Přede dvěma týdny vydal Ústavní soud zajímavý nález, v němž se mimo jiné zabýval problematikou existence příčinné souvislosti, a to mezi pracovním úrazem (zlomenina pánve a ruptura močové trubice způsobená pádem kola o hmotnosti půl tuny) a konečným zdravotním stavem poškozeného zaměstnance (smrt pro rozvinutí infekce způsobené zlatým stafylokokem).
Skutkový stav případu byl následující: „Poškozený utrpěl … vážný pracovní úraz – zlomeninu pánve a rupturu močové trubice, když na něho při demontáži zadního kola od traktoru ze zadní nápravy opatřené dvojmontážním kolem vypadlo kolo o hmotnosti přibližně půl tuny. Zlomenina byla řešena kostní operací v podobě umístění kovové dlahy. Do konce roku 2008 chodil poškozený o dvou berlích, následně se však léčení zkomplikovalo zlomením předmětné dlahy v pánvi. Poté byl poškozený znovu operován a v červnu následujícího roku došlo ke zhoršení jeho hybnosti. Poškozený byl opět hospitalizován a bylo mu provedeno několik dalších zákroků, neboť se mu vytvořil absces. Jeho stav se zhoršoval v důsledku dechových obtíží. V průběhu roku 2010 podstoupil několik dalších zákroků, došlo u něj k sepsi a úplnému ochrnutí všech končetin. V září 2011 zemřel.“
Podle názoru odvolacího soudu však zánětlivé onemocnění způsobené zlatým stafylokokem bylo zcela samostatnou příčinou újmy na zdraví poškozeného, jeho slovy tedy došlo k přerušení příčinné souvislosti. S touto argumentací souhlasil následně i dovolací soud, který uvedl, že: „K přerušení příčinné souvislosti dochází jen za situace, kdy nová okolnost působila jako rozhodující příčina, která způsobila vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost. Podle obsahu spisu přitom z výslechu znalce vyplynulo, že v prosinci 2008 byl zdravotní stav poškozeného již stabilizován a žádná lékařská vyšetření nenasvědčovala, že by mohlo u poškozeného dojít ke komplikacím. Odvolací soud podle názoru dovolacího soudu správně dovodil, že nebylo podstatné, z jakých příčin vznikla u poškozeného infekce, protože z hlediska adekvátní příčinné souvislosti nemohl zaměstnavatel takový následek předvídat, a proto za něj nemůže odpovídat a to přesto, že pracovní úraz vytvořil podmínky pro rozvoj infekce (nešlo ale o obvyklý chod věcí).“
Ústavní soud se s výše uvedeným závěrem neztotožnil, přičemž uvedl: „Krajský soud v Brně učinil závěr o „přerušené příčinné souvislosti“ unáhleně. Za situace, kdy znalecké posudky byly pro výsledek sporu klíčovým důkazem, s odůvodněním se vypořádal ve třech větách na str. 9 svého rozhodnutí s tím, že „… skutečnost, zda se zlatý stafylokok dostal do těla poškozeného operační ranou v oblasti pánve či jinou cestou je nerozhodná, protože zaměstnavatel nemůže v souvislosti s pracovním úrazem odpovídat za škodu způsobenou např. podceněním taktiky operace nebo jinými objektivními okolnostmi, atd.“ Přitom ze znaleckých posudků i výpovědi znalce, při jednání před odvolacím soudem dne 22. června 2016, když uvedl: „že na závěrech uvedených v posudku ohledně příčinné souvislosti mezi úrazem a poškozením páteře poškozeného a jeho následným úmrtím setrvává s tím, že pravděpodobnost, že by se stejný absces míšního kanálu rozvinul sám od sebe, je velmi malá“, je zjevné, že nebýt úrazu, nebylo by operace. Nebýt operace, tak by poškozený neonemocněl zlatým stafylokokem. Nebýt infekce, tak nezemřel. Příčinná souvislost – úraz – operace – infekce – smrt je zde zcela zřejmá… Infekci zlatým stafylokokem nelze považovat za „vnější“ objektivní skutečnost, je to poměrně obvykle se vyskytující komplikace při operativní léčbě úrazů.“
Tento nález Ústavního soudu je zajímavý hned z několika důvodů. Předně tím, že dovolací soud pro potvrzení či vyvrácení existence příčinné souvislosti pracoval s tzv. přetržením příčinné souvislosti posuzovaným za pomoci teorie adekvátnosti kauzálního nexu, což není v českém právu pravidlem (a ostatně ani v zahraničních jurisdikcích). Správně Ústavní soud uvedl, že k použití teorie adekvátnosti kauzálního nexu na případy objektivní odpovědnosti je třeba přistupovat obezřetně, jelikož je otázkou pro soudcovské posouzení, zda zákonodárce objektivní odpovědnostní zamýšlel „chránit“ poškozené i před atypickými (neadekvátními) újmami (zde pak jde především o aplikaci teorie ochranného účelu normy). Nutno podotknout, že případ, kdy zdravotní stav poškozeného např. po ublížení na zdraví vyžaduje léčbu v nemocnici, v níž se nakazí běžnou infekcí, je učebnicovým případem z německého občanského práva, v němž nedochází k přetržení příčinné souvislosti, resp. kdy daný následek (nákaza infekcí) je adekvátní prvotnímu jednání škůdce.
S výše uvedeným rovněž souvisí nutnost rozlišování mezi faktickou a právní příčinnou souvislostí, což bylo v posuzovaném případě rovněž respektováno. Při hodnocení těchto případů se primárně nejedná o posuzování faktické příčinné souvislosti, nýbrž o případy, na něž se mají aplikovat normativní kritéria přičitatelnosti (např. teorie adekvátnosti kauzálního nexu a teorie ochranného účelu normy), tudíž o případy právní příčinné souvislosti. Do popředí proto zcela zřetelně vystupuje hodnotový úsudek soudce za současného vážení navzájem protichůdných zájmů.
Nálezu Ústavního soudu je dostupný zde.