Počátkem června vydal Nejvyšší správní soud rozsudek čj. 5 As 155/2023-37, v němž se zabýval problematikou ukončení péče o pacienta, který se choval v rozporu s vnitřním řádem zdravotnického zařízení ambulantní péče.
Oč v dané věci konkrétně šlo? Poskytovatel zdravotních služeb ambulantní péče byl uznán ze spáchání přestupků, kterých se měl dopustit jednak tím, že ukončil péči o registrovaného pacienta z důvodu, že se pacient neřídí vnitřním řádem, a také tím, že nevydal písemnou zprávu o odmítnutí přijetí do péče pacientovi, kterého z uvedeného důvodu odregistroval.
Trestající správní orgán při tom zastal právní názor, že poskytovateli zdravotních služeb v oboru všeobecné praktické lékařství formou ambulantní péče nesvědčí právo ukončit péči o pacienta z důvodu neřízení se vnitřním řádem podle § 48 odst. 2 písm. d) ZZS, jelikož pod legislativní zkratkou „vnitřní řád“ se rozumí podle ZZS pouze vnitřní řád zdravotnického zařízení lůžkové nebo jednodenní péče (ambulantní poskytovatel tedy vůbec nemůže vydat vnitřní řád). U druhého přestupku měl poskytovatel porušit ustanovení § 48 odst. 5 ZZS tím, že pacientovi nevydal písemnou zprávu o odmítnutí přijetí do péče.
Nejvyšší správní soud tuto věc posoudit odlišně, s argumentací správního orgánu (stěžovatele) se neztotožnil.
Z odůvodnění NSS k vnitřnímu řádu:
„Znění § 28 odst. 3 zákona o zdravotních službách stanoví povinnost zařízením poskytujícím lůžkovou a jednodenní péči vytvořit vnitřní řád ve kterém budou upravena práva a povinnosti pacientů. Proto je logické, že byla zavedena legislativní zkratka „vnitřní řád“ pro vnitřní řád zdravotních zařízení lůžkové nebo jednodenní péče, jelikož pouze tato zařízení vytvářejí vnitřní řád obligatorně. Avšak zákon o poskytování zdravotních služeb nezapovídá dobrovolné vytvoření vnitřního řádu ambulantním poskytovatelům zdravotní péče…
Nejvyšší správní soud musí konstatovat, ve shodě s krajským soudem, že pokud by připustil čistě jazykový výklad § 48 odst. 2 písm. d) uvedeného zákona vyjádřený stěžovatelem v kasační stížnosti, tedy, že slovní spojení „vnitřní řád“ by bylo nahrazeno slovy „vnitřní řád zdravotnického zařízení lůžkové nebo jednodenní péče“, tak by poskytovateli ambulantních zdravotních služeb nikdy nenáležela možnost ukončit poskytování zdravotní péče z důvodů na straně pacienta spočívajících v jeho nevhodném chování a narušování poklidného stavu u poskytovatele zdravotních služeb… Není zde žádný důvod, proč by poskytovatelé lůžkové nebo jednodenní péče tuto možnost ukončení péče o pacienta měli, zatímco poskytovatelé ambulantní zdravotní péče nikoliv…“
Nejvyšší správní soud připomíná, že dle § 2636 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v relevantním znění je poskytování zdravotní péče založeno na smluvním základě, a to i v případě, že jde o péči plně hrazenou zdravotní pojišťovnou. Smluvní základ vztahu mezi pacientem a poskytovatelem zdravotních služeb platí pro všechny poskytovatele zdravotních služeb, tedy jak pro ambulantní poskytovatele, tak i pro zdravotnická zařízení poskytující lůžkovou nebo jednodenní péči. Pacient má možnost svobodné volby poskytovatele, oproti tomu poskytovatel může pacienta odmítnout pouze z důvodů podle § 48 odst. 1 zákona o zdravotních službách… Občanský zákoník nepředepisuje pro uzavření smlouvy žádnou formu, lze ji tedy uzavřít konkludentně tak, že poskytovatel zdravotních služeb pacienta zaregistruje. V této situaci je poskytovatel zdravotních služeb, který je smluvní stranou, omezen zákonem co do možnosti odmítnutí pacienta a pokud by mu bylo i odepřeno právo vytvořit vnitřní řád, který upravuje chod ordinace, práva a povinnosti pacientů, tak by naopak neměl žádnou možnost ochrany před pacienty, kteří jej nerespektují. Pro zachování principů soukromého práva, kdy obě smluvní strany mají rovné postavení, musí být poskytovateli dána možnost, jak tento smluvní vztah ukončit, byť jsou tyto možnosti s ohledem na charakter poskytovaných služeb zákonem omezeny…“
Lze shrnout, že NSS ve vztahu k vnitřnímu řádu ambulantního poskytovatele zdravotních služeb zastal názor, že i tento poskytovatel může vydat vnitřní řád, jehož porušení může vyústit v ukončení péče o pacienta. V opačném případě by totiž poskytovatel nemohl ukončit péči o pacienty s „problémovým“ chováním, a to rovněž poukazem na zachování principů soukromého práva (rovnosti).
A dále k tvrzenému nevydání písemné zprávy o odmítnutí přijetí do péče:
„Nejvyšší správní soud ve shodě s krajským soudem dospěl k závěru, že se žalobkyně nedopustila přestupku tím, že odmítla pacienta, kterému ukončila poskytování zdravotních služeb přijmout do péče a o tomto odmítnutí nevyhotovila písemnou zprávu. Krajský soud situaci posoudil zcela správně tak, že v daném případě se nejednalo o svobodnou volbu poskytovatele ze strany pacienta (pacient nežádal o registraci), což v kasační stížnosti domýšlí stěžovatel, ale pacient, byť srozuměn s tím, že péče o něj byla již ukončena, se domáhal i přesto ošetření. Pokud § 48 odst. 2 zákona o zdravotních službách připouští možnost péči o pacienta ukončit, tak postrádá logiku, aby byl povinen pacienta opětovně přijmout, přičemž důvody odmítnutí pacienta jsou dle § 48 odst. 1 zákona o zdravotních službách značně omezeny a v případě předchozího ukončení péče pravděpodobně nebudou naplněny. Nejvyšší správní soud odkazuje na výše zmiňovanou důvodovou zprávu k zákonu o poskytování zdravotních služeb, ve které je uvedeno, že poskytovatel může přijmout pacienty, „kteří svým chováním, které není zapříčiněno jejich zdravotním stavem, narušují poskytování zdravotních služeb…“. Tudíž je zde jasně patrný úmysl zákonodárce, že v případě ukončení zdravotní péče dle § 48 odst. 2 písm. d) zákona o zdravotních službách není povinností poskytovatele zdravotních služeb takovéhoto pacienta opětovně přijmout do péče…“
NSS tedy dospěl k závěru, že se poskytovatel nedopustil přestupku tím, že odmítl pacienta, o kterého ukončil péči, přijmout do péče a o tomto odmítnutí nevyhotovil písemnou zprávu, jelikož se v daném případě se nejednalo o svobodnou volbu poskytovatele. Pokud totiž ZZS připouští možnost péči o pacienta ukončit, postrádá logiku, aby byl povinen pacienta opětovně přijmout (k následnému odmítnutí by pak velmi pravděpodobně chyběl zákonný důvod).
Rozsudek NSS je dostupný z: https://vyhledavac.nssoud.cz/.