V úterý 3. 5. byl Ústavním soudem zveřejněn nález, v rámci kterého byl posuzován návrh skupiny senátorů na zrušení vybraných ustanovení zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění.
Ústavní soud návrh senátorů zamítl, přičemž shrnutí odůvodnění, včetně samotného nálezu, je dostupné zde.
Na tomto místě bych nicméně vypíchnul alespoň následující část odůvodnění nálezu, které byla rovněž obecným východiskem při posuzování předmětného návrhu:
„119. Přezkum těchto jednotlivých problémů činí Ústavní soud s vědomím, že právo na ochranu zdraví spadá do oblasti sociálních práv, kde je dán zákonodárci logicky větší prostor pro jejich limitaci, nežli je tomu např. u práv základních nebo politických (srov. čl. 41 odst. 1 Listiny). Sociální práva totiž spadají do tzv. pozitivního statusu, kdy jejich podstatou je právo jednotlivce na pozitivní plnění ze strany státu. Již z povahy věci je přitom zřejmé, že výše tohoto plnění je limitována rovněž ekonomickými možnostmi státu a výše a úroveň bezplatně poskytované zdravotní péče proto nemůže být bezbřehá.“
V této souvislosti považuji za vhodné připomenout, že v rámci právního řádu jako celku neexistuje toliko jeden standard poskytování zdravotní péče, nýbrž je třeba jej diferenciovat s ohledem na příslušnou oblast práva. Tak například můžeme rozlišovat standard zdravotní péče v civilním (deliktním) právu a standard pro účely práva veřejného zdravotního pojištění, mezi nimiž může docházet (a dochází) ke vzájemné kolizi.
Standardy zdravotní péče (služeb) a jejich vzájemným vztahem se zabývá jeden z článků v Časopise zdravotnického práva a bioetiky dostupný zde.