavních orgánů, je protiústavní. Podle jeho názoru je protiústavní nutit zákonem trans lidi ke sterilizaci a popírat jejich právo na rodičovství, a to na rozdíl od lidí jiných.
Ústavní soud dospěl k závěru, že zákonné požadavky chirurgické přeměny pohlavních orgánů a znemožnění reprodukční funkce pro účely změny pohlaví jsou v rozporu se základním právem trans lidí na ochranu tělesné integrity a osobní autonomie ve spojení s jejich lidskou důstojností. Proto odpovídající ustanovení § 29 odst. 1 občanského zákoníku, věty první, a § 21 odst. 1, věty první, zákona o specifických zdravotních službách k 30. 6. 2025 zrušil.
Z odůvodnění:
„66. Ústavní soud dospěl při posouzení souladu vymezených zákonných podmínek změny pohlaví podle § 29 odst. 1, věty první, občanského zákoníku k následujícím závěrům: Zaprvé, zákonná úprava „statusové“ změny pohlaví představuje významný zásah buď do tělesné integrity lidí usilujících o změnu pohlaví, nebo do jejich práva na sebeurčení a osobní autonomii [IX. 1 a)]. Zadruhé, zákonné požadavky „statusové“ změny pohlaví mohou sledovat legitimní cíl zajištění právní jistoty a stability [IX. 1 b)]. Zatřetí, požadavky chirurgické přeměny pohlavních orgánů a znemožnění reprodukční funkce pouze pro účely „statusové“ změny pohlaví jsou v rozporu se základním právem trans lidí na ochranu tělesné integrity a osobní autonomie a jejich lidskou důstojností [IX. 1 c)].
IX. 1 a) Zásah do tělesné integrity a osobní autonomie
…
69. Do práva na sebeurčení a osobní autonomii podle Ústavního soudu spadá i rozhodnutí člověka, jakým způsobem bude navenek projevovat svoji identitu, tj. projevovat, jakým člověkem se cítí být. Ztotožňuje-li se někdo trvale s odlišným pohlavím, než jaké mu bylo přiřazeno podle jeho biologických znaků a přeje-li si projevovat se v souladu s tím, jde o svobodné rozhodnutí jednotlivce o sobě samém spadající pod ochranu práva na sebeurčení a osobní autonomii. Jde o rozhodnutí, které uznává již více než tři desítky let i český zákonodárce…
74. Lze shrnout, že zákonná úprava „statusové“ změny pohlaví představuje významný zásah buď do tělesné integrity trans lidí, protože pro uznání této změny stát vyžaduje podstoupení chirurgických zákroků, nebo do jejich práva na sebeurčení a osobní autonomii, neboť bez podstoupení vyžadovaných chirurgických zákroků nemohou vystupovat plně v souladu se svojí vážně vnímanou identitou.
IX. 1 b) Právní jistota jako legitimní cíl zásahu
75. Právo na ochranu tělesné integrity a osobní autonomie podle čl. 7 odst. 1 Listiny ve spojení s čl. 8 Úmluvy není absolutní a lze je ústavně omezit zákonem v případě, že omezení sleduje legitimní cíl a je k jeho dosažení proporcionální. Podle Ústavního soudu zákonné podmínky „statusové“ změny pohlaví legitimní cíl sledovat mohou.
76. Zákonné podmínky změny „statusové“ změny pohlaví (v širokém slova smyslu) mohou sloužit k zajištění právní jistoty v tom směru, že zabrání svévolným změnám pohlaví „podle nálady“, jakož i změnám neautentickým a účelovým. Legitimní je požadavek, aby byla zajištěna určitá míra stability statusu jednotlivce…
81. Shrnuto: lze tvrdit, že oba zákonné požadavky „statusové“ změny pohlaví mohou sledovat legitimní cíl — zajištění právní jistoty a stability. Je však třeba vnímat i další souvislosti.
IX. 1 c) Protiústavnost zákonných podmínek „statusové“ změny pohlaví
82. Při širokém pojetí legitimity sledovaných cílů lze dospět k závěru, že zákonná úprava „statusové“ změny pohlaví může sledovat legitimní cíl zajištění právní jistoty a stability. Podle Ústavního soudu jsou ovšem zákonné požadavky chirurgické přeměny pohlavních orgánů a znemožnění reprodukční funkce v přímém rozporu se základním právem trans lidí na ochranu jejich tělesné integrity a osobní autonomie, především proto, že porušují jejich lidskou důstojnost…
85. Podle Ústavního soudu jsou zákonné podmínky „statusové“ změny pohlaví protiústavní především proto, že vynucují chirurgickou přeměnu pohlavních orgánů a znemožnění reprodukční funkce automaticky po všech lidech usilujících o změnu právního statusu. Podle existující úpravy musí chirurgické zákroky podstoupit rovněž lidé, kteří si přeměnu pohlavních orgánů a znemožnění reprodukční funkce sami nepřejí, což je v rozporu se zákazem nakládat s nimi jako s objektem, a nikoliv jako s člověkem.
86. Přezkoumávaná zákonná úprava brání zvažovat individuální zájmy a situaci konkrétních jednotlivců. Rozhodným kritériem pro „statusovou“ změnu pohlaví je, zda byla tělesná schránka člověka modifikována provedením chirurgického zákroku, či nikoliv. Je v rozporu s lidskou důstojností — v souladu s níž je třeba právo trans lidí na ochranu tělesné integrity a osobní autonomie vykládat — aby po nich stát pro účely změny právního statusu pohlaví vyžadoval přizpůsobení vzhledu a funkčnosti jejich těla.
87. Vyžadovat bezvýjimečně provedení invazivního a nevratného chirurgického zákroku, který je zároveň rizikový a ohrožuje zdraví dotčených osob, pouze pro zachování právní jistoty a stability, je zjevně nepřiměřené. Ke sledovanému cíli lze dospět šetrnějšími způsoby lege artis. Pro účely „statusové“ změny pohlaví by kupříkladu bylo možné využít diagnostické posudky několika nezávislých specializovaných sexuologů prokazujících nezvratnost přesvědčení dotčeného jednotlivce ohledně změny jeho pohlaví doplněné o časový test (člověk by musel prokázat, že trvale „trpí životem ve špatném těle“) atp. To by zajistilo, aby změna pohlaví nebyla svévolně zneužívána a aby status jednotlivce byl jasný. Rovněž potenciálním rozporům v různých oblastech právního řádu lze zamezit jinými, šetrnějšími způsoby — při současném zachování rozlišování jednotlivců na základě jejich statusu určeného podle pohlaví.
88. Zákonné podmínky „statusové“ změny pohlaví v testu ústavnosti neobstojí ani při jejich individuálním posouzení. K první podmínce „přeměny pohlavních orgánů“, tj. jejich připodobnění cílovému pohlaví, lze uvést, že k zajištění právní jistoty a stability právního řádu není vhodná, natož přiměřená. Fyzická podoba pohlavních orgánů spadá do hluboce intimní sféry každého člověka a ostatním lidem zůstává běžně skryta. Při běžném styku soulad mezi státem evidovaným pohlavím a skutečnými pohlavními orgány proto není zjistitelný. Jednoduše řečeno, budou-li pohlavní orgány člověka připomínat biologické znaky muže, automaticky to neznamená, že jej jako muže budou ostatní lidé vnímat. Na to, jak se k člověku ostatní lidé chovají s ohledem na jeho pohlaví, skutečná podoba pohlavních orgánů nemá vliv. Proto ani soulad právního statusu jednotlivce s podobou jeho pohlavních orgánů nezajistí úplnou stabilitu a právní jistotu…
91. Ústavní není ani druhá podmínka „statusové“ změny pohlaví — znemožnění reprodukční funkce. Podmiňovat státem rozeznávanou změnu pohlaví člověka požadavkem na porušení funkce plodnosti, aniž by si to konkrétní člověk přál, není s ohledem na závažnost takového zásahu ústavně akceptovatelné. S reprodukční funkcí člověka je v tomto ohledu zacházeno instrumentálně, pouze z důvodu určité vlastnosti a identity jednotlivce, což je v rozporu s požadavkem rovnosti v důstojnosti a právu každého na sebeurčení a osobní autonomii.
92. Také podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva je v rozporu s čl. 8 Úmluvy, podmiňují-li státy úřední změnu pohlaví znemožněním reprodukční funkce (sterilizací)…
93. Shrnuto: Zákonné požadavky chirurgické přeměny pohlavních orgánů a znemožnění reprodukční funkce pro účely „statusové“ změny pohlaví jsou v rozporu se základním právem trans lidí na ochranu tělesné integrity a osobní autonomie i s jejich lidskou důstojností (čl. 7 odst. 1 Listiny ve spojení s čl. 8 Úmluvy a čl. 1 odst. 1 Listiny). Ustanovení § 29 odst. 1, věty první, občanského zákoníku proto Ústavní soud zrušil…
104. Zrušením předmětné úpravy Ústavní soud ctí princip minimalizace zásahů do činnosti Parlamentu — nenaznačuje, jak konkrétně by měla být změna pohlaví v budoucnu upravena…
107. Uvedená nečinnost zákonodárce je neudržitelná za situace, kdy Česká republika zůstává jednou z mála evropských zemí, kde zákonný požadavek chirurgického zákroku pro změnu pohlaví přetrvává. Z 27 členských států EU jich pouze 6 buď vůbec neumožňuje úřední změnu pohlaví (Maďarsko – k nesouladu maďarské úpravy s čl. 8 Úmluvy srov. rozsudek ESLP ve věci R. K. proti Maďarsku ze dne 22. 6. 2023, č. 54006/20, § 77), nebo ji podmiňuje sterilizací či kastrací (Bulharsko, Česká republika, Lotyšsko, Rumunsko a Slovensko). Například Finsko reagovalo na judikaturu ESLP přijetím nové právní úpravy v roce 2023…
112. V mezidobí od vyhlášení tohoto nálezu až do 30. 6. 2025, případně do doby účinnosti nové právní úpravy, je třeba aplikovat dosavadní zákonné podmínky změny pohlaví jakožto platnou a účinnou součást právního řádu. Přímo řečeno, maximálně do vykonatelnosti tohoto nálezu „statusová“ změna pohlaví nemůže nastat bez provedení chirurgického zákroku při současném znemožnění reprodukční funkce a přeměně pohlavních orgánů.“
K nálezu jsou připojeny dva disenty, M. Hulmáka a J. Fialy:
J. Fiala jednak připomíná závěry dřívějšího plenárního nálezu Pl. ÚS 2/20, od nichž neshledává důvod se nyní odchylovat, a jednak zdůrazňuje velmi krátkou dobu pro přijetí takto přelomové právní úpravy (14 měsíců).
M. Hulmák se domnívá, že nebylo třeba kompletně rušit úpravu změny pohlaví v § 29 odst. 1 občanského zákoníku, nýbrž jej vyložit ústavně konformním způsobem, a to okamžitě a nikoliv až v budoucnu (bod 5.)
Nadto předmětnému nálezu vytkl jeho paušálnost, což je ve světle důvodů pro zrušení § 29 odst. 1 věta první občanského zákoníku poněkud paradoxní: „8. Pokud jsou tyto účely a kritéria rozlišení muže a ženy v právním řádu různé, pak je zřejmé, že zde nemůže být ani uniformní pojetí změny pohlaví, nutně by ve vztahu k některým případům selhávalo. Vždy budeme muset zkoumat smysl a účel daného rozlišení (např. schopnost rodit, ochranu mateřství, podobu pohlavních orgánů). Jestliže bylo chybou vnímání § 29 občanského zákoníku jako paušálního a univerzálního řešení pro všechny případy, včetně úřední evidence statusu, je podle mého názoru úplně stejnou chybou i paušální a úplné odmítnutí této úpravy. To je možná dáno tím, že význam této úpravy vlastně nález spojuje pouze s administrativním uznáním (bod 70 nálezu) a vidí zde uniformní jednotné pojetí „statusu“.“
Oproti závěrům uvedeným v nálezu se domnívá, že problematickým je ustanovení § 17a zákona o matrikách a nikoliv tedy § 29 odst. 1 věta první občanského zákoníku. Odpovídající zásah Ústavního soudu M. Hulmák spatřuje v konstatování neústavnosti odkazu v § 17a zákona o matrikách na úpravu v občanském zákoníku a zrušení části první věty za „zdravotnickým zařízením“.
Nález Ústavního soudu je dostupný zde.