ÚS potvrdil svoji judikaturu týkající se způsobu výpočtu výše náhrady nákladů na péči o poškozeného členem rodiny

By | 05/05/2020

Ústavní soud ve svém recentním nálezu II. ÚS 664/19 ze dne 27. dubna 2020 řešil otázku týkající se výše náhrady nákladů na péči o poškozeného poskytovanou členem rodiny, přičemž potvrdil své dosavadní judikatorní závěry.

Oč skutkově šlo? Poškozená se domáhala náhrady újmy způsobené dopravní nehodou, již utrpěla na dovolené. V rámci náhrady újmy rovněž požadovala nahradit náklady spojené s péči o ni a domácnost, jelikož se v důsledku dopravní nehody stala nesoběstačnou. Obecné soudy poškozené nicméně přiznaly náhradu za tyto náklady toliko ve výši odpovídající minimální mzdě dvou hypotetických profesionálních ošetřovatelů, proti čemuž poškozená brojila podanou ústavní stížností.

Ústavní soud se s názorem poškozené ztotožnil a rozhodnutí obecných soudů (Nejvyššího soudu) zrušil, přičemž navázal na svoje dřívější nálezy I. ÚS 46/12 či I. ÚS 2930/13:

„Ústavní soud s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (srv. rozsudky ze dne 24. 10. 2006 sp. zn. 25 Cdo 2127/2006 a ze dne 26. 5. 2011 sp. zn. 25 Cdo 4576/2008, dále pak usnesení ze dne 17. 6. 2011 sp. zn. 23 Cdo 312/2010) dospěl k závěru, že při úvaze o výši nároku je vhodné využít k ocenění hodnoty ošetřovatelské péče o příbuzného úpravu odměny přiznávané pracovníkům poskytujícím pečovatelskou službu podle příslušné vyhlášky provádějící zákon o sociálních službách [vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách (dále jen „vyhláška č. 505/2006 Sb.“)]. Ve stejném nálezu pak odmítl určení výše nároku na základě minimální mzdy, neboť takový postup neobstojí ve světle principů vyplývajících z čl. 7 odst. 1 Listiny a čl. 8 Úmluvy a nepřípustně se odchyluje od předchozí ustálené judikatury.“

Za vhodné považuji rovněž zmínit, že se Ústavní soud v nálezu rovněž opřel o doktrinární závěry Tomáše Doležala:

„27. K obdobným závěrům dospívá i doktrína, dle které lze při určování výše náhrady nákladů na péči analogicky vyjít z vyhlášky č. 505/2006 Sb. Současně je však třeba vycházet z toho, že tu jde o skutečnou škodu, jejíž výši nemusí vystihnout analogická aplikace paušální výše odměny dobrovolného pečovatele, tj. náhrada může být i vyšší, pokud je prokázána účelnost vynaložených nákladů (srv. MELZER, F., TÉGL, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek IX. Praha: Leges, § 2960, str. 1040).“

Nález ústavního soudu je dostupný zde.