V recentním nálezu III. ÚS 3319/22 ze dne 22. 5. 2023 se Ústavní soud zabýval ústavní stížností související s „covidovými“ opatřeními, konkrétně mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví, kterým byla zakázána přítomnost otců u porodu. Stěžovatelka v důsledku toho porodila dceru bez přítomnosti otce, rovněž stěžovatele. Stěžovatelé následně po státu požadovali náhradu v důsledku toho vzniklé nemajetkové újmy, avšak u obecných soudů neuspěli, pročež se obrátili na Ústavní soud.
V rámci řízení o ústavní stížnosti Ústavní soud mj. posuzoval, zda lze považovat účast otce u porodu za základní právo, přičemž dospěl k závěru, že účast otce u porodu spadá do rozsahu základního práva na rodinný život garantovaného čl. 32 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Z odůvodnění:
„Z předchozích úvah je přitom jasně patrné, že se zdejší soud neztotožňuje s kategorickým tvrzením městského soudu, že „možnost otce být u porodu nepředstavuje základní právo“. Ústavní soud je naopak toho názoru, že účast otce u porodu spadá (zejména) do rozsahu základního práva na rodinný život garantovaného čl. 32 Listiny a čl. 8 Úmluvy.
Narození dítěte je totiž bezesporu velmi významným, ne-li dokonce tím nejvýznamnějším okamžikem rodinného života, jehož společné prožití je s to posílit vzájemná a společná pouta mezi matkou, otcem a dítětem. Ústavní soud proto neakceptuje názor, že by právo matky, otce a dítěte být spolu v okamžiku porodu a chvílích bezprostředně následujících mělo zůstat mimo rámec ústavní ochrany. Tento závěr je ostatně v souladu s předchozí nálezovou judikaturou zdejšího soudu, v níž byla přítomnost otce u porodu označena za jeden z dílčích, v jistém smyslu nadstavbových prvků realizace rodičovského práva (srov. nález sp. zn. IV. ÚS 3035/15 ze dne 12. 4. 2016, bod 22), které na úrovni ústavního pořádku souvisí (vedle shora zmíněných ustanovení Listiny a Úmluvy) s obecnou ochranou rodinného života ve smyslu čl. 10 odst. 2 Listiny, podle něhož má každý právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života.
Ústavní soud současně zohledňuje, že přítomnost otce u porodu má zásadní význam jak pro matku, která má v těchto náročných okamžicích někoho, kdo ji podporuje a koho může „držet za ruku“ [srov. shora cit. nález IV. ÚS 3035/15, bod 22; jak navíc potvrdil Evropský soud pro lidská práva, okolnosti porodu nesporně tvoří součást soukromého života matky (srov. rozsudek ve věci Ternovszky proti Maďarsku ze dne 14. 12. 2010, č. stížnosti 67545/09, bod 22), do jejíž výsostné dispoziční sféry tudíž patří i rozhodnutí, kdo jí bude v průběhu porodu nablízku, což ostatně vedle vnitrostátní právní úpravy obsažené v § 28 odst. 3 písm. e) bod 3 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů zdůrazňují i na mezinárodní úrovni přijatá doporučení Světové zdravotnické organizace], tak pro samotné dítě, které např. může v případě komplikovaného porodu a únavy matky těžit z přímého kontaktu s otcem (tzv. bonding, který je zařazen mezi doporučené postupy České neonatologické společnosti).“
Nález je dostupný zde.