Ústavní soud potvrdil rozhodnutí Nejvyššího soudu týkající se provedení umělého oplodnění v případě smrti manžela ženy

By | 05/12/2018

V aktualitě ze srpna letošního roku T. Doležal informoval o rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4020/2017, v němž tento soud dospěl k závěru, že: „…poskytovatel, kterému bylo uděleno oprávnění k poskytování zdravotních služeb v oboru reprodukční medicína, není povinen dokončit umělé oplodnění ze zárodečné buňky žalobkyně a kryokonzervovaných spermií jejího zemřelého manžela.“ Nejvyšší soud tak zamítnul dovolání žalobkyně ve věci uložení povinnosti provést jí postupem lege artis umělé oplodnění za použití její zárodečné buňky a kryokonzervované spermie jejího zemřelého manžela.

Před necelým měsícem shodnou věc řešil Ústavní soud (nález sp. zn. I. ÚS 1099/18), a to v rámci žalobkyní podané ústavní stížnosti proti výše uvedenému rozhodnutí Nejvyššího soudu a navazujícím rozhodnutím soudů nižších stupňů.

Ústavní soud se plně ztotožnil se závěry Nejvyššího soudu a ústavní stížnost zamítnul:

Ústavní  soud  si  je  vědom  toho,  že  shora  popsaná  životní  situace,  do  níž  se stěžovatelka dostala, je pro ni více než citlivá. Nicméně závěry obsažené v rozhodnutí obecných soudů považuje za ústavně konformní. Podle jeho náhledu lze v podrobnostech zcela odkázat na velmi podrobné odůvodnění Nejvyššího soudu, který si byl při svém rozhodování zjevně vědom ústavněprávního rozměru celého případu. Z analýzy právní úpravy provedené Nejvyšším soudem vyplývá, že se nejedná o téma, jež by bylo v rámci Evropy pojímáno jednotně a ve své podstatě záleží na právní úpravě toho kterého státu. Právní  úprava  související  s umělým  oplodňováním  vychází  z morálních,  kulturních, náboženských  a  etických  hodnot  dané  společnosti.  Podle  Ústavního soudu  je  tak především na zákonodárci, aby stanovil podmínky a pravidla pro vznik života jiným, než tradičním způsobem. Ústavní soud považuje v souvislosti s projednávaným případem za podstatnou především okolnost zmíněnou i Nejvyšším soudem, a to že v tom to případu „nelze vyloučit pochybnosti stran skutečné vůle zesnulého manžela žalobkyně stát se otcem i po své smrti. Informovaný souhlas s kryokonzervací spermií totiž obsahoval výslovné  ustanovení  o  zničení  tohoto  biologického  materiálu  v  případě  jeho  úmrtí. Uvedené též znamená, že kryokonzervované spermie muže tvořícího neplodný pár, nelze po smrti použít k léčbě tohoto páru, a to i když po smrti muže by dosud neuplynula šesti měsíční lhůta.“ S takovým závěrem Ústavní soud souhlasí.“

Stěžovatelce nyní již zbývá pouze možnost podat stížnost k ESLP.

Závěrem lze uvést, že jeden ze soudců Ústavního soudu (D. Uhlíř) se s prezentovaným názorem prvního senátu Ústavního soudu neztotožnil. Nález Ústavního soudu je dostupný zde.

 

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.