Ústavní soud opětovně posuzoval promlčení nároků na mimořádné zvýšení odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění podle § 7 odst. 3 odškodňovací vyhlášky

By | 17.8.2017

Předchozí aktuality (dostupné zde: https://zdravotnickepravo.info/rozhodnuti-nejvyssiho-soudu-tykajici-se-bolesti-jako-trvaleho-nasledku-poskozeni-zdravi/ a zde: https://zdravotnickepravo.info/ustavni-soud-zrusil-rozhodnuti-nejvyssiho-soudu-tykajici-se-bolesti-jako-trvaleho-nasledku-poskozeni-zdravi/) pojednávaly o rozhodnutích Nejvyššího i Ústavního soudu týkajících se promlčení nároků na mimořádné zvýšení odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění podle § 7 odst. 3 odškodňovací vyhlášky (zrušené k 1. 1. 2014).

Ústavní soud v recentním nálezu I. ÚS 1346/16 zopakoval svůj názor, že:  „Nárok poškozeného na mimořádné zvýšení odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění podle § 7 odst. 3 vyhlášky, není v části přesahující původně poškozeným žalovanou částku promlčen, pokud je v žalobě vyčíslena základní výše dané náhrady dostatečně, a je tak základem i pro mimořádné zvýšení, k němuž může soud dospět na základě své zákonem mu přiznané úvahy. Další podání a vypracované znalecké posudky v těchto případech je pak nutno považovat za podklady pro specifikaci žalovaných nároků, nikoli podání, která by z hlediska procesního podléhala promlčení.“

Ústavní soud nicméně otázku promlčení předmětných nároků znovu otevřel, a to kvůli vydání rozhodnutí Nejvyššího soudu, který v jiné věci výše uvedený názor Ústavního soudu nereflektoval.

I v nejnovějším nálezu však Ústavní soud na svém názoru ohledně otázky promlčení setrval, přičemž uvedl: Z uvedených důvodů Ústavní soud uzavírá, že konkurující úvahy Nejvyššího soudu jej nepřesvědčily o potřebě modifikovat vlastní rozhodovací praxi opírající se o ústavněprávní výklad řešené problematiky

Jak Ústavní soud zjistil ze zapůjčeného spisu Okresního soudu v Příbrami sp. zn. 16 C 140/2009, stěžovatelka žalobou podanou soudu prvního stupně dne 4. 5. 2009 uplatnila nárok na odškodnění bolesti ve výši 195.360,-Kč. Odvolací soud shledal s ohledem na zvláště obtížné a bolestivé způsoby léčení stěžovatelky (byla v několikadenním bezvědomí, podrobila se mnoha operacím v obličejové části i ústní dutině, tracheotomii, utrpěla zhmoždění stěny hrudníku, traumatický pneumotorax a kontuzi plic s tím, že některá zranění byla s následnými zánětlivými komplikacemi), důvod pro navýšení základního bodového hodnocení bolestného (představovaného částkou 127.920,-Kč) ve smyslu § 7 odst. 3 vyhlášky ve výši trojnásobku na 383.760,-Kč. S ohledem na shora uvedené však odvolací soud pochybil, jestliže následně dospěl k závěru, že při postupu podle § 7 odst. 3 vyhlášky byl vázán žalobou stěžovatelky, a z tohoto důvodu bylo žalobě v nároku na bolestné vyhověno „pouze“ do částky 195.360,- Kč. Ve světle shora uvedeného má Ústavní soud za to, že v žalobě podané dne 4. 5. 2009 definovaný nárok je zcela dostatečným základem i pro mimořádné zvýšení na trojnásobek, tedy 383.760,-Kč, k němuž dospěl soud prvního stupně na základě své zákonem mu přiznané úvahy postupem podle § 7 odst. 3 vyhlášky.“

Celý nález Ústavního soudu je dostupný zde: http://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/III._US_1796_16_an.pdf.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

17 − nine =